Počasí na začátku jara (?)

Včera bylo opravdu bláznivé počasí – šílený déšť se střídal s příjemně teplými chvílemi, v nichž zářilo sluníčko. Dneska je tak nějak jednotvárně, i když uznávám, že trochu nezvykle: chumelí. Venku je 0,6°C a doma 15,6°C, ale to nejspíš ta elektrická věcička zlobí, protože druhý – rafičkový – teploměr ukazuje běžných 18,něco°C.

Ještě že v sobotu, když jsme byli v zoo bylo krásně. Těšte se na článek s fotkama a videy. (Tady jsem se zarazila, jestli měkké nebo tvrdé I nakonci. A ona mohou být obě. Bezva.)

Židovská synagoga (Třebíč)

Po Bazilice sv. Prokopa je naším dalším cílem židovská synagoga. Přední synagoga byla postavena v letech 1639–1642, o třicet let dříve než Zadní synagoga. Přední synagoze se též říká Stará škola. Je to jednopatrová budova s obdélníkovým půdorysem, která dnešní vzhled s gotickými okny a lomenými oblouky získala pravděpodobně mezi lety 1856–1857.

Zadní synagoga (neboli Nová, Neuschul) pochází z roku 1669. Má na východní stěně výklenek se svitkem Tóry a oponou (parochetem). Zajímavé je, že se na Tóru nesmí sahat – lze ji držet jen za dvě dřevěné tyče, na něž je namotaná. Dochované malby na stěnách jsou z let 1706–1707 a byly malovány bez šablon.

Muži byli v synagoze dole v přízemí údajně proto, že byli významnější, což jde poznat například z toho, že četli tóru, ženy musely být nahoře na ochozu, tzv. ženské galerii. Strop má připomínat noční oblohu posetou hvězdami. Všude se vyskytují rostlinné nebo abstraktní motivy, protože židé mají zákaz zpodobňovat lidi nebo zvířata. Se synagogou sousedí dům Seligmanna Bauera (č. p. 77). Schody do domu jsou společné se schodištěm do synagogy – na galerii pro ženy, bylo povinností pustit je tam.

Co je tady zvláštního???

Tóra

Lev (zákaz zobrazovat zvířata)

Východní stěna s parochetem

Sáček na tefilin slouží k přenášení a uschovávání kožených modlitebních řemínků.

Zvyky a tradice spojené s Velikonocemi

Lidové zvyklosti spojené s Velikonocemi se pochopitelně místně liší.

Návštěva bohoslužeb během velikonočního tridua (velikonoční třídenní), což jsou tři dny bezprostředně předcházející Neděli Zmrtvýchvstání. „Svátek Velikonoc je tedy tvořen Zeleným čtvrtkem, Velkým pátkem, Bílou sobotou, Velikonoční nocí a Nedělí zmrtvýchvstání.“

Pandělinky = ranní pobožnosti podobné rorátům před vánočními svátky.

Polévání vodou (tzv. šmigrus) funguje na stejném principu jako pomlázka. Velikonoční oblévačka taktéž vyjadřuje zájem o dívku, ale vyskytuje se především na severovýchodní Moravě, místy na Valašsku, více na Lašsku, ve Slezsku a na Slovensku.

Pomlázka na Velikonoční pondělí: Muži pronáší koledu a pomlázkou šlehají dívky. Nenavštívené dívky se mohou cítit uražené (nepovšimnuté). Vyšupaná žena dává muži barevné vajíčko jako symbol díků a prominutí. Říká se, že dívky mají být na Velikonoce vyšlehány, aby zůstaly celý rok svěží, zdravé a uchovaly si plodnost. Šlehání pomlázkou slouží k vyhnání nemocí a lenosti. Mimochodem, může se též polévat levnou voňavkou, což je ovšem opět jen krajová specialita. V některých místech (např. mezi Českým Krumlovem a Českými Budějovicemi) je pomlázka neznámá, děti tam koledovaly o červené vejce bez mrskání. Svobodná děvčata mohou na pomlázku věšet chlapcům stuhy místo rozdávání vajíček. V některých oblastech ženy pomlázku oplácí odpoledne, kdy vylívají na muže a chlapce kbelíky studené vody. Někde chodí na oplátku v úterý s pomlázkou. Jinde chodí jednou za čtyři roky – v přestupný rok – na pomlázku dívky. Jít na pomlázku se může říkat různě: binovačka, březová metličká, čugár, dingus, houdovačka, kančúch, karabáč, korbáč, kyčka, metla, mrskačka, pamihod, roučačka, sekačka, šlahačka, šmekúrst, šmigrust, švihačka, tatarec, vinovačka, vyplácání, žíla… Pomlázka je ještě pohanský zvyk. Podle jednoho ze zdrojů se prý správně šlehá pouze mašlemi a po zádech, nikoliv po hýždích. To podle mě trochu odporuje tvrzení o omlazení z proutků, které předají své mládí ženě. Takhle jí ho předá leda tak stuha.

„Odlet zvonů do Říma“: Při Gloria na Zelený čtvrtek se naposledy rozezní zvony a varhany, znovu zazní až při Velikonoční vigilii (viz článek Svatý týden). Mládež chodívala s dřevěnými řehtačkami, klapači a hrkačkami, někde to dostalo punc honění Jidáše, dokonce za něho může být někdo převlečen.

Úklid: Po Květné neděli začíná v domácnostech i zahrádkách velké čištění. Upravuje se okolí domu, čistí se okna a připravují nové šaty.

Velikonoční pohledy a přání si posílají i ateisté. Proč? Prostě proto, že je to milé.

Vysévání obilí: znamená počátek zemědělských prací. Do misek a talířů si můžete vysít obilí, aby rostoucí zelená travička přivedla přicházející jaro i do vašeho domova. Vhodné je to učinit 14 dní před Velikonoční nedělí, abyste na Velikonoce měli zeleno a mohli do trávy rovnat obarvená vajíčka, zajíčky apod.

Další zvyky budou popsány v článcích k jednotlivým dnům Svatého týdne, viz článek Velikonoce – obsah.

Tříbodový program úklidu

Julie navrhuje program organizování složený z následujících tří bodů: analýza, strategie a útok. Obrací tím úklid v něco systematičtějšího, než pobíhání, vyhazování a přemisťování. Zprvu se to může zdát trochu zdlouhavé – když vás to popadne, chcete uklízet a ne sedět a dumat nad tím, proč máte něčeho hodně nebo proč to nemáte kam dát. Ale pokud chcete, aby výsledek vaší činnosti měl delší trvání než jen pár dní či týdnů, je třeba se zamyslet nad tím, jak fungujete a co vám vyhovuje. Systém, který vám bude vyhovovat a bude vás podporovat, budete udržovat velice snadno, protože se stane vaší přirozeností na rozdíl od toho, který se snaží vnutit vaší osobnosti svou vůli.

• Analýza: Zhodnoťte svou současnou situaci, svoje směřování, překážky v cestě a proč je důležité, abyste došli do cíle. Pochopte příčinu dřív, než začnete hledat lék.
• Strategie: Sestavte plán akce k proměně vašeho životního prostoru včetně časového období, kdy toho chcete dosáhnout.
• Útok: Metodicky zaútočte na nepořádek: roztřiďte a přerovnejte věci tak, aby odráželi váš způsob myšlení.

Postupně si projdeme jednotlivé body. Dnes začneme Analýzou. Stejně jako v time managementu je základem všeho písemné stanovení cíle. Odpovězte si písemně na následujících pět otázek:

1. Co funguje?
2. Co nefunguje?
3. Které věci jsou pro vás nejdůležitější?
4. Proč to chcete mít lépe zorganizované?
5. Jaká je příčina problémů?

Zdroj: Julie Morgenstern: Jak si udělat pořádek doma, v kanceláři a v osobním životě.

Židovská čtvrť v Třebíči

Prampouchy

Když jsme šli k Bazilice sv. Prokopa v Třebíči (viz stejnojmenný článek), vzali jsme to přes židovskou čtrť a já si udělala pár fotek architektury. Některé domky bych ráda v budoucnu vyzkoušela nakreslit.

Například je hezká (škoda že počmáraná) ulička s rozpěrnými oblouky (anglicky: alleyway with crossbar arches, německy: Gasse mit Spreizbögen). Z cedule si opíšu, že se vyskytovaly ve středověké zástavbě, ale ve stísněných podmínkách židovských ghett se udržely až do novověku. Mezi domy č. p. 33 a 34 jich je šest, ale původně byly jen tři. Říká se jim prampouchy. 

 

 

Úzké uličky židovského města připomínají chorvatská městečka. Fascinují mě lucerny i zajímavá zákoutí. Jako by se člověk přenesl do jiné doby.

Kašna před zámkem u baziliky

 

Chrlič na kašně

Pohled na město od baziliky

Karlovo náměstí v Třebíči

Renesanční měšťanský dům

Renesanční měšťanský dům byl postaven koncem 16. století benátským kupcem Francescem Calligardim.

 Někoho zaujme strop, jiného svatební šaty.

Symboly Velikonoc

Beránek: V židovské tradici Izrael představuje Boží stádo, které vede Hospodin. Židé pojídají beránka jako připomínku vysvobození z Egypta. V křesťanství je jedním ze symbolů Ježíše Krista, obrazně je totiž beránkem obětovaným pro spásu světa. Obvykle se dělá z piškotového těsta nalitého do příslušné formy a zdobí se mašlí.

Kočičky symbolizují palmové ratolesti, jimiž byl v Jeruzalémě vítán přicházející Kristus. „Kočičky“ se nazývají větvičky vrby jívy s částečně rozvinutými pupeny – květy. Světí se na Květnou neděli (poslední postní neděle). Posvěcené kočičky se zastrkují za domácí kříž ve světnici, nebo svaté obrázky nad stolem, na okraj pole, do sklepa. Někdy se polykaly (jedna až dvě) na ochranu před nemocemi. Staré se pálí následující rok o Popeleční středě. „Rozvité pupeny s plně rozkvetlými květy, na kterých jsou již patrné prašníky se žlutým pylem, bývají někdy označovány jako kocouři.“

Koledy: pronáší muži při koledování s pomlázkou. Nejznámější je: „Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný…” Samozřejmě je zajímavější, když slyšíte také nějakou jinou a nejlépe vtipnou. Pár koled na ukázku:

Hody, hody do provody,
dejte vejce malovaný!
Nedáte-li malovaný,
dejte aspoň bílý,
slepička vám snese jiný,
v komoře v koutku,
na zeleném proutku.
***
Hody, hody doprovody,
já jsem malý zajíček,
utíkal jsem podle vody,
nesl kopu vajíček.

Potkala mě koroptvička,
chtěla jedno červené,
a já řekl ne, ne, ne.
 

Tam na břehu za potokem,
mám já strýčka králíčka,
tomu nosím, každým rokem
malovaná vajíčka.
***
Koleda, koleda proutek z vrby,
mlsný jazýček mě svrbí.
Koleda, koleda holoubek
dejte něco na zoubek
***
Bum bum bum,
dejte vejce
nebo rum!
(prý z Pardubicka)
***
Já jsem malý koledníček,
přišel jsem si pro trojníček,
trojníček mi dejte,
nic se mi nesmějte.
***
Dědečku koleda
Dědečku, dědečku, koleda,
dejte oříšek nebo dva.
Nedáte-li oříšek,
provrtáme kožíšek.
Dědečku, dědečku, koleda.

Křen symbolizuje hřebíky a utrpení Krista. O Velikonocích se pojídá především v Polsku, Rakousku a Slovinsku. Podle židovské tradice se o pesachu pojídala hořká bylina.

Kříž: je nejdůležitějším křesťanským symbolem, protože Kristus byl odsouzen k smrti ukřižováním, což byl nejvíce krutý a ponižující trest.

Mazanec je symbolem slunce, zadělává se ze stejného těsta jako vánočka na Bílou neděli. Dříve byl slaný se sýrem, dnes je sladký, ale stále okrouhlý a nadále se na něm dělá znamení kříže. V některých částech naší země se tomu nesladkému říkalo baba, babůvka, plecovník, šoldr, svěceník.

Mléko s medem symbolizuje dvojjedinost Krista. „Mléko jako zaslíbená zem a med (včely) jsou symbolem slz Amon-Re, ze kterých se zrodili lidé.“ Moc tomu nerozumím, ale je dobré na spaní a proti kašli…

Pomlázka: má být vlastnoručně upletená až z dvaceti čtyř vrbových proutků. Bývá dlouhá od půl do dvou metrů a ozdobená pletenou rukojetí a barevnými stužkami. Pomlázka má být symbolem zájmu mužů o ženy, nikoliv aktem bití. „Podle jednoho z výkladů je pomlázka symbolem oplodňovacího aktu. O tom svědčí i fakt, že ženy za pošlehání pomlázkou děkují vajíčky.“ „Nejstarší zmínka o pomlázce pochází ze 14. století z pamětí pražského kazatele Konráda Waldhausera.“

Svíce velikonoční (paškál) je chápána jako znamení života. Zapaluje se po celou velikonoční dobu až do letnic, které se slaví padesát dní po Velikonocích. Pohanskou obdobou je pálení čarodějnic či Beltain. Oheň symbolizuje očištění od zlého zimního období. Svíce bývá bílá, tato barva symbolizuje čistotu, naději a nový život.

Vejce: je symbolem nového života, protože obsahuje zárodek. V mnoha kulturách je symbolem plodnosti a vzkříšení. Ve starověkém Egyptě se vejce barvila na červeno, neboť červená je symbolem dělohy. Právě od červené barvy je odvozen výraz kraslice. Červená kraslice se dříve o Velikonocích dávala chlapci, na něhož si dívka tajně myslela. To asi pak už nebylo moc tajné, ne? Kraslicí se rozumí natvrdo uvařené nebo vyfouknuté vejce, které je ozdobené různými výtvarnými technikami: kresba voskem, batikování (v kávě, cibulových slupkách, přírodních či umělých barvivech, s obtisknutými bylinkami), leptání, polepování slámou či sítinou, vyškrabování (gravírování), drátování, prořezávání a vrtání, obháčkovávání či oplétání, polepování obtisky či samolepkami, ubrousky (découpage). Dříve se věřilo v magickou moc vajec a zdobila se různými magickými ornamenty. Užívá se jako odměna pro koledníky za vyšlehání pomlázkou, které má ženám přinášet omlazení. Vyfouknutá vejce (tzv. výdumky, pouchy) sloužila ke zdobení Morany (Smrtka, která se upaluje). Dříve se vejce uchovávala delší dobu tak, že se skořápky potřely lněným olejem, nebo se dávala do prachu či hrachu. Existují zvláštní vajíčka z polodrahokamů a ušlechtilých kovů zdobená zlatnickými technikami. Uvnitř je překvapení. Říká se jim Fabergého vejce, protože s nimi přišel na konci 19. století petrohradský klenotník Peter Carl Fabergé. Patří k nejobdivovanějším šperkům světa. 

Zajíček: oslavuje příchod jara. Pochází z tradice oslav svátku pohanské bohyně plodnosti Eostre, z jejíhož jména je odvozen anglický název pro Velikonoce Easter. Podle legendy bohyně Eostre proměnila ptáčka umrzlého ve vánici v zajíce, ten pak každé jaro jako výraz vděčnosti kladl vejce jako by byl pták.

Svatý týden

Pašijový (Velký) týden popisuje poslední týden Kristova života na Zemi. Zároveň je to poslední týden čtyřicetidenního půstu. Svatý týden začíná Květnou nedělí a končí Velikonocemi (nedělí Vzkříšení). Jednotlivé dny Svatého týdne jsou označeny zvláštním přívlastkem. V tomto článku jsou jen základní křesťanské informace o jednotlivých dnech, komplexnější (a víceméně bez křesťanství) budou postupně publikovány v jednotlivých dnech:

• Květná neděle: Má i různé další názvy: Beránková, Palmová, lat. Palmare, Dominica in Palmis, a jedná se o 6. postní neděli. Slaví se památka Kristova vjezdu do Jeruzaléma. Byl vítán palmovými ratolestmi, proto Květná. U nás jejich funkci převzaly kočičky (viz můj článek Symboly Velikonoc). V kostele, do něhož se šlo procesím, se světila zelená ratolest.
• Modré (Žluté) pondělí: V kostelech se vyvěšují modré látky. 
• Šedivé úterý: Církevně nijak zajímavé.
• Škaredá středa: Jidáš se prý v tento den mračil na Ježíše a žaloval na něj. Následně neunesl svou zradu a spáchal sebevraždu.
• Zelený čtvrtek: Evangelická bohoslužba Zeleného čtvrtka je bohoslužbou Poslední večeře. V biskupských chrámech se světí oleje: křestní, biřmovací, při nemoci a posledním pomazání. A od roku 1200 také vejce.
• Velký pátek: Velký pátek se považuje za den Kristova ukřižování, proto je dnem hlubokého smutku. Výzdoba kostelů je chudá: bez svící a květin, zpívá se bez doprovodu varhan. Na Velký pátek se papež modlí Křížovou cestu v římském Koloseu.
• Bílá sobota: je den ticha a poslední den čtyřicetidenního půstu. Před vchodem do kostela se světí oheň, tzv. pálení Jidáše. „Do dnešního dne se uchoval zvyk nosit do kostela svíce, které se posvěcují připálením od posvěceného velikonočního paškálu.“ (viz můj článek Symboly Velikonoc) V Bílou sobotu se neslouží mše svatá a další svátosti, kromě pomazání nemocných a svátosti smíření, je tedy tzv. aliturgickým dnem. Svůj název den získal zřejmě od bílého roucha neofytů, kteří se po celý den intenzivně připravovali na křest o velikonoční vigilii. Název může také pocházet z lidových zvyků velkého úklidu a bílení. Podle židů začíná nový den již po západu slunce (předešlého dne), a tak oslava začíná v předvečer příslušného svátku, tzv. vigilie. Proto Oslava vzkříšení začíná večer na Bílou sobotu, anebo v noci. (Stejně jako se slaví Štědrý večer 24. prosince, ačkoliv hlavním svátkem je 25. 12.) Velikonoční vigilie je oslavou svaté noci. Tmu a ticho v katolických kostelech střídá světlo svící, zvonění a varhany. Světí se voda, dělají se nové křty dospělých a obnovují křesťanské sliby věřících.
• Velikonoční neděle (Boží hod velikonoční i Hod boží velikonoční): Peče se velikonoční pečivo – beránek. Dříve se společně s  mazancem, vejci, chlebem nebo vínem nosil do kostela k posvěcení. „V křesťanské tradici je Velikonoční neděle největší slavností církevního roku, při níž se slaví Kristovo vzkříšení a vítězství nad smrtí.“ Křesťané slaví Zmrtvýchvstání Páně. Nedělní hodování u katolíků začíná modlitbou a svěceným vejcem. Mazanec je „hodovým pokrmem, darem i rituálním prostředkem.“
• Červené pondělí: je dnem uvolnění a veselí, oslavou nového života. Chlapci chodí šlehat pomlázkou, viz můj článek Zvyky a tradice spojené s Velikonocemi, a dostávají kraslice. Lze psát Pondělí velikonoční i Velikonoční pondělí (jde mi o velká písmena). Červené barvě je jakožto barvě krve připisován blahodárný a ochranný význam. V legendách se jí připomíná Kristova krev. Podle církevní tradice Velikonoční pondělí žádným svátkem není.

Po Svatém týdnu následují různé další zajímavé dny a slavnosti, např.:

• Slamník: oslava krejčovského cechu v úterý po Červeném pondělí.
• Fidlovačka: oslava ševcovského cechu ve středu po Červeném pondělí, čili hned po Slamníku. Krátce najdete v předcházejícím článku Slamník.
• Bílá neděle: 2 velikonoční neděle.
• 3. velikonoční neděle.
• 4. velikonoční neděle.
• 5. velikonoční neděle.
• 6. velikonoční neděle.
• Letnice: 7. velikonoční neděle. Jsou to svátky plně rozvinutého jara. V sobotu před svátkem se vyčistilo celé stavení a zvenku i uvnitř se vyzdobilo lipovými ratolestmi. Oslavovalo se hodokvasem, zpěvem a tancem.

Velikonoce

Stejně jako Vánoce navazují i Velikonoce na pohanské oslavy, tentokrát jara, které křesťané pouze převzali. Možná proto, že se jim je nepodařilo zrušit. V současnosti jsou v České republice Velikonoce nejvýznamnějším křesťanským svátkem, ale s ubývajícím množstvím věřících (nyní jen necelých 14 % obyvatel) jejich význam klesá.

O Velikonocích se oslavuje zmrtvýchvstání Ježíše Krista, které mělo nastat třetí den po jeho ukřižování, k němuž došlo v blízkosti významného židovského svátku pesach, který je památkou vysvobození Izraelitů Mojžíšem z egyptského otroctví. Název pochází z výrazu „velká noc“, kdy byl vzkříšen Ježíš. Velikonoce se slaví první neděli po prvním jarním úplňku po rovnodennosti, vychází tedy na březen nebo duben. Od data Velikonoc se odvozují další pohyblivé svátky: Nanebevstoupení Páně, Letnice, svátek Nejsvětější Trojice, Slavnosti Těla a Krve Páně. „Byl-li úplněk v neděli, jsou Velikonoce až další neděli. Datum Velikonoc se tedy může lišit mezi jednotlivými roky až o více než jeden měsíc (od 22. března do 25. dubna). Jarní rovnodennost je stanovena „úředně“ na 21. březen podle gregoriánského kalendáře bez ohledu na astronomickou skutečnost (která se může až o dva dny lišit).“ Katolické Velikonoce v příštích letech: 27. března (2016), 16. dubna (2017), 1. dubna (2018), 21. dubna (2019), 12. dubna (2020), 4. dubna (2021), 17. dubna (2022), 9. dubna (2023) a 31. března (2024). Pravoslavné najdete na druhém odkazu ve zdrojích.

Trochu delší Velikonoce? „Oslava Velikonoc trvá dalších padesát dní („velikonoční doba“) a vrcholí slavností Seslání Ducha svatého (Letnice). Latinský název Pentecostes znamená „padesátý den velikonoční slavnosti“. První týden po Velikonocích se nazývá „velikonoční oktáv“. Čtyřicátý den po Velikonocích (čtvrtek v šestém velikonočním týdnu) se slaví svátek „Nanebevstoupení Páně“.“

Pozn.: Zdroje všech velikonočních článků jsou uvedeny v komentáři pod tímto článkem.

Aktivity (trochu jinak)

Určitě znáte Activity. Společenskou hru, při níž máte slovy, pantomimou nebo kreslením druhému sdělit výraz, který jste si vytáhli na příslušné kartičce. Protože jde o hru překládanou z ciziny, občas se tam objevují různé příšernosti jako "rybí tyčinky", každého přece napadne, že jde o rybí prsty. A další různé podivné formulace, které se běžně nepoužívají. Už s ní mám pár zkušeností, a tak mě nijak zvlášť nebaví. Tedy někdy na ni mám chuť, ale když si vzpomenu, jak jsem se snažila pantomimou předvést číselný zámek na cestovním kufru (správně má váš spoluhráč říct celý výraz) nebo kilometrovné a měla na to jen minutu, zase mě přejde. 

Mnohem lepší jsou "naše aktivity". Tahle hra tedy ve skutečnosti existuje pod jiným názvem (viděla jsem ji v Třebíči), ale takhle je i super levná! Vezmete papírky a necháte každého z party hráčů napsat vždy pět výrazů po jednom termínu na lístek, který přehnete. Může to být cokoliv: kočka, rybník, plyšový králíček (S tím mám skvělou historku, kdy já napsala plyšového medvídka, a když jsem to kámošce popisovala slovy, hned řekla "plyšový králíček", protože toho napsala ona.), ale taky třeba kliková hřídel, prévet, bowden... Takhle jsme se minule vyřádili, když jsem neměla chuť to hrát.

V prvním kole se každému z týmů nechá minuta a za ni mohou slovy popsat co nejvíce termínů stihnou. Ty, se kterými si nevědí rady, mohou odložit stranou a pak je zase "do klobouku" vrátit. Samozřejmě se nesmí říci kořen slova. Čili sůl nemůžu definovat jako "solí se tím", ale docela v pohodě můžu říct NaCl.

V druhém kole, které začne, až dojdou všechna slova z klobouku/košíku (nebo jiné nádoby), máte na popsání daného výrazu jen tři slova a počítají se i předložky! Pak už nesmíte mluvit. Použijete-li více slov, daný termín zůstává ve hře (a bude se lépe hádat protihráčům), ale vy za něj nemáte body.

A konečně ve třetím kole jste odkázáni jen na pantomimu. Naštěstí si spousta lidí (čím větší tým, tím lípe) pojmy pamatuje, takže stačí rozpažit a někoho napadne, že myslíte binomickou poruchu.

Vřele doporučuju vyzkoušet, je u toho skutečně sranda. A vyžaduje to jenom soustředění a dobrou paměť, protože v nejhorším případě - když předvádějící vypadá jenom jako blázen a nic vám to nepřipomíná - můžete vyjmenovat všechny pojmy, které se vám zdají podezřelé. Takže plácat, plácat plácat. :-)

26. března: Světový den boje proti epilepsii (Fialový den/Purple Day)

Nejdřív jsem si říkala, že o tomhle tématu psát nebudu, chtěla jsem vytvořit hezký kalendář, ne připomínat všechny možné nemoci a tak. Takže to vezmu jen rychle a spíš jako povídání o tom, co je dobré dělat, i když epilepsii nemáte.

„V České republice trpí epilepsií asi 70 tisíc lidí, v celé Evropě je 6 milionů nemocných. Je to chronické neurologické onemocnění, které se projevuje záchvaty. Epilepsie nejčastěji začíná u dětí a seniorů, ale může postihnout kohokoli a v jakémkoli věku. Ovlivňuje nejen zdraví, ale i nezávislost, možnosti vzdělání a zaměstnání, mobilitu a soukromé vztahy.“

Ke vzniku epileptických záchvatů může napomáhat kromě vnitřních i mnoho faktorů vnějšího prostředí: nedostatek spánku, alkohol, fyzická vyčerpanost. Podnětem (spouštěcím mechanismem) mohou „být smyslové vjemy, zejména světelné (např. reflektory na diskotékách, rychlé záblesky v dětských seriálech) a zvukové.“ U žen může jít o závislost záchvatů na menstruačním cyklu, horečce, únavě, hladovění, nebo lécích.

Prevencí je normální zdravý životní styl. To znamená zdravá strava, nekuřáctví, střídmost v pití alkoholu.

„Současné trendy nedoporučují nasazovat léčbu jako prevenci. Pravděpodobnost opakování prvního záchvatu je 40 % , u druhého záchvatu až 90 %. Proto převažuje názor, že antiepileptická léčba by měla být nasazována až v případě opakujících se záchvatů.“ Pacient musí s lékařem spolupracovat, pravidelně užívat léky a zcela se zříci alkoholu. Dodržovat pravidelný spánkový režim a vyvarovat se spánku během dne. Nesmí pracovat na směnný provoz, to znamená zákaz nočních služeb.

Variantou k lékům je speciální tučná (ketogenní) dieta , před níž je třeba nechat se odborně vyšetřit. Pacienti dodržují speciální jídelníček složený z potravin s vysokým podílem tuků a bílkovin, musí ovšem vynechat sacharidy. Podle klinických studií se prý u více než poloviny pacientů po třech měsících této diety snížila četnost epileptických záchvatů alespoň o polovinu. Tato dieta byla doporučována ve 20. letech minulého století.

Ještě jednou k tomu alkoholu: „Alkohol může vyprovokovat záchvat u pacienta s jiným typem epilepsie a nadměrný přísun (intoxikace) může vyvolat izolovaný záchvat i u jinak zdravého člověka (často kolem puberty v kombinaci s nevyspáním). Záchvat se může objevit i v průběhu odvykání od alkoholu v rámci abstinenčního syndromu. Chronické požívání většího množství alkoholu způsobuje řadu neurologických chorob a poškození mozku, jejichž součástí bývají epileptické záchvaty.“

Jak poskytnout první pomoc?

• Odstranit z okolí předměty, o které by se mohl dotyčný poranit.
• Uvolnit oděv kolem krku, podložit hlavu něčím měkkým a uložit pacienta do stabilizované polohy.
• Nechat dotyčného hýbat se, jak potřebuje (křeče i automatické jednání), neotvírat ústa, ani do nich nic nevkládat mezi zuby.
• Pokud po skončení záchvatu trvá bezvědomí a jsou vidět dechové obtíže, zakloníme pacientovi hlavu, předsuneme dolní čelist, vyčistíme ústa.
• Je-li dotyčný po záchvatu zmatený či agresivní, uklidňujeme ho slovně, ale ne fyzicky.
• Transport do nemocnice je nutný, pokud se jednalo o první záchvat, nebo o nakupení více záchvatů, po záchvatu přetrvává dezorientace nebo se záchvat opakuje či došlo k poranění.

Zdroje:
http://nemoci.vitalion.cz/epilepsie/
http://zpravy.idnes.cz/epilepsii-pomaha-lecit-specialni-dieta-slozena-z-tuku-a-bilkovin-pxk-/domaci.aspx?c=A120213_194718_domaci_brm
http://www.homolka.cz/cs-CZ/oddeleni/specializovana-centra/centrum-pro-epilepsie/pro-pacienty/co-epilepsii-zpusobuje.html

Víla z jeskyně zla (***–****)

Tahle pohádka sice nebyla žádný zázrak, zvlášť konec byl tak nějak rychlý a podezřelý, skoro až utnutý, ale jinak je aspoň o něčem jiném, než co by si člověk představoval. Takže oceňuji především originalitu pohádky. Hlavní postavou je mladičká Célie (Ivana Andrlová), kterou její tatík Robert (Petr Kostka) v opilosti přislíbí svému kamarádovi Vilémovi (Ilja Racek), který ač rytíř není už zrovna nejmladší. Nezabrání tomu ani bratranec Tomáš (Ondřej Vetchý, kterého bych být Célií za jeho občas nevhodné řeči trochu propleskla. Nicméně sebevědomí má dost, někdy až trochu příliš a to by pak člověk fandil spíš Astérii, skalní víle, kterou hraje Zlata Adamovská. A málem bych zapomněla na Torelínu (Zlata Adamovská).

A ještě je tu Klean, který sice vypadá jako rytíř nebo princ, ale taky už není z nejmladších. Hraje ho Boris Rösner. To už si Célie možná rovnou mohla nechat Viléma. Dále zde hraje Alena Kreuzmannová, Miroslav Dubský a Matouš Soukenka.

Pohádka z roku 1991 trvá pouhých pětačtyřicet minut a na ČSFD je hodnocena 53 %. Napsala ji Jana Pacnerová a režii měl na starosti Adam Rezek.

Večer v Brně

Po návštěvě lomu jsme pořádně promrzlí, nebo spíš vyfoukaní, a tak se jdeme zahřát na večeři. Nejlepší asi bude stejkáč u Český. Trochu se mi po časech v Brně stýská. Téda, je to fakt drahý, ale takový jahodový pivo, ňam.

K tomu dvěstěgramový hovězí ořech RUMP of TAIL a stejné množství kroket. Oba se v jídle trochu vyznáme, nebo jsme aspoň někdy viděli Pohlreicha v televizi, takže víme, že k dobře udělanému steaku žádná omáčka nepatří. Ty si můžete dělat doma v kuchyni, pokud neumíte steak, ale jestliže ho umíte, maso vás okouzlí samo o sobě. V nabídce mě zaujala teplá kofola, ale nedala jsem si ji.

Po večeři chceme jít ještě do čajky. Trochu nás zaskočí, že Skleněná louka, kam jsem hned zamířila, protože to byla první čajovna, kterou jsem v Brně poznala, má v neděli zavřeno. Co je to za logiku? Přece se dá očekávat, že v neděli – kdy přijede spousta studentů z domovů – si lidi budou chtít jít někam sednout. Třeba v úterý nebo ve středu půjdou spíš zapařit, i když jak kdo, ale v neděli bych čajku nezavírala. Tak jdeme do Veselé čajovny. Dám si Gaba oolong, tento typ čaje (oolongy) mám nejradši, protože představují přechod mezi černými a zelenými a také jsou vícenálevové. Také neodolám a dám si Matcha pudink. (Matcha je takový zvláštní a šíleně drahý práškový čaj, který můžete připravovat normálně, nebo ho přidat do pečení, třeba zde jsou matcha muffiny, které jsem už několikrát dělala. Jsou príma zelené.)

P. S.: Veselá čajovna je spíš moderní až hlučná, než klasická.

Lamy – lom Hády

Když jsem byla předminule na Moravě, vyrazili jsme s Kamilem jednou v neděli do Brna na Hády. Na lamy a lovit cache. V Lamacentru mají Čerta, Lindu, Bellu, Lauru, Richarda a ještě další lamičky a taky ovečky. Nejvíc se mi ale líbil drobeček jménem Maya. Nejmladší je Sofinka, která se narodila 15. září 2014, ale ještě se drží uvnitř u mámy. Protože ještě nikdy nebyla stříhaná je fantasticky heboučká, ale to je i Maya, kterou si hladíme. 

Výhled z Hádů (foto: Kamil)

Čert je z Olomouce, ačkoliv se narodil v pražské zoo, kam se v sobotu chystám. Je mu devět let. Lamy se dožívají až dvaceti let, někde se dokonce uvádí, že třiceti. Od průvodkyně se dozvíme obrovské množství informací. Nadšeně si vše zapisuji, protože je to velice zajímavé. A návštěvu vám rovnou doporučuji. Lamy jsou sudokopytníci z čeledi velbloudovitých. Na rozdíl od velbloudů jsou relativně malé – vysoké asi jako člověk. Rozlišují se lamy krotké, vikuni (vicugna), lamy alpaky se chovají pro vlnu a dělí se na Suri a Huyacaya podle toho, jestli mají srst rovnou nebo kudrnatou. 

Lamy jsou pseudopřežvýkavci původem z jižní Ameriky, potřebují seno, ale nesmí obiloviny. A to tak vážně, že by mohly umřít, kdyby je snědly. Pochoutkou jsou pro ně jablíčka, mrkve… Průvodkyně je několikrát přirovnává ke kočkám, což je mi sympatické. Zřejmě má taky nějakou doma. Povaha lam je prý taky taková.

Jsou:

 

• zvídavé,
• vychovatelné – dají se naučit chodit na výlety s ohlávkou (dokonce můžou jezdit v autě, nastoupí i do autobusu nebo do výtahu, prý se těší, kam zase pojedou),
• čistotné – chodí jen na kaliště a jinde jsou nervózní, když si potřebují „odskočit“, nerady dělají bobky jinde... na rozdíl od ovcí, které jsou celkem vzato prasátka a mají špinavý celý výběh, proto se lamy relativně hodí i na zahradu/soukromý pozemek. Trávu vám budou spásat, ale nenadělají vám všude.
• decentní,
• opatrné, nic nerozbijí ani neshodí, inteligentnější než ovečky.
• individualistické, jako lidi (nebo kočky). Prý to s nimi chce hodně trpělivosti. Hlavní samicí tu je Laura, ta všem velí. Je emancipovaná. Linda je pro změnu bázlivá.
• „stádní“ zvířata, takže by se měla chovat aspoň po dvou. Samečci jsou výrazně levnější.
• odtažité, nemají rády těsný přímý kontakt na rozdíl od zdejších ovcí, které si jej nechají líbit.

Když se Čert s Ríšou perou – běžně se nemohou nechávat dva samci spolu, když jsou poblíž nějaké samice – osprchují je ošetřovatelé studenou vodou. Myslela jsem si, že to je jako studená sprcha, že je to zchladí, ale nikoliv. Pro ně je to ohromná zábava, takže zapomenou na spory a užívají si to. Hlavně v létě, kdy je na ně v našich podmínkách příliš teplo.

Lamy mají velké oči, to aby dobře viděly (málem se chechtám, protože si vzpomenu na vlka z Karkulky) na své predátory – pumy. Vpředu mají jen spodní zuby, takže se nemusíte bát, že by vás kously. To je obrovskou výhodou i pro děti. Lamy kopou spíš mírně a výjimečně. Jejich trus je skvělým hnojivem, je šetrný a může se dávat rovnou na záhon.

Lamy mohou zabřeznout kdykoliv. Bohužel pro samce jsou březí 11,5 měsíce. Když nemají chuť na milostné hrátky, na Čerta klidně plivnou. Lamy plivou jen po sobě, mají to jako vysvětlení autority. Prý je to něco jako u lidí pohlavek. Na lidi plivat můžou, třeba když nechtějí chodit s již dříve zmiňovanou ohlávkou.

Foto: Kamil

Všichni návštěvníci se ptají, co je Čendovi, on totiž chodí o třech nožičkách a každému návštěvníkovi je ho líto. Snažili se mu pomoci několika metodami, pamatuji si jen, že jsem mu „záviděla“ hodinové masáže třikrát denně, jenže na skřípnuté šlachy nic nepomohlo. Má štěstí, že žije v zajetí, a tak není odsouzen k úhynu.

Lamy se stříhají jednou ročně. Jejich srst neobsahuje lanolin, což je důležité pro ty, kteří na něj mají alergii. Alpaka tolik „nekouše“ na rozdíl od normální vlny.

A nejlepší věc, kterou můžete udělat? Koupit si za pár kaček pytlík krmiva... nebo radši dva, protože se k vám pak lamy jen pohrnou! A budete si je moci pohladit, za jídlo vám to klidně dovolí! :-)

Zdroje:

vlastní poznámky

http://www.lamacentrum.cz/

Tvorba v Brně

V únoru jsem si v Brně na Rukodělkách vyrobila jednoduchý navlékaný korálkový náhrdelník, zapůjčila si pár ohňovek na výrobu závěsu ke svým vitrážovaným hvězdám, a zamilovala si tvorbu andílků! (Objeví se v průběhu dubna na mém blogu s tvorbou.) 

Také jsem si pořídila pár kovových cetek, které pravděpodobně využiji na tvorbu náušniček, nebo je možná přišiji na nějaké svoje textilní výtvory.

20. března: Světový den štěstí

20. březen je velice plodný na mezinárodní dny. Můžete slavit divadlo pro děti a mládež, frankofonii, o které jsem psala, nebo den vrabců. Nebo právě Světový den štěstí. A jak na to?

Valné shromáždění OSN určilo tento den v roce 2012 jako světovým dnem štěstí. Proč? Základní snahou lidského chování je totiž pocit štěstí. Vlády by měly tento pocit svých obyvatel pozorovat a nehodnotit pokrok pouze na základě ekonomických ukazatelů. To mi zatím zní trochu jako utopie, ale krásná. V tento den by měli být všichni šťastní a radovat se. Na různých stránkách jsem našla tipy jak na to. Můžete je vyzkoušet, plus se samozřejmě podívat na můj dlouhodobý seriálek o štěstí, který najdete pod příslušným štítkem. Nebo dokonce na soubor O štěstí.

• Zapisujte si důvody radosti: Já mám například seznam Co mi dělá radost. Můžete si zkusit každý den napsat tři věci, které vás potěšily. Důvodem je začít se zaměřovat na to hezké místo na to, co vás štve. A pokud tušíte, že dnes budete mít potíže s psaním, něco hezkého si vymyslete. Třeba vyražte na procházku, ulovte kešku, pomazlete se s kočkou…
• Dopřejte si dovolenou. Prý to zvyšuje pocit štěstí až na dva měsíce po jejím skončení. Údajně je lepší více krátkých dovolených, protože čtrnáct dní v kuse zvyšuje stres z návratu do práce.

Zdroje:
http://www.novinky.cz/zena/styl/296569-mezinarodni-den-stesti-nabada-k-radosti-a-optimismu.html

20. března: Světový den vrabců

Vrabec si svůj den zasloužil tím, že se jeho populace stále zmenšuje, a tak se lidé snaží upozornit na to, že jich ubývá. V České republice žijí dva druhy vrabců: vrabec domácí a vrabec polní. Vrabec domácí je větší a žije převážně v blízkosti lidských obydlí. Samice je světle hnědá, samec je výrazněji zbarvený s tmavě hnědými křídly, šedým vrškem hlavy, bílou lící a černou náprsenkou. „Vrabec polní je naopak vázán spíš na zemědělskou krajinu, sady a zahrady. Samec i samice jsou zbarveni stejně. Mají kaštanově hnědý vrch hlavy a bílou líc s černou skvrnou.“

Zdroje:
http://vlastovka.info/2013/03/18/svetovy-den-vrabcu-chce-upozornit-na-tento-ohrozeny-druh/
http://odborymakro.webnode.cz/news/svetovy-den-vrabcu/

Zatmění Slunce

Sedím si tak u stolu, kreslím dnešní zentangelový čtvereček (co to je viz můj blog o tvorbě) a najednou mi přijde, že se nějak změnilo světlo. Ajo, ono je dnes to zatmění Slunce, vzpomenu si. Jenže stejně nemám čím bych se na něj koukala. :-( Škoda, no. Marně se přesvědčuju, že dřív lidi ani nevěděli, že je nějaké zatmění a taky to přežili. A spousta lidí to určitě neuvidí. Sluneční brýle jsou na tohle k ničemu a stejně jsou slabý. Ale zvědavost, stejně hryže, chtěla bych to vidět.

No nic, tak si aspoň půjdu zobnout čokoládu... i když je před obědem. Ze špajzu vidím sousedku, jak korzuje po zahrádce. Jo, ta se taky o zatmění nestará. Ale počkat,ona má svářečskou kuklu! Nechám čokoládu čokoládou a vyrazím ven, třeba mi ji na chvilinku půjčí. :-))

Jsem šťastná! I když to vypadá jako malý zelený srpek Měsíce. (Jak říkaj holky Čarodějky – moje nejoblíbenější prokrastinace – všechno má svůj důvod. Kdybych si nešla pro tu čokoládu...)

P. S.: Tohle zatmění Slunce bude největší na našem území až do roku 2026 a zároveň poslední viditelné v tomto desetiletí. Dokonce je při něm možno vidět na obloze Venuši, snad i pouhým okem. Ačkoliv je úplně jasná obloha, nevidím ji. Úplné zatmění Slunce bylo možno pozorovat v Česku 11. srpna 1999.

A malé opáčko z fyziky: Zatmění Slunce vlastně znamená, že se mezi Zemi a Slunce postavil Měsíc. Ačkoliv je poměrně malý, zacloní nám slunce díky tomu, že je nám blíž. Což mi připomíná hlášku jednoho spolužáka: Jedním prstem slunce nezacloníš... ale dvěma už jo. A taky nikdo nepochybujeme, že Slunce je větší než prst. Mimochodem slunce píšeme, když mluvíme o té věci na obloze, třeba slunce pražilo jak oheň... Slunce s velkým S píšeme v odborných textech, když o něm mluvíme jako o nebeském tělese. Vlastně je to tak trochu divný, že? :-)

Zdroje:
http://technet.idnes.cz/zatmeni-slunce-01u-/tec_vesmir.aspx?c=A150319_151412_tec_vesmir_kuz
http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=slunce&Hledej=Hledej
http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=zatm%C4%9Bn%C3%AD&Hledej=Hledej

20. března: Světový den Frankofonie

Tento mezinárodní den je věnovaný podpoře francouzského jazyka, kultury a jejich rozvoje. Mezinárodní organizace Frankofonie (l'Organisation Internationale de la francophonie, OIF) vznikla v roce 1970 podepsáním smlouvy v Nigamey v Nigérii. „Signatáři jsou zavázáni k respektu vůči kulturní a jazykové různorodosti členů, zároveň k podpoře francouzského jazyka, míru a to vše s důrazem na udržitelný rozvoj.“ Frankofonie sdružuje země, v nichž je francouzština oficiálním jazykem (Francie, Kongo, Monako atd.), jedním z oficiálních jazyků (Kanada, Švýcarsko, Čad atd.), mateřským jazykem velké části obyvatel (Francie, Belgie atd.), kulturním jazykem (Rumunsko, Maroko, Egypt, Alžírsko atd.), jazykem určité společenské vrstvy (např. Izrael) nebo frekventovaným jazykem jen v určitých oblastech většího státu (USA – Louisiana, Nová Anglie). V roce 2014 „ Frankofonní svět “ čítal 80 zemí. Od roku 2015 je generální tajmenící Frankofonie paní Michaëlle Jean, bývalá Generální guvernérka Kanady.

Frankofonie představuje spíše uvědomění si společné kultury a jazyka než způsob vedení politických či ekonomických rozhodnutí. Lidé mluvící francouzsky se cítili ohroženi všudypřítomností angličtiny a celosvětovým vlivem anglo-americké kultury, která se výrazně rozmohla po druhé světové válce.

Tak abychom se něčemu přiučili: Bonne journée. = Dobrý den. Au Revoir. = Nashledanou. Se il vous plaît. = Prosím. Merci. = Děkuji. Je te aime. = Miluji tě.

Určitě stojí za to zmínit, že v listopadu 2010 byla francouzská gastronomie přidána na světový seznam nemateriálního kulturního dědictví UNESCO.

Až přijde její čas, dostanu se k francouzské kuchyni a seznámím vás s některými zajímavými recepty na svém blogu o vaření. Ale duben už je zabrán pro Itálii. Nicméně už teď vám mohu říci, že se francouzské jídlo skládá ze:

• snídaně (Le petit déjeuner), kterou obvykle tvoří tartines (plátky chleba s džemem nebo želé), croissanty, taštičky plněné čokoládou (pain au chocolat), káva nebo čaj. Děti dostávají horkou čokoládu.
• oběda (Le déjeuner), který donedávna mohl trvat dvě hodiny, ale nyní je přestávka zkrácena na hodinu. Nedělní obědy jsou delší. Alternativou k obědu (zejména mezi dělníky) je sendvič, někdy následovaný dezertem.
• večeře (Le dîner) je často tvořena třemi chody: předkrmem (hors d'œuvre) nebo úvodním chodem, často polévka (entrée), hlavním jídlem (plat principal) a sýrem nebo dezertem (což bývá často ovoce).

Máte se na co těšit, až o tom budu psát. Už se na to těším taky. ;-))

Zdroje:
http://svatky.centrum.cz/svatky/vyznamne-dny/svetovy-den-frankofonie-28/
http://cs.wikipedia.org/wiki/Frankofonie
http://www.mzv.cz/paris/cz/frankofonie/
http://cs.wikipedia.org/wiki/Francouzsk%C3%A1_kuchyn%C4%9B

Berenika (***)

Celkem slušná padesátiminutová pohádka z roku 1989. Má nový motiv, zajímavou kletbu a celkově je trochu originální. Autorkou scénáře je Jana Pacnerová. Na ČSFD má 51 %.

V této pohádce se setkáme s královnou (Janou Preissovou) a jejími dvěma dětmi Bernardem (Lukášem Vaculíkem) a Noemi (Kateřinou Urbancovou), které spolu mají krásný vztah, což je pro sourozence celkem netypické. Ale když chcete dělat lotroviny, vždycky se spojíte proti rodičům, ne?

A pak se tu objeví Berenika (Miroslava Pleštilová) a oběma sourozencům se zalíbí. Na můj vkus je trochu moc zakřiknutá. Možná by občas mohla ve filmu promluvit dřív, než se pak na Vaculíka nadšeně vrhat.

Možná by šlo celý příběh trochu více rozpracovat. Jak bych se asi cítila, kdyby mi nějaká holka obluzovala bratříčka? A on na mě pak neměl čas. A ještě je tu chůva Magdaléna (Jaroslava Adamová) a Arx (Boris Rösner).

19. března: Mezinárodní den invalidů

Jedná se o připomínku toho, že ne všichni to mají v životě tak jednoduché jako my, co můžeme normálně chodit. Možná by stálo za to se nad tím zamyslet a něco pro své zdraví… nohy udělat. Můžete si aspoň zaběhat a udělat si malou procházku. Bez ohledu na to, jak moc práce právě teď musíte udělat.

Važte si toho, co máte, možná to není tak málo, jak si běžně myslíte!

Patchworkové vábení

KyTICe – Kulturní zařízení Světlá nad Sázavou a Patchworkový klub HABA při MC Zvoneček a Oblastní charitě Havlíčkův Brod zahájily dne 16. března v 16 hodin zajímavou výstavu Patchworkové vábení, a tak jsem se nechala přivábit a zašla se tam podívat. Výstava potrvá do 19. dubna a můžete na ní vidět různé deky, prostírání, kabelky, penál, obaly na knihy a stylově také velikonoční vajíčka. Jedno takové jsem před dvěma roky vyráběla. (Viz zde.)

Vstupné do Galerie Na Půdě je 20 Kč, příp. polovina pokud jste student, dítě do šesti let nebo důchodce. Lidové ceny. Otevřeno je denně kromě pondělí, ve všední den od 9 do 16 a o víkendech a svátcích od 13 do 16.

Na začátku zahrají Lucie Voráčková a Iveta Krpálková pár irských písní. Po krátkém přivítání a informaci, že toto je třetí výstava (první byla v prosinci 2012 v Havlíčkově Brodě, druhá v listopadu 2014 v Humpolci), se můžeme volně toulat po galerii a kochat se okouzlujícími výtvory. Obavy, že nenaplní zdejší prostory se ukázaly jako značně liché. Dalo by se říci, že je tu dokonce příliš mnoho vystavovaných věcí a možná by se to někomu ani nemuselo líbit, ale já to mám ráda. Všechny zajímavé krámky a knihkupectví jsou obvykle přecpány nejrůznějším materiálem, prázdné police či stěny ve mně evokují nenapravitelnou touhu je něčím zaplnit. Nebo odejít.

A co můžete na výstavě vidět? Jak už jsem zmínila, dominují jí deky. Velikánské nebo docela běžné. Vzory jsou rozmanité a nejvíc mě zaujmou tzv. magické dlaždice, které mají přímo zde na výstavě dvoje provedení, jak mě hned upozorňuje paní, která si všimne, že se snažím si vzor nakreslit do notýsku. (Jasně, vyvolává trochu pozdvižení jako všude. Vždycky všechny zajímá, co si asi tak můžu psát.) První deka se mi líbí tím, že vám na celou stačí dvě barvy látek a vypadá kouzelně. Jedna tvoří pozadí a druhá dlaždice. Takto by se hezky daly využít i krásně vzorované látky, aniž bych je musela „ničit“ rozstříháním na malé části, což mi u některých přijde skutečně líto. A druhá má naopak každý dílek v jiné barvě, jen pozadí je stejné. Vypadá to jako vitrážované okno. Líbí se mi i různé polštářky, na jednom je dokonce pruh s křížkovou výšivkou. Vážně uvažuji o tom, že si ušiji nějakou tu kabelku ze čtverců, kterou mám v plánu také uháčkovat (už mám většinu čtverců – sledujte můj blog o tvorbě).

Obdivuji také různá prostírání a ačkoliv bych si je jednou ráda ušila, přemýšlím, co s nimi potom budu dělat, protože jsem si nedávno při mytí nádobí uvědomila, že je asi pod hrnečky dávat nebudu, jelikož by mě skutečně rozčilovalo, kdyby mi na ně někdo cmrndal. Zvlášť kdyby byly tak krásné jako ty zde! (A já bych si je přeci krásné udělala.) Zálusk si dělám také na optické klamy, třeba Penroseho krychličky, tzv. japonský protkávaný patchwork. Zajímavý je také kufřík na šicí potřeby.

P. S.1: Za fotky děkuji JV.

P. S.2: A na závěr dva výrobky, které bych si také jednou ráda vyrobila!

Nádherná kabelka

Kočičí deka