Hrad Točník

V sobotu jsme vyrazili ulovit taky nějaké hrady. Přiznám se, že jsem se na to moc těšila. V okolí jsem si jich vyhledala asi šest, ale nakonec jsem byla nucena slevit na dva, protože ty ostatní jsou vážně buď moc daleko, nebo se k nim – jako v případě Valdeku – možná ani nedá dostat. To jsou ty zatracené Brdy!

Vyrazili jsme na motorce. Bylo nádherné slunečné počasí a já si jízdu parádně užívala. Kochala jsem se krajinou a nejvíc mě pobavila srnka, která na nás překvapeně zírala, když jsme předjížděli bandu cyklistů. Ten její výraz byl tak úžasně vtipnej. Škoda, že jsem si ji nemohla vyfotit. Kdybychom zastavili, určitě by se vyplašila, protože byla poměrně blízko silnice.

Kvůli objížďce jsme museli jet přes příbramské letiště (ICAO kód letiště LKPM), které se nachází šest kilometrů severovýchodně od Příbrami v Suchodole a Dlouhé Lhotě s přesahem do Skalky. Je to civilní letiště s denním provozem s vzletovou a přistávací dráhou dlouhou 1,45 km. Má především rekreační a sportovní využití. Zrovna odtamtud nějaké malé letadlo vzlétalo.

Dojeli jsme až do vsi Točník, zaparkovali někomu před barákem, optali se, jestli jim to nevadí, a vyrazili na hrad. Bylo to celkem daleko, ale šlo se kolem ohrádky s ovečkami a moje kozačky nejsou na chůzi zase tak strašné, jak jsem si myslela.

 

Trochu nás překvapilo vstupné 70 korun. Ne, že by to bylo zase tak moc, ale přece jen je to zřícenina. A ještě chtěli dvacku za pana sokolníka. Ten byl úžasnej. Uměl udělat parádní show, takže jsme se hezky zasmáli, když dal jedné paní rukavici a řekl jí, ať na sovu pálenou volá: „Syčáku“. Sovy totiž nedělají žádné húúú húú, ale prskají, syčí a vydávají všelijaké další zvuky, a tak je právě tato pojmenovaná Syčák. Sovička moc nereagovala, i když paní měla na rukavici kus masa, a tak jí chlapík povídá: „Musíte zavolat pořádně. Jako doma.“ V tu chvíli jsem byla opravdu ráda, že jsem nebyla na jejím místě, protože bych se jisto jistě červenala. Ale stejně jsem si tu hlášku oblíbila a teď občas ze srandy volám na přítele: „Syčáku,“ s takovým tím srandovním naléhavým podtónem.

Ale teď už k hradu. Točník byl založen králem Václavem IV. Důvodem bylo to, že nedaleký Žebrák v roce 1395 vyhořel a ani po rekonstrukcích by nepředstavoval dostatečně reprezentativní královské sídlo. Točník měl zaujmout svou monumentálností, proto byly potlačeny některé obranné prvky, např. mu chybí obranná věž.

Po upálení mistra Jana Husa si Václav IV. nechal si postavit Nový Hrádek u Kunratic a zdržoval se převážně tam. Po smrti Václava IV. byl Točník zastavován různým šlechtickým rodům. 2. května roku 1425 tu Kolowratové úspěšně přestáli třídenní obléhání hradu téměř osmitisícovou armádou husitů. Ti pak znechuceně odtáhli a vypálili nedaleká městečka Žebrák a Hořovice a táhli dál na Plzeň. V 15. století je určitou dobu vlastnil Jiří z Poděbrad a později Vladislav Jagellonský, Ludvík Jagellonský (ve zdroji je chyba a místo N je psáno V u obou jmen) jej prodává pánům z Vartemberka, kteří na hradě provádí nejvýznamnější přestavbu. V roce 1534 jej však mění za Rohozec (dnešní Hrubý Rohozec) s Volfem Krajířem z Krajku na Bystřici. Krajířové hledají na obou hradech bájný poklad a tím značně poškozují hrad Žebrák. V 16. století se hrad dostává do vlastnictví Lobkowiczů. Když jim je hrad zabaven, stává se majetkem Rudolfa II. Ten je posledním králem, který hrad navštívil. Hrad byl údajně obyvatelný i v 17. století. Roku 1674 zde bydlel pouze hlídač. Později se z Točníka stalo státní vězení a až do roku 1865 byl majetkem české komory. Hrad Točník byl státním majetkem až do r. 1865, kdy jej získal podnikatel H. B. Strousberg, jenž svůj zámek ve Zbirohu nákladně přestavěl, ale Točník ponechal jeho osudu. Ani další majitelé – z rodu Colloredo-Mansfeldů neměli o hrad zájem a nakonec ho Josef Colloredo-Mansfeld při první pozemkové reformě, spolu s hradem Žebrákem za 8 000 Kčs (náležely k němu pivovarské sklepy), prodal za 2 000 Kčs Klubu československých turistů. Ten provedl udržovací práce a vybetonoval podlahy obou paláců. Od roku 1953 patří oba hrady státu. V roce 2004 byla otevřena malá expozice typologie hradní architektury v prostorách bývalé sakristie. Pokouší se na modelech Vladimíra Pasáka a Filipa Růžičky názorně ukázat, že hrad Točník představuje nový hradní typ, který vznikl v době Václava IV. Hrad je celoročně přístupný, tzn. i v zimě. Patří mezi naše nejrozsáhlejší a nejpůsobivější hradní zříceniny. Romantická zřícenina lákala v devatenáctém století malíře, básníky i spisovatele, např. Boženu Němcovou, Karla Hynka Máchu, který si hrad nakreslil.

Na hradě se nachází Královský a Purkrabský palác, ten sloužil pro přijímání oficiálních hostů. Královský palác byl oddělen od ostatního hradního provozu a měl být v případě potřeby posledním útočištěm krále a jeho nejužší družiny. S vnějškem je spojen jen několika výpadními brankami. V roce 1733 byla v sále královského paláce založena poutní kaple sv. Bartoloměje. V Purkrabském paláci se nachází replika středověkého jeřábu na lidský pohon. Ten byl vyroben proto, aby mohl být opraven krov Královského paláce točnického hradu, neboť kvůli stísněnosti hradních nádvoří se do hradu dnešní jeřáby nedostanou. „Pronájem jediného možného šestinápravového jeřábu z Rakouska, který by přenášel trámy přes hradní příkop až do krovu by pak stál více než oprava samotná. Zdvihací stroje z přelomu 14. a 15. století byly poháněny lidskou silou, což se i v dnešní době jeví jako nejekonomičtější i nejekologičtější řešení. Základem takových strojů jsou hnací kola, uvnitř kterých chodí jedna či více osob. Jde o vrátky umístěné na zemi nebo přímo o jeřáby instalované během stavby a postupně stěhované směrem nahoru.“ Počátkem 90. let 20. století byl hradní palác zastřešen. 

Více informací o jeřábu viz články ze zdrojů. Uvedu snad jen, že k „nejzajímavějším technickým parametrům patří možnost otáčení stožáru o 360 stupňů, možnost změny vyložení ramene, možnost zavěšení klece na fasádu včetně jejího posunu spolu s růstem stavby a další ve středověku nadstandardní funkce. Zajímavá je rovněž symetrie stroje, která umožňovala kompenzaci trvalých deformací extrémně namáhaných dřevěných prvků jejich otočením.“

V hradním příkopu je možno vidět medvědy Agátu a Marina, pokud se zrovna neschovávají před sluníčkem jako to dělali, když jsme tam byli my.

P. S. 11. a 12. července 2014 můžete na Točníku vidět Horkýže Slíže, Portless, Sto zvířat (v pátek) a v sobotu Abraxas, Divokýho Billa, Mandrage, Mira Žbirku, Tomáše Klusa, UDG, Visací zámek, Vypsanou fixu a některé další. 

Zdroje:
mapa Brdy a Rokycansko (34) 

http://www.hrady.cz/index.php?OID=308

http://www.tocnik.com/?Tocnik%3AHistorie
http://www.ceskehrady.cz/cs/vstupenky/

Předešlé články:

Příbram
Příbramská kultura

Příbram - vážně blbě položené město! 

Hornické muzeum Příbram  (1/2)

Hornické muzeum Příbram  (2/2)

Vojna a Bytíz