Takový normální den

Do práce vyrážím tak nějak akorát včas. Ještě si musím skočit na poštu - poslat přáníčko k narozeninám, což jsem mohla udělat už včera, kdybych nebyla líná jít v té zimě ještě pár kroků dál. Myslela jsem, že dnes zabiju dvě mouchy jednou ranou a stejně tam budu muset zítra znovu. 

Pak se jdu na jinou budovu pro certifikáty z dávno minulých kurzů. Doufám, že je ta ženská ještě nevyhodila. Ani mě moc nenaštve, když ji tam opět nezastihnu. Asi tam budu muset chodit každý den několikrát. Teda já nevím, ale jako doktorand jsem snad líp k zastižení než ona jako stálý zaměstnanec. To už spíš potkám v areálu pštrosa než ji. Trochu mě točí, že mi nebyla schopná ani pořádně odpovědět na mail a to jsem jí ho psala nejmíň dvakrát.

Dole v budově zahlédnu úžasné trpaslíky nakreslené těžko říct čím. A tak pak v kanclu rychle napíšu své bývalé (a snad i budoucí) lektorce kreslení, že je to moc pěkné a čím to dělali. Odpoví téměř okamžitě. Hádala jsem správně, bylo to mastným pastelem. Fakt? Tím, čím jsem maximálně vytvořila hořící strom místo podzimního? Hm, asi se do těch kurzů musím příští rok opět nahlásit, jinak mi ty pastely budou doma ležet ještě věčnost. A víc hořících stromů už nepotřebuju. Jeden vypadá docela pěkně, když nevíte, co to mělo být.

Zapomněla jsem si klíče od kanclu i kartu, takže se nedostanu ani do chodby. Prvně zkouším zavolat kolegyni, ale není tu, tak musím otravovat sekretářku. Nemá z toho moc radost, ale protože se mi to za tři roky stalo asi teprve podruhé, bere to dobře. Zrovna jsem ji vytrhla z nějaké důležité práce. Omlouvám se, i když vím, že tím to nespravím.

A pak hodinu a půl dělám kdovíco. Uvařím si čaj, řeším maily a odpovídám na ně. Píšu si poznámky, co musím bezpodmínečně udělat. Nechám se zlákat k přečtení článku o vyhazování knih na Štastném blogu. Na Facebooku se podívám do skupiny o CSR, jestli nejsou třeba nějaké novinky. Něco zajímavého najdu, a tak to odložím do složky "na později", stejně jako hledání vlastních zajímavostí, které mě napadly.

Už je potřeba začít makat na disertaci. Rozhodla jsem se, že ji chci mít do konce dubna hotovou. Teď musím prozkoumat malé a střední podniky. Jejich zvláštnosti a charakteristiky.

Google je úžasný... můžu si prohlížet knihy, které nemám přímo k dispozici... škoda, že vždycky ta část o CSR, kterou potřebuji, zrovna není dostupná. :-( Tak budu zase muset zajít do knihovny. Tento týden jsem tam skoro každý den.

Po obědě jsem lehce unavená a mírně ospalá. Naštěstí je dnes dlouhý den, a tak se snad ještě vzbudím a kromě jednodušších prací udělám ještě něco pořádného. Odpoledne už mi práce nejde, a tak dočítám literaturu a likviduji poukládané záložky. Na konci dne mám ze sebe dobrý pocit, že jsem udělala aspoň něco.