Ten‚ kdo nezná svou minulost‚ je odsouzen ji opakovat.
V neděli sice nebylo zrovna nejhezčí počasí, ale stejně jsem chtěla něco podniknout, když už jsem byla na víkend v Praze. A tak jsme vyrazili aspoň na minivýlet autem. Původně jsme mířili na hrad Okoř s tím, že se zastavíme v Lidicích, neboť jsem tam ještě nikdy nebyla. Přiznávám, že se mi tam moc nechtělo, takové ponuré místo a ještě k tomu když skoro celý víkend prší. To mi určitě zlepší náladu. Ale tak člověk by se asi měl vzdělávat, ve škole se tomuto období moc času nevěnovalo – snad jen někdy na konci devítky.
Mile mě překvapilo, jak nádherně to místo vypadalo. Vlevo od silnice hřbitov ale bez zdi, která by ho svírala. Náhrobky stály vlastně jen tak na louce. Naproti přes silnici mírný svah s pomníkem. Byla jsem překvapená a zároveň zaskočená vzezřením celého kopečku. Nádherně posekaný trávník sváděl k domněnce, že si to snad někdo vymyslel. Jak by se na takovémhle místě mohla stát tragédie?
Pak jsme ale vyšli k pomníku s dvaaosmdesáti bronzovýma sochama dětí, který zhotovila profesorka Marie Uchytilová ze své vlastní iniciativy. Příběh dětí je asi na celé tragédii nejhorší. Muži byli téměř ihned zastřeleni, i když také dost děsným způsobem – postupně tak, že byli ke zdi stavěni vedle mrtvých druhů. Nepředstavitelně strašné muselo být i to, když matkám brali jejich děti.
I když jsem znechucena tím, že se takhle chová tvor, který se považuje za nejchytřejšího, návštěva Lidic – včetně muzea zdarma, protože zrovna dnes je Mezinárodní den muzeí a galerií, mi zlepší náladu. Uvědomím si, jak nicotné a bezvýznamné jsou moje problémy a starosti a najednou jsem ohromně vděčná za to, co mám.
Zdroje:
http://www.lidice-memorial.cz/mchild_history_cz.aspx
Další zdroje:
Zde se můžete dočíst, jakou náhodou byly vybrány zrovna Lidice: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vyhlazen%C3%AD_Lidic. Až z toho mrazí.
A téměř na konci článku http://jardavala.blogspot.cz/2012/11/cestou-do-plzne-na-puchejr.html můžete vidět sádrový model sousoší dětí v Mariánské Týnici.
V neděli sice nebylo zrovna nejhezčí počasí, ale stejně jsem chtěla něco podniknout, když už jsem byla na víkend v Praze. A tak jsme vyrazili aspoň na minivýlet autem. Původně jsme mířili na hrad Okoř s tím, že se zastavíme v Lidicích, neboť jsem tam ještě nikdy nebyla. Přiznávám, že se mi tam moc nechtělo, takové ponuré místo a ještě k tomu když skoro celý víkend prší. To mi určitě zlepší náladu. Ale tak člověk by se asi měl vzdělávat, ve škole se tomuto období moc času nevěnovalo – snad jen někdy na konci devítky.
Mile mě překvapilo, jak nádherně to místo vypadalo. Vlevo od silnice hřbitov ale bez zdi, která by ho svírala. Náhrobky stály vlastně jen tak na louce. Naproti přes silnici mírný svah s pomníkem. Byla jsem překvapená a zároveň zaskočená vzezřením celého kopečku. Nádherně posekaný trávník sváděl k domněnce, že si to snad někdo vymyslel. Jak by se na takovémhle místě mohla stát tragédie?
Pak jsme ale vyšli k pomníku s dvaaosmdesáti bronzovýma sochama dětí, který zhotovila profesorka Marie Uchytilová ze své vlastní iniciativy. Příběh dětí je asi na celé tragédii nejhorší. Muži byli téměř ihned zastřeleni, i když také dost děsným způsobem – postupně tak, že byli ke zdi stavěni vedle mrtvých druhů. Nepředstavitelně strašné muselo být i to, když matkám brali jejich děti.
I když jsem znechucena tím, že se takhle chová tvor, který se považuje za nejchytřejšího, návštěva Lidic – včetně muzea zdarma, protože zrovna dnes je Mezinárodní den muzeí a galerií, mi zlepší náladu. Uvědomím si, jak nicotné a bezvýznamné jsou moje problémy a starosti a najednou jsem ohromně vděčná za to, co mám.
Zdroje:
http://www.lidice-memorial.cz/mchild_history_cz.aspx
Další zdroje:
Zde se můžete dočíst, jakou náhodou byly vybrány zrovna Lidice: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vyhlazen%C3%AD_Lidic. Až z toho mrazí.
A téměř na konci článku http://jardavala.blogspot.cz/2012/11/cestou-do-plzne-na-puchejr.html můžete vidět sádrový model sousoší dětí v Mariánské Týnici.
Žádné komentáře:
Okomentovat