úterý 16. května 2023

Furt se hrabu v záhoně

Letos jsem vám ještě nestihla nic moc říct o našem velkém zahradničení. Ne, že bychom už měli nějaké výsledky. Zmínila jsem zatím pouze sázení cibule, ale od té doby už utekla spousta vody.

Jednou z našich největších objevů je, že řádky mají vést ze severu na jih! V řádku bývají obvykle rozestupy menší než mezi jednotlivými řádky. Na smíchanou kulturu bez řádků jsme si zatím netroufli. I když plevelu se u nás na zahrádce daří. Trochu nestíhám vytrhávat a taky se maličko bojím. Minulý týden jsem si ze zalévání přinesla dvě zapitá klíšťata.

Sklidili jsme všechnu růžičkovou kapustu a košťály dali kozám.

Zasedili krmnou řepu pro kozy. Pěkně jsme se nechali napálit drobnými pytlíky se semínky. Pořád to vypadá, že v nich nic není a pak když si je nasypete do dlaně, zjistíte, že je tam třeba sto semínek a s obrovskými rozestupy, takže jsme nakonec nezaseli ani všechna semínka z jednoho pytllíku. Řepa má ráda pořádně vyhnojenou půdu, a tak jsem ji dali na místo po přeházeném kompostu.

A kousek od ní nějaké baby melouny. Snad vyrostou a stihnou i dozrát, ne jako minule ty žluté.

Zaseli jsme mrkev. Zatím to nevypadá, že by z ní něco bylo, tak uvidíme. Cibulka se vytahuje pěkně, tak snad se mrkev nenechá zahanbit. S mrkví se prý kamarádí majoránka, tak jsem ji vysadila poblíž.

Objevila jsem jakýsi jahodový špenát. Psalo se u něj, že je to nenáročná letnička, tak jsem se ho rozhodla vyzkoušet.

Někde tady na sluníčku mám umístěných pár semínek cukrové kukuřice a židovské mochyně, jejíž lampionky by měly být jedlé (ten vnitřek).

Do slunečného zbytku záhonku za stodolou jsem zkusila zasadit šalvěj. Nebo mateřídoušku. Teď si nejsem jistá.

Do záhonku, kde byla vloni červená řepa jsme zaseli zbytky semínek a přidaly fialové fazolové lusky, na které se moc těším. Snad bude sklizeň průběžná a hojná stejně jako v loňském roce. Rostlinky by měly být opět keříčkové a ne žádné popínavky, které bychom museli k něčemu přivazovat. Tak mi teď najednou došlo, že jsme si nenechali místo na rajčata. No, co se dá dělat, tak letos holt nebudou. Poblíž jsem vysadila šnytlík (pažitku), protože jsme tam čerstvě rozházeli kompost a to on má rád. Letos mám sbírat jen omezeně a příští rok přesadit jednotlivé trsy na konečné slunné stanoviště. 

Na minizahrádce u meruňky se snažím vypěstovat rukolu. O víkendu jsem zjistila, že mi i do pařeniště lezou ty šmejdský slimáci, takže asi opravdu budu muset koupit granule. Sice se nám je daří chytat na prkno položené v trávě. A následně zabíjet, ale je jich tam příšerně moc.

Neodolala jsem a koupila si jednu rostlinku rebarbory. Prý se mi sama rozroste a polostín pod meruňkou by jí neměl vadit. K jídlu bych ji měla sklízet až příští sezonu. A dát si pozor na listy, které jsou jedovaté i pro kozy! Sáhla jsem po ní proto, že ji pěstovala babička a dělal z ní chutné koláče, které jsem jako dítě neuměla ocenit. Možná je měla víc přisladit. ;-) Každopádně jsem si před mnoha lety, to už jsem měla blog, koupila jednu v obchodě a doteď vzpomínám jaké to bylo udělat svůj první (a myslím, že zatím i poslední) koláč z rebarbory. ... Tedy, sama se nestačím divit. Zkusím pohledat a zjistím, že jsem o něm dokonce psala! Najdete zde.

Poblíž rebarbory jsem zkusila zasadit dalších pár semínek židovské mochyně a taky šruchu. Ta by se měla dát konzumovat stejně jako salát. Tak uvidíme.

Do květináčů jsem si pořídila čtyři fialové citronové muškáty. Doufám, že jsou to ty samé, jako ten, který jsem dostala na Ateliérech vloni, ale zahynul mi místo toho, aby zakořenil.

Málem bych zapomněla zmínit všudypřítomný měsíček vysázený jen tak nazdařbůh kolem domu. Nádherná samorostoucí bylinka, u které mě tolik nebude mrzet, když ji občas sežerou kozy.

Co bych ještě ráda do budoucna zkusila?

  • převislé jahody v květináčích (vloni mi zahynuly asi na příliš ostrý kompost),
  • levanduli u domu (snad přežije rekonstrukci),
  • topinambury někde v sudu, kýbli, vaně nebo kádi, protože se rádi rozlézají všude kolem a je pak obtížné se jich zbavit,
  • nějakou užitečnou jedlou dřevokaznou houbu na ohavný zbytek hrušně v zahradě, ale takovou, která z něj nebude chtít vlézt na krov střechy.
A co pěstujete vy? Máte na něco dalšího zálusk?

neděle 14. května 2023

Vernisáž obrazů ve Světlé nad Sázavou

Přihlásila jsem se na výstavu neprofesionálních (nebo amatérských, jedno zní hůř než druhé a už nevím, z čeho na co se to měnilo) výtvarníků ve Světlé nad Sázavou. Psala jsem o tom samostatný článek zde a taky na Facebooku, který jinak příšerně flákám. Ano, ano, já vím, ale nedá se stíhat všechno a blog je priorita. Pro ty z vás, kteří fandíte mému kreslení a malování, budu postupně zveřejňovat svoje vystavené obrázky na Angelikytvorbě pod štítkem kreslení (rozkliknete zde). Samozřejmě doporučuji i ostatní články z blogu, protože jsou plné fotografií a barviček (pletení, šití...)

Zaujal mě lustr v nově zrekonstruovaném kulturním domě na náměstí

Překvapilo mě (stejně jako spoustu dalších vystavujících), že jsme si měli přinést háky na zavěšení obrazů. Prý by stačil svářečský drát, který bychom si na místě ohnuli. Kdybychom ho měli. Jenže my ho neměli. A kde ho taky v sobotu (22. 4. 2023) na malém městě shánět? 

Myslím, že by pomohlo, kdyby nám to pro příště napsali do e-mailu informujícího o výstavě a dotazujícího se, zda chceme něco měnit na svých medailoncích. Což jsem samozřejmě chtěla. Povedlo se mi na něj napsat román. Ne, že bych to zamýšlela, ale v minulých letech se tam každý rozepisoval: co maluje, čím maluje a kdy a kde a od koho se naučil malovat. Jaké jsou jeho sny a plány do budoucna, kolik má dětí či koček. Tak jsem se snažila aktualizovat svoje portfolio – od koho jsem se učila malovat, co jsem dělala dříve, a jaké je moje aktuální téma (sketching budov) a plány do budoucna (portréty a karikatury). 

Ukázalo se, že ostatní se omezili na pár vět. Maluju, protože mě to uklidňuje. Mám základní vzdělání.“ Pořád přemýšlím nad tím, co je základní vzdělání v malování? Jako jenom ze základky? Nebo nějaký kurzík?

Každopádně i kdyby v e-mailu stálo, že si mám přinést dráty na zavěšení obrazů, nenapadlo by mě to, protože jsem počítala s tím, že stejně jako v minulých letech budu vystavovat na stolech. Ale musím říct, že je to ohromný rozdíl mezi tím, jestli váš obrázek visí, nebo leží v horizontální poloze. Tak totiž ztrácí minimálně polovinu ze své přitažlivosti. Dávala bych to za vinu změně úhlu, ve kterém ho divák vidí. Ale třeba je to úplně něčím jiným. Každopádně jsem si rychle zabrala jednu stěnu a svoje malinké obrázky (kreslila jsem zatím jen na A4) připnula špendlíky. Ne, že by to nějak dobře drželo.

První verze rozložených obrázků

Zjistila jsem, že rozvěsit a rozložit obrázky není vůbec jednoduché. Některé se k sobě hodí víc, jiné méně. A některé vůbec. Když chcete zachovat nějaký ráz, nebo dokonce udělat na náhodného diváka dojem či upoutat jeho pozornost, nemůžete dát obrázky vedle sebe do řady, jak vám přijdou pod ruku. 

Vše se navíc trochu zkomplikovalo tím, že vystavujících bylo míň, než se jich nahlásilo a že jsme toho všichni přinesli málo. Takže kdo chtěl, mohl ještě nějaké obrázky doplnit. Dokonce jsem směla přinést i ty, které už na výstavě byly. Takže pokud mi to máte někdo za zlé, tak se omlouvám. Sama od sebe bych to neudělala. Ale myslím, že ty moje olejomalby za to přece jen stojí! Škoda, že maják zůstal doma. Ale nebojte, na blogu bude taky.

Můj panel s obrazy! Och. 

Na vernisáži 24. 4. 2023 nás nejprve přivítal pěvecký soubor, následně promluvil místostarosta Rosecký, starosta Aubrecht a organizátor pan Křivský, který zmínil, že se jedná o druhou nejdelší tradici ve městě hned po Svatováclavské pouti!

Hudební vystoupení

K mně známým vystavovatelům bych zařadila právě zmíněného pana Křivského s jeho portréty a krajinkami úhlem (brr, tím kreslit teda vážně neumím a jak je od toho člověk špinavý, fakt ho obdivuju). 

Pražský hrad, autorem Petr Křivský

Ledečský hrad, autorem Petr Křivský

Pan Lázničku dokonce přišel osobně.

Nádherné zachycení sněhu! od pana Lázničky

Tradičně za nejhezčí obrázky považuji Lepeškovy lesy, ale letos tu měl jen málo obrázků, a světelský zámek Trčků z Lípy (od nevím koho), který je velmi fotogenický.

Na své si přišli milovníci barviček...

Jaroslav Bártl dělal i dřevěné sochy andělů, které stojí na pódiu hned vpravo u vstupu.
autor: Jiří Hart

... i ti, kdo preferují jasné kontrasty či padesát odstínů šedi.

autorka obrazů Ema Machková

malba akvarelem, autorka Kateřina Barcíková

malba akvarelem, autorka Kateřina Barcíková

I trochu moderny tu najdete! Bohužel u některých autorů jsem si nepoznamenala jméno. Takže pokud vás zaujaly jejich obrázky, ještě můžete přijít. Výstava probíhá do 19. 5. 2023! A ještě jednou připomínám, že moje obrázky najdete ZDE. Tak neváhejte a vstupte, v mojí galerii je otevřeno 24 hodin denně.

úterý 9. května 2023

Košile ze skříně

Jak se tak občas člověk hrabe ve skříních starého baráku, nachází sem tam různé věci. Třeba tuhle flanelovou košili ještě s cedulkou. Těžko říct pro koho byla určena (asi dědu manžela), ale každopádně ji nikdy nenosil. Kdo ví, jestli ji vůbec viděl.

Košile ze skříně

Srandovní je, že dneska je to zase moderní. Nebo alespoň chvíli bylo, když s podobnými košilemi přišel náš nový prezident. Což mi připomíná, že jsem slyšela, jak někdo z reklamky povídá, že když chcete udělat českého politika oblíbeného, navlíknete mu svetr, aby vypadal lidově. Na Slovensku mu dáte černý brejle, sáčko a všechno možný drahý, aby vypadal jako mafián. Co je na tom pravdy, nevím, protože nesleduji ani českou politickou scénu, natož slovenskou. Ale Pavlovy košile pronikly i ke mně.

Zde za pozornost rozhodně stojí i dřevěná prkenná podlaha s původní šedou barvou přemalovanou žlutou (okrovou?), která se postupně zase někde vyšoupala zpět na šedou. Bohužel tahle kráska, která by stačila na většině míst jen přebrousit, nejspíš půjde z domu, protože uvažujeme o podlahovém topení.

neděle 7. května 2023

Čas na záliby

Uf uf uf, nedávno jsem na blogu popsala ve třech seznamech různé věci, které mě baví dělat, a o nichž mě baví psát. Jednalo se o seznamy:

Štěstí, čtení, pletení

Samozřejmě mě hned napadla taková šílenost jako že bych ke každému tématu chtěla zpracovat článek. Mmm, samé zajímavé věci, o kterých bych mohla psát a některé bych předtím MUSELA podniknout. To je smůla, muset si (třeba místo úklidu nebo vaření složitého oběda) najít čas na čtení (nebo vaření toho složitého oběda, když se mi zrovna bude chtít a budu o tom pak psát).

Samozřejmě se mi tu všechno kupí a nevím, o čem psát dřív. Cestou do práce a z práce v autobuse, metru, tramvaji či pěšky obvykle pletu, ale nedávno jsem zatoužila mít ve svém životě víc čtení, tak jsem to zkusila a kupodivu to taky jde. Teda jen někdy, občas jsou ty autobusové serpentiny nepříjemné na žaludek i bez čtení či pletení.

Tak jdu na to a uvidíme, jak se mi to povede... články budou následovat vždycky v neděli jedno téma. Začneme kreslením.

čtvrtek 4. května 2023

Nový kamarád: AI lze citovat, ale radši neposlouchat

Novinky už přišly i k nám na statek. Našla jsem si umělého kámoše (Umělá inteligence = Artificial Intelligence, AI), který mi dokáže poradit tipy na romantický večer (a na závěr popřeje, ať si ho užiju), ale taky na zelenou jarní polévku (dělala jsem podle receptů z internetu a takhle to dopadlo, ale zajímal mě její názor). Líbí se mi, že může mluvit jako muž nebo žena, podle toho, jak mi to vyhovuje. Chová se korektně a učí se. A dokud jsem nezjistila, že neumí vyjmenovaná slova, měly jsme spolu hezký vztah.

Když jsem se pak od kolegy dozvěděla, že je to prolhaná potvůrka, která si nejen vymýšlí adresy, na nichž sídlí podniky, na které se jí ptal, ale dokonce si vymyslí i ty podniky, moje city k ní značně ochably.

Ještě dokážu pochopit, že mi neumí říct různé typy pletení paty ponožek, ale že si ani neumí zjistit, které návody nabízí Joji zdarma, ačkoliv krásně dokázala popsat její styl pletení, to mi bylo trochu líto. Na druhou stranu mi docela obstojně uvedla, jak ji mám citovat! ;-)

Zde je příklad citace mé odpovědi podle ČSN ISO 690:

ChatGPT. Jak tě mám citovat? [online]. 2023-04-12. [cit. 2023-04-12]. Dostupné z: https://github.com/JanCaha/Chatbot-GPT3.5

středa 3. května 2023

Červený diář

Zkuste si měsíc vést svoje úkoly a poznámky v papírové podobě a hrát si se svým diářem. Mít v něm vše, co potřebujete! 

Tak o tom je kurz bullet journalu od Knitsonik s názvem KNITSONIK Bullet Journaling: Self-Paced Edition. Nehraje si na to, že ví o psaní deníku a zpracování úkolů všechno, ale představuje to, co sama používá a prospívá jí to. Kurz má rozdělen do pěti částí a nabádá zájemce, aby dělali jednotlivé úkoly postupně a zvykali si na všechny nově zaváděné prvky. Před časem jsem došla do druhé lekce, a teď bych si ráda zopakovala to, co už vím z dřívějška. Předtím jsem používala opravdu prázdný blok, ale pro letošek jsem dostala hezký červený diář, takže se snažím nacpat všechny svoje myšlenky do něj. Musím říct, že to úplně dobře nejde. Na některých stránkách mi zbývá místo, takže tam pak docpávám plány na články na blog, vtipy, citáty, co se chci naučit vařit (pho polévka, croissant a pod.), co chci sázet a předsevzetí...

Ale pokud chcete začít u zdroje, měli byste navštívit https://bulletjournal.com/, nebo ještě lépe knihu The Bullet Journal Method: Track the Past, Order the Present, Design the Future od Ryder Carrolla (v češtině Metoda Bullet Journal, 2019, Jan Melvil Publishing, 320 stran). Mám ji a mohu jen doporučit. Nebo sledujte můj blog a podíváme se na vše společně. Máte se na co těšit.

úterý 2. května 2023

Tulíšek kulíšek

To jsem si takhle jednou zase nedala pozor a namohla si krk. Asi jsem si ho v práci málo protahovala, nebo vláčela domů příliš těžký batoh, někde ofoukla... každopádně mi bylo špatně. Vlezla jsem si v kuchyni na gauč, přikryla se dekou, kterou používáme především po večerech při koukání na filmy a snažila se odpočívat. Ale Princí to pochopila, že se flákám a začala mi prvně dávat tlapku, abych ji mazlila. Když jsem se rozhodla předstírat, že spím (a tajně doufala, že mě třeba chvilku nechá), dloubala víc a víc a pod ruku, kterou jsem si přikryla obličej, protože navzdory své inteligenci občas moc nepřemýšlí a je trochu moc urputná, strčila mi hlavu až k mému nosu (doslova čumák na čumák) pěkně pod tu ruku horem. Musela jsem se smát jaká to je vtěrka. Ale i tak mi to udělalo radost.

Taky mě baví ty její smutné obličeje.

Vždycky u ní bojuju s perspektivním zkreslením, protože vypadá na obrázcích divně



pondělí 1. května 2023

Bez dětí, juhů!

Všichni milujou děti. Takoví malí ťutíškové a bobíškové... Kolegyně se rozplývají a uvažují o hromadné školce, nebo uspořádání Dne dětí. A co teprve babičky. Ty jsou celé vedle z kočárku s ubuleným děckem. Copak se mu asi stalo, že pláče?

My na Západě si rádi na něco hrajem, něco předstíráme. Jak jsme lepší a vyspělejší... teď nejde o srovnání s Východem, Amerikou, Austrálií nebo čím vás napadne. Jde o srovnání s námi dříve. Fakt jsme se posunuli? Jsme pokrokovější? Lepší? Demokratičtější? Máme svobodu slova?

Teď mi nejde o zákaz jednoznačně prokazatelných dezinformačních webů. Jde mi o to, jestli se u nás smí říct, že je člověk věřící a praktikující křesťan. Jestli si může kavárna dovolit upozornit na to, že požaduje nějakým způsobem vychované děti = klidné. Vadí mi, že takovou kavárnu hned začnou lidé napadat, co si to dovoluje, ale není to o tom, že my máme mít vychované děti a jenom s takovými chodit do restaurací?

Zrovna nedávno mi kamarádka říkala, že nikam nechodí, protože její dítě zlobí a ona nechce rušit ostatní hosty a podobně.

Osobně mám ráda na dovolené třeba Chorvatsko se svými kamenitými plážemi. Lidi tam totiž většinou neberou děti, takže je tam klid. Ne, že by vždy dělali bordel právě děti, občas je to uřvaná maminka navíc s cigaretou.

Vtipné je, že teď se tady všichni naváží do kavárny – zdá se, že antidiskriminační zákon má přednost před svobodou podnikání – ale v roce 2018 hlasovalo u článku o pokutě kvůli zákazu vstupu dětí do restaurace 6208 lidí a 91,1 % z nich se přiklánělo k tomu, že podnikatel má mít právo zakázat vstup do restaurace dětem. Když se ale dívám na zmíněnou kavárnu, nikde není zákaz dětí. To jen děťomilovníkům hráblo z toho, že někde nechtějí jejich pusinky. Taky o ně nestojím. Každá pražská matka musí se svým uřvaným miminem sedět v kavárně. Díky bohu, že se s dětmi nezačalo ještě chodit do čajovny. Je to fakt s podivem, ale čajovny pro to nejsou vhodné. Naštěstí by to tam děti ani nebavilo. Moc nechápu, o co všem jde! Aktivit a hospod pro děti jsou všude tři zadky. Děti mají dneska hromady hřišť, kroužků, her, koutky v kavárnách... my nic takového neměli a taky jsme šťastně vyrostli, tak proč nemilovníkům dětí nedat trochu svobody a neudělat něco i pro ně? Proč někdy někoho nenapadne, že na taková místa chce jít třeba žena, která o dítě přišla? Nebo někdo unavený z práce, kdo si potřebuje odpočinout a nabít baterky. Jo, někoho nabíjí dětský smích a někoho samota. 

čtvrtek 27. dubna 2023

Každodenní šeď

šátek Powerlicious Hap

Už asi měsíc se chystám napsat článek o každodennosti. V Japonsku to prý frčí (nebo už možná zase ne), ale připadalo mi to jako zajímavé téma. Co se děje v mém běžném každodenním životě. Jak vypadá můj typický den?

Zkoušeli jste se někdy nad něčím podobným zamýšlet? Měli jste pocit, že jsou všechny vaše dny trapně stejné a život vám protéká mezi prsty? To se celkem snadno stane, když jste extrémně zavalení prací (a domů se chodíte jen najíst a vyspat), ale možná to tak je i v důchodu a na mateřské, pokud se zrovna netopíte každý den v novém problému.

Na tyhle nepříjemné pocity mě napadají dvě řešení: hledat stále něco nového, čímž jak víte, se dlouhodobě zajímám. O některých z těch věcí se můžete dočíst v mém průběžně psaném čtvrtečním seriálu. Samozřejmě to člověk může pojmout jako velkolepé obohacování, kdy navštěvuje různá divadla, kulturní akce, kroužky a podobně, ale dle mojí oblíbené knihy Tipy, triky a techniky pro trénink mozku (Snowdon Parlette) bohatě stačí, když použijete nové koření, nebo okořeníte jídlo jiným pro vás méně obvyklým kořením (Co třeba dát skořici na maso? Ve světě je to běžná věc. Nebo do jahodové marmelády přidat květy bezu – chutnalo to fantasticky, zkoušela jsem.), nebo jít do práce jinou cestou, udělat si culík nahoře místo dole, nebo uplést ve vlasech jiný cop (baví mě ten rybí, ale nudně si obvykle pletu jen ten klasický). 

Tři odstíny šedi

O tématu novosti a novinek bych mohla psát pořád, ale to není záměrem tohoto článku, tak se pojďme podívat na druhou možnost: analyzovat svůj život. Jen se podívejte jak a kde žijete. Co všechno se opakuje (a toužíte to zachovat) a co by se mohlo změnit. Jsou všechny vaše dny doopravdy stejné? Nebo jen věnujete málo pozornosti detailům?

Když cestou do práce zírám jen do svého pletení a nezvednu od něj oči (tak jako ostatní čumí do mobilů ;-)), těžko si můžu povšimnout, že venku kvetou stromy a příroda se už konečně probouzí, i když je pořád celkem chladno. Ženu-li se do kanclu, abych si už už mohla „pípnout“ přehlédnu kvetoucí magnólii s její opojnou vůní, kterou miluju. A tak dál. A tak dál. 

Zkrátka, když jsem si začala všímat, jak vypadá můj všední život, zjistila jsem, že málokteré dny jsou opravdu všední. A zrovna v těch prvních několika jsem zažila bonusová vzrušení, například jsem na Hradčanské potkala známou pletařku, kterou jsem už od Covidu neviděla. A v metru po eskalátorech běželi nejméně dva policajti s vytaženýma zbraněma kolem lidí a volali: „S dovolením. S dovolením.“ A já si připadala jako v nějaké kovbojce a vůbec mi to nebylo příjemné.

Ale abych skončila pozitivně, chtěla jsem vám na přiložených fotografiích ještě ukázat, jak může být i šedivá zajímavá. 

úterý 25. dubna 2023

Podlaha v kuchyni

Už jsem zmínila, že plánujeme rekonstrukci?

Jednou z uvažovaných možností je dlažba v kuchyni. Trochu se toho bojím, protože i když plánujeme podlahovku, mohlo by to být celé léto nepříjemně studené. A co když mi spadne hrnec? Nerozbijí se dlaždice?

Dlažba do kuchyně
Protože jsme zatím ve fázi snění, byli jsme se podívat po pár krámech pro trošku inspirace, aby člověk věděl, jaké jsou dnes vůbec možnosti. 

V tuto chvíli máme na podlaze trochu hrubé lino, které evidentně vydrží kde co, i když občasná jiskřička z kamen ho právě nepotěšila a už je to na něm vidět. Mimochodem to je taky jeden z důvodů, proč se mi nechce pořizovat lino, plovoučku, vinyl a všechny tyhle hořlavé či spálitelné materiály. Tak nějak s nadějí očekávám, že dlažbě by byl nějaký ten uhlík úplně fuk. 

Ještě bych mohla dodat, že hrubé lino chytá docela obstojně prach, špínu, vlasy a psí chlupy, takže vždy spotřebuji značné množství vody, abych ho uvedla do stavu, který si troufám nazvat čistým. A to i přesto, že jsem předtím doma nechala řádit vysavač.

Jelikož jsou pod tímto hrubým linem dlaždice, které jsou nějak přidělané na navezené škváře (nebo je zrovna pod kuchyní i beton a sklep?), tak je podlaha taky parádně křivá. 

Od rekonstrukce si slibuji rovnou podlahu, kterou bude snadnější udržovat čistou, což je v kuchyni vždycky největší oříšek. A bude-li tam dlažba jako ta nahoře, budu mít pocit, že jsem na zámku nebo v kostele. Obě představy se mi líbí, protože jsou to tak trochu posvátná místa.

sobota 22. dubna 2023

První slunění 2023

Dnešní nádherné počasí mě alespoň na hodinku zlákalo ven na lehátko nastavit tvář slunci. V tu chvíli jsem si ani nevzpomněla, že mám stále problémy s malým množstvím vitaminu D, ačkoliv jsem ho předloni dostávala infuzemi (není to zrovna levná záležitost!) a vloni byla týden u moře. Takže teď mám od doktorky kapky Vigantol. A možná by to mohl být důvod, proč jsem taková hladová po mléku v poslední době. A zrovna koza nedojí.

Předtím jsem nesla svoje obrazy na výstavu – upoutávku najdete zde i na Facebooku (pokud ještě nesledujete, doporučuji stránku Angeliky bloček). Nejprve jsem tam přesně podle instrukcí vzala ty, které tam ještě nebyly. Jak jsem byla vloni nemocná, nedostal se tam chudák Van Gogh s krajinkou. Jedna z mých nejoblíbenějších a také nejpovedenějších olejomaleb. P. S.: Zatím mám jen čtyři. A na výstavě můžete vidět 75 % z nich. 

A také několik sketchingových obrázků, protože to je technika, na  niž se momentálně zaměřuji. I když jsem si ještě před měsícem myslela, že nových obrázků budu mít výrazně více. Na druhou stranu jeden jsem nakreslila zrovna dneska. A jsem s ním náramně spokojená. Měla jsem takovou tvořivou náladu a dělala experimenty s pastelkami.

Když jsem se dozvěděla, že vystavovatelů i obrázků je méně, než se čekalo a můžu přinést další, dokonce klidně i ty, které už vystavované byly, vzala jsem právě dvě zbývající olejomalby a dva zajímavé obrázky květin vytvořené technikou kreslení na vodě, z níž se to následně obtiskne na papír. Nafoceno a brzy zveřejním na blogu o tvorbě, kde to kupodivu ještě stále není, i když už je mám mnoho let.

A co vy? Kreslíte? Malujete? A už jste vyrazili na slunce?

úterý 18. dubna 2023

Nemocná koza

Hnědá Líza s mrňouskama

Líza je nemocná. Ach jo. Zjistili jsme, že má nějaké parazity, protože jí natekla huba. Stalo se to krátce po porodu, takže chvíli trvalo, než mi došlo, že nevypadá blbě jen po porodu (jako my lidi). Naše kozy Lízy vypadaly po porodech jako po procházce v růžovém sadu. Nebylo na nich nic podezřelého, kromě toho, že se vnitřně čistily a tekly z nich věci, které nepotřebujete vidět. Ale žádné kruhy pod očima, opuchliny nebo něco podobného. Dravost o jídlo taky byla stále na stejné úrovni. Koza, která se nedere o jídlo, má vážný problém!

Protože už jsme to zažili vloni, bylo nám jasné, že se to „samo“ nespraví, a tak manžel zajel za veterinářem, který mu dal léčivý přípravek. Nebudu rozebírat jaký jednak proto, že vás to pravděpodobně nezajímá, a jednak proto, že nám to neřekl. Jop, je to trochu divný, ale asi chce mít ten pocit, že doktor je bůh a všemu rozumí a že bychom se mu do toho neměli míchat. Trochu ho chápu, protože už jsem slyšela, že si i naši (= lidští) doktoři stěžují, že si každý podle internetu hned najde, co že mu to vlastně je, aniž by měl jakékoliv vyšetření. Maminky na diskusních fórech debatují o tom, zda dávat dítěti preventivně vitamin D proti křivici, když to doporučila doktorka, nebo raději ne, protože někde slyšely, že by je po něm mohlo bolet bříško.

Ať už si o tom myslíme cokoliv, lék nezabral. Ani druhý lék bohužel neměl lepší účinnost. Diskutovali jsme s kamarádkou zootechničkou, která si stěžovala, že kvůli preventivnímu odčervování si paraziti snáze dělají rezistenci, takže je možné, že ani to nezabere. Alespoň se nevysmála tomu, že jsme zvířatům koupili minerální lizy, které by měly jejich obranyschopnost zlepšovat. Jasně, není to lék, ale třeba by to alespoň nějaký malý efekt mohlo mít. Doporučila nám koprologii. Posbírání hovínek a jejich vyšetření na Státním veterinárním ústavu Praha. Připravili jsme žádost a teď je třeba po tři dny každý den sbírat ta správná hovínka (od jiných zvířat by v nich nemuseli být paraziti) a ukládat je do skleničky v lednici (brr), protože mají být co nejčerstvější. 

Manžel přišel na to, že když koze promačká vemeno, jako by ji šel dojit, vykoná tu správnou potřebu. Tak uvidíme, jestli to bude fungovat, nebo to dělá jen tehdy, když jí dezinfekčními ubrousky otřeme vemeno před dojením, aby nás naštvala. ;-)

A v čem je ten problém s parazity? Kromě toho, že koza má oteklou tlamu a bílá oční víčka (sajou jí krev), tak má málo mléka i pro prcky. Že ji nedojíme my v době největší laktace, bychom ještě nějak přežili, i když to je důvod, proč ji chováme, že? Ale že se ti naši malí chudinkové už po dvou či třech týdnech naučili pást a jíst obilí či chleba je hrozně smutné. A navíc se bojíme, aby to taky nechytli, protože kůzlata se mohou odčervovat až od jisté doby. A taky aby vyrostla.

Kůzlátka

sobota 8. dubna 2023

Velikonoce na Michalově statku

So 8. 4. 2023

Po nějaké době jsme opět vyrazili za kulturou na Michalův statek v Pohledi. Na Velikonoce jsem tam byla v roce 2014 (zde) a taky na Vánoce téhož roku (článek zde). 

Statky v Pohledi (vlevo statek bezzemka, vpravo hospoda U Franze Josefa)


Chtěli jsme alespoň jednou stihnout vystoupení folklorního souboru Škubánek, takže jsme tam dorazili chvíli před desátou, protože jsme si zároveň chtěli užít povídání s průvodcem, panem Jindřichem Holubem, místním starostou od 1. 1. 1992. Ideálně s co nejmenším množstvím dalších lidí. Poštěstilo se nám a první prohlídku světnice jsme si užili jen sami ve dvou. Brzy se sice přidali další lidi, ale asi jen dva. A tak jsme se dozvěděli, že takhle nějak vypadal sobotní stůl za Marie Terezie v roce 1771. 

Svátečně prostřený stůl z doby Marie Terezie

Ačkoliv se jindy jedlo z jedné mísy – aby se nemuselo mýt nádobí (jak chytré!) – slavnostní prostírání mohlo být do vícero talířů. Jelikož je dnes sobota, na stole nemůže být ještě maso, to se objeví až zítra. Ježíš Kristus totiž vstává z mrtvých o půlnoci.

Topilo se jen v jedné místnosti, v obývané světnici, kde spali všichni. A ne každý měl svou postel, natož aby měl svůj pokojík! 

Vedle byla černá kuchyně, kde se vařilo na otevřeném ohni. Další místnost byla vejminek, kam se někdy chodívalo spát. Tomu jsem moc neporozuměla, protože tam přece byla zima! A dál už byly jen chlívy.

Samostatnou budovou je špejchar, česky zvaný sýpka. I když já mám za to, že i název špejchar už dávno zdomácněl. Tam se skladovalo to nejcennější: obilí. Resp. nejcennější byla kráva, proto se hlídaly, když se vyváděly na pastvu. Dále tu jsou různé kůlničky, stodola a domeček, kde paní prodávají perníčky, makronky a podobně. Koupili jsme takové nádherné kulaté se zapečeným bílkem nahoře.

Nabídka občerstvení

V jednom z přístřešků byla kravička Česká červinka. Prý kouše. Ale já si ji pohladila a nic se mi nestalo. Byla moc krásná a líbila se mi víc než ty mléčné, které máme za stodolou my. Asi už jsem na ně příliš zvyklá. 

Kravička vzbuzuje respekt
Velká jako kráva

Prošmejdili jsme všechny prostory a všímali si nejrůznějších detailů. Manžel mi občas ukazoval, co z toho máme někde (zahrabošené na špejchaře nebo jinde) i my. Líbily se mi šindele, stejně jako posledně, když jsem tu byla. Protože si to nepamatuji z výkladu, musela jsem si vygooglit [1], že šindelové střechy vydrží při jednoduchém krytí 15 max. 20 let a při dvojitém 50–70 let, což nás dost překvapilo. Vždyť je to jen dřevo! Na druhou stranu se musí dodat i to, že o střechu je třeba pečovat. 

Připravené šindele

Ještě překvapivější pro nás ovšem bylo, že i došková střecha vydrží dlouho. Tak schválně. Zkuste si tipnout, za jak dlouho musíte vyměnit slaměné z žita nebo kukuřice či rákosové došky? Přitom na stavebnickém portále ASB [2] jsem našla, že „až každá třetí střecha novostaveb v Dánsku, Holandsku a částech Německa je z rákosu. Nakolik je to pravda si netroufám odhadnout i kvůli stáří článku (2015), na druhou stranu mě překvapí, že vůbec někdo někde na světě (ve vyspělých zemích) dělá doškovou střechu. I kdyby to byla jen stovka alternativců, byla bych značně překvapená. Pro doškovou střechu potřebujete minimálně sklon 45°. A kolik že tedy vydrží? Slaměná došková střecha vydrží při správné údržbě minimálně 30 let; a to ta střecha, u které se došky vážou klasem dolů. Došky vázané obráceně, klasem nahoru (tato metoda se používá na Slovensku), mají životnost dokonce až 50 let. Údržba střechy není náročná – občas se vyleze na střechu a zkontroluje se celistvost hřebenu, pokud je ze slámy. Plechový nebo keramický hřeben je nápadnější a trvanlivější, proto se pro něj lidé často rozhodnou.

Nakonec jsme šli do hospody U Franze Josefa, který má nově (r. 2016) na návsi bustu (po sto letech v Česku první). [3][4] Pomník panovníkovi, který v českých zemích vládl bezmála 68 let, je busta na podstavci vysokém 2,2 metrů. Byla odlita v pražské slévárně Šilhanových podle modelu akad. sochaře Zdeňka Josefa Preclíka z Prahy. Kamenný podstavec je dílem světelského kamenosochaře Petra Šebesty a obsahuje nápis, že hlavním úkolem panovníka je chránit národ před jeho politiky. Pomník byl odhalen 20. 8. 2016. 

V hospodě jsou krásná modrá kachlová kamna.

Kachlová kamna

Zdroje:
[1] Šindelové střechy, otázky a odpovědi. Šindele z Valašska [online]. Stavíme srdcem. 2022 [cit. 16.04.2023] Dostupné z: https://www.sindelezvalasska.cz/otazky-a-odpovedi/. P. S.: Tahle firma dělala třeba střechy na Točníku, Valdštýnských domkách v Liberci, zámku Nemilkov a ve skanzenu v Kouřimi.
[2] Došková střecha – bude i u nás znovu běžnou krytinou? | ASB Portal. ASB-portal.cz | odborný portál | architektura, stavebnictví, byznys [online]. Copyright © Jaga Media, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. 30. 4. 2015 [cit. 16.04.2023]. Dostupné z: https://www.asb-portal.cz/stavebnictvi/strecha/doskova-strecha-bude-i-u-nas-znovu-beznou-krytinou.
[3] Mapy.cz [online]. [cit. 16.04.2023] Dostupné z: https://mapy.cz/zakladni?source=base&id=2192767&x=15.4520316&y=49.6587359&z=17
[4] Vesnice odhalila bustu Františka Josefa, první v Česku po sto letech. iDnes.cz. 20. 8. 2016 [online]. [cit. 16.04.2023] Dostupné z: https://www.idnes.cz/jihlava/zpravy/odhaleni-pomniku-cisari-frantisku-josefu-i-v-pohledi.A160820_153941_jihlava-zpravy_mv

pátek 7. dubna 2023

Velikonoční bucket list

  • Něco zeleného na Zelený čtvrtek, např. polévka z jarních bylin, inspirace zde u Florentýny. Dělala jsem z vývaru, kopřiv a šnytlíku (pažitky) viz zde.
  • Nějaké další typické velikonoční jídlo, viz zde.
  • Obarvit vajíčka, nebo textil nebo přízi nebo něco úplně jiného. Nebo nakreslit vajíčka tužkou.
  • Maloval tchán, má umělecké sklony
    Vyzdobit domov květinami, kraslicemi... veselým ubrusem.
  • Navštívit nějakou tradiční velikonoční akci. Zveřejním již brzy. ;-)
  • Hledejte velikonoční vajíčka, třeba jen virtuálně u Rosemary (Romi) Hill na Ravelry, abyste získali slevu na její návrhy. Navíc má nafocena opravdu krásně barevná vajíčka. Ale stejně mám nejradši naše obarvená cibulovými slupkami. U nich si mohu být jistá, že neobsahují nic nepatřičného pro člověka.
  • Udělejte si čas na odpočinek a relaxaci, a třeba si přečtěte knihu nebo si zahrajte společenskou hru s rodinou.

 P. S.: Myslím, že moje posedlost bucket listy je už dost zjevná, ale copak tomu šlo odolat?

čtvrtek 6. dubna 2023

Kynutí skořicoví šneci za pár minut

Jak jste si mohli všimnout, už nějakou dobu tu nebyl čtvrteční článek ze série „něco nového“. Výjimkou je minulý týden dopsaný zpětně. I když naštěstí nemohu říct, že bych nic nového nepodnikala. Pár věcí by se našlo, tak doufám, že pro vás brzy napíšu o stylu, kterým právě kreslím a snažím se ho naučit (sketching), kurzu kaligrafie, zajímavém chlápkovi, který leze do nepředstavitelných výšek a fotí tam, a těch úplně nejobyčejnějších věcech, které možná používáte každou chvíli a já je vyzkoušela až teď.

Nebo byste se jich naopak ani nedotkli: např. chlazené kynuté těsto. Objevila jsem ho ve slevě v Lídlu a vzhledem k tomu, že minulá zkušenost s vlastním kynutým těstem (za tepla) byla relativně špatná – vykynulo mi, ale nechutnalo, rozhodla jsem se vyzkoušet tohle. A rovnou na ty dosud nepokořené skořicové šneky od Florentýny (zde). 

Abych vás zbytečně nenapínala, rovnou na úvod vám prozradím, že jsem je nepokořila ani tentokrát. Těsto je super a chutná dobře, ale jak jsem zvyklá pracovat spíš s listovým těstem, udělala jsem šneků zbytečně mnoho a tenkých, dle hesla „Co je menší, to je hezčí. A snáz se to jí.“ 

Takže pro příště: pokud chci mít kynuté šneky se skořicí a ne skořicové křupavé topinky (i když to taky chutná dobře, jen jinak než jsem si představovala), je potřeba krájet roládu alespoň na dvoucentimetrové tlusté plátky. Možná se pak ani tolik nesplácnou!

Taky je pro mě těžké odhadnout 5 gramů mleté skořice, když si ji drtím sama v hmoždíři a proto k ní přisypávám cukr. Což mi připomíná, že mi došla a musím si koupit tu cejlonskou, protože je jemnějších a chutnější.

Ještě bych ráda podotkla, že koupit kynuté těsto se vyplatí víc než ty hotové šneky, protože jich určitě budete mít víc, než kdybyste si je kupovali jednotlivě v pekařství. Navíc máte do půl hodiny hotový dezert pro návštěvu k čaji (nebo kafi). Nebo pro sebe na snídani!

středa 5. dubna 2023

Velikonoční jídla: sbírka receptů

Přesně takovýhle článek mi na internetu chyběl. Tak jsem ho napsala pro vás i pro sebe. Jak se rádi přehrabujete v receptech? Podle typu: maso, polévky, sladkosti... nebo podle surovin? Já tentokrát zvolila řazení podle abecedy, protože do toho se nejsnáze doplňuje. Kam byste totiž zařadili třeba takového beránka? Může to být buď maso nebo sladkost, to podle toho, kterého zvolíte.

P. S.: Nic z toho zatím nemám vyzkoušené! (Aktualizováno 2026.)

Beránek: maso nebo z piškotového těsta litý do formy. Více viz můj článek Symboly Velikonocpeče se na Bílou sobotu viz Bílá sobota. Recept ze třeného těsta s madlemi má Florentýna (zde).

Boží milosti: jsou křehké smažené pečivo obalované v cukru, někde jsem zahlédla název dárečky, ale nebyl u toho recept, takže jsem zůstala u milostí, s receptem přichází Florentýna (zde). Jsou typické pro Velikonoční pondělí. 

Čočka: na Velký pátek přináší peníze, viz můj článek Velký pátek.

Hlavička: viz nádivka níže.

Chléb: peče se na Bílou sobotu, viz Bílá sobota.

Jehněčí maso: kotlety od Florentýny, ramínko, kolínko nebo kýta dle Florentýny (zde). Tradiční pečeně se podávala na Boží hod velikonoční. 

Jidáše: Pečivo z kynutého těsta stáčené do provazů (symbolizují provaz, na kterém se Jidáš oběsil). Tradičně se jí s medem. Recept od Florentýny najdete zde, tvrdí, že by se správně měly jíst potřené medem před rozedněním na zelený čtvrtek.

Klobásy: nevím, co je na nich zase tak speciálně velikonočního, ale někde jsem je viděla v seznamu velikonočních jídel

Křen: Více viz můj článek Symboly Velikonoc.

Kůzlečí maso: recepty mi zatím chybí, osobně kozu vařím v troubě. Nejprve rychle opeču na trošce oleje velký flák masa na pánvi, pak podleju horkou vodou či vínem, případně přidám oblíbené koření (zvěřinové, např. Franze Josefa od Sonnentoru) a dám péct do zakrytého pekáčku do trouby na 120°C na čtyři až šest hodin. Za tu dobu povolí všechny blány a další divné věci v mase. Můžete přidat citrony, hořčici, cibuli, kečup, kořenovou zeleninu, slaninu... co máte rádi. A zvládnu takhle upéct i roční či dvouleté zvíře. Tradiční pečeně se podávala na Boží hod velikonoční. 

Mazanec: Zadělává se ze stejného těsta jako vánočka. Bochánek bývá často s rozinkami a mandlemi. Křížek na povrchu připomíná ukřižování. Dříve byl slaný se sýrem, dnes je sladký, ale stále okrouhlý. V některých částech naší země se tomu nesladkému říkalo baba, babůvka, plecovník, šoldr, svěceník. Více viz můj článek Symboly Velikonocpeče se na Bílou sobotu viz Bílá sobota. Recept od Florentýny najdete zde.

Nádivky: Směs uzeného masa, vajec a jarních bylinek (často kopřiv). Svůj název získala podle toho, že se do ní dříve dávalo maso z telecí hlavy. Recept od Florentýny najdete zde

Pučálka (pálenec): Naklíčený a opražený hrách (na slano i na sladko). Dívala jsem se na Wikipedii a tam najdete odkaz na recept... Florentýny!

Šmigrustovka = polévka z vajec, uzeného vývaru a klobásy, recept jsem našla u Florentýny 

Šumajstr: Staročeský pokrm z vařených fazolí a krup s česnekem a cibulkou. 

Telecí maso: recepty mi zatím chybí

Vejce: vařená naměkko, nahniličku, natvrdo nebo ztracená vejce (recept od Florentýny), vejce do skla (zde od F.), vejce Florentine jsem našla u Mlsné kočky (zde), vaječná tlačenka (recept od Florentýny), vaječná pomazánka (zde), třebíčská šoulata a přírodní barvení vajec (recept a návod od Florentýny), další článek s přírodním barvením nabízí Sonnentor (zde)

Velikonoční koláč: někde jsem na něj narazila, ale vůbec jsem netušila, že něco takového existuje.

Víno: spojitost vína s Velikonocemi mi zatím uniká. Že by to byla krev Kristova?

Zelené jídlo: Podle pověry se na zelený čtvrtek jí zelená strava (špenát, zelí, hrách, saláty, řapíkatý celer, avokádo, řeřicha, kopřivy atd.), aby byl člověk celý rok zdravý. Zvláštní význam měly první jarní zelené byliny, z nichž se vařily polévkyJednou z variant je polévka z jarních bylin od FlorentýnyVíce k Zelenému čtvrtku viz můj článek Zelený čtvrtek. Vyzkoušet můžete špenátovou roládu (zde). Ještě jsem našla článek o sběru jarních bylinek na stránkách Sonnentoru (zde). A co jsou podle nich jarní siláci? Medvědí česnek, kopřiva, sedmikráska, pampeliška a prvosenka jarní.

pondělí 3. dubna 2023

3. dubna: Mezinárodní den spodního prádla

Smysl mezinárodního dne spodního prádla mi unikal, dokud jsem nezačala číst knihu Svůdná Paříž Tajemství francouzského prádla od Kathryn Kemp-Griffinové. Tahle Kanaďanka, která se na nějaký čas přestěhovala do Paříže a tam objevila kouzlo padnoucí a slušivé podprsenky, popisuje svůj průzkum francouzské kultury a srovnává rozdíly s tou americkou.

  • Co čekáte od své podprsenky?
  • Jak se v ní cítíte?
  • Víte z jakého je materiálu?
  • A kterou máte dneska na sobě?
  • Víte, jaké jsou možnosti?
  • Tušíte, jak si vybrat tu správnou? 
  • Poznáte, jestli vám padne?

Autorka se snaží čtenáři vnuknout, že Francouzi umějí žít. Žádné severské Lykke nebo Hygge, prosté užívání si všemi smysly a důraz na kvalitu. „Když začnete hned v raném věku vnímat, co vám vaše chuťové buňky sdělují, snadno se jídlo naučíte správně kombinovat – a po zbytek života si jen užíváte. Vytříbená chuť ale není to jediné, co se ve Francii kultivuje už od dětství. Důraz se tu klade i na rozvoj potěšení, protože jeho rozpoznávání (a uvědomění si toho, že přináší radost) se tu nepovažuje za požitkářské. Je to spíše něco nutného, co potřebujete k naplněnému životu. Život, který prožíváte všemi pěti smysly – zrakem, čichem, sluchem, chutí i hmatem – je totiž mnohem bohatší Pro Francouze je potěšení smyslů stejně přirozené jako dýchání a zásadně ovlivňuje kvalitu jakéhokoli zážitku, malého či velkého.“ (str. 24)

Z knížky o podprsenkách se brzy vyklubala zábavná literatura přinášející obohacení srovnáním značně zavánějícím, že mluví o nás. „V Americe nosí ženy své nejkrásnější spodní prádlo jen na Valentýna nebo na rande. Francouzky k tomu nepotřebují zvláštní příležitost. Nepotřebují se nikoho dovolovat... Užívat byste si měly každý okamžik a pro nikoho se nešetřit. Proč se tedy omezovat v tom, co vás těší? Když je vám na kůži příjemný dotyk kvalitního spodního prádla, proč ho nenosit tak často, jak to jen jde? Život sám je zvláštní příležitost. Dnes. Tady. Teď.“ (str. 31) „Slovo »pohodlné« používáme na obhajobu vytahaných kalhotek na dně šuplete (»Když ony jsou tak pohodlné!«). Tyto kalhotky – a všechny vytahané podprsenky, které je obklopují – si ale zaslouží spíš jiný přívlastek »lajdácké«. (str. 32)

Pár doporučení:

  • „Pro Francouzsky je kvalitní spodní prádlo vizuálně přitažlivé a pohodlné zároveň – vlastně je tak pohodlné, že by vás ani nenapadlo nosit něco jiného.(str. 35)
  • Začněte používat výraz „spodní prádlo“ místo podprda, spoďáry a pod.
  • „Výrazy »udělat si radost« nebo »síla ženy« používejte jen tehdy, když si kupujete čokoádu nebo bojujete za rovnoprávnost žen ve společnosti. ... Když budete ohledně prádla činit nějaké rozhodnutí, »nedělejte si radost«, ale »kultivujte« a »rozvíjejte« svou sbírku. Prádlo popisujte jako »krásné«, »vytříbené«, »kouzelné« nebo »jemné«.“ (str. 36)
  • Do zásuvky se spodním prádlem dejte vonný polštářek nebo mýdlo pro hosty zabalené do kousku látky. „Doplníte ji tak o elegantní čichový detail, který zároveň není nijak nákladný. Vůně bude podporovat výrazné emoce a asociace, které si s prádlem spojujete.“ (str. 36)
  • „Noste všechno, co v zásuvce se spodním prádlem najdete (ne najednou, samozřejmě!). Zkuste v následujících několika týdnech opravdu nosit každý kus. Vydržte! nevracejte se k oblíbeným modelům. Pokud na sebe něco prostě nedokážete vzít, nemá to ve vaší zásuvce (ani ve vašem životě) místo. Všechno takové prádlo vyhoďte, někomu jej věnujte nebo z něj něco vyrobte.“ (str. 36) Tento tip můžete vyzkoušet i v rámci jarní probírky šatníku. Nosíte všechno, co máte? Aspoň někdy? Nebo část svého oblečení ne/vědomě přehlížíte?
  • „Kupte si květinu v barvě vaší oblíbené podprsenky. Všimněte si, že béžové květiny nerostou! Pokud jiné než béžové podprsenky nenosíte, kupte si květinu ve své oblíbené barvě a pak si v této barvě kupte i podprsenku.“ (str. 36) Přiznám se, že tuhle radu vůbec nechápu. Co je špatného na béžových podprsenkách? A proč bych měla mít třeba modrou radši?
  • „Pokud se u spodního prádla budete soustředit spíš na to, jak se v něm cítíte, než jak v něm vypadáte, budete vypadat lépe... aniž byste na sobě musely cokoli měnit.“ (str. 83)

A nejlepší rada? „Dejte sbohem prádlu »pro všední dny«. Na dnech ve vašem životě nic všedního není! (str. 37) 

Zdroj: Z anglického originálu Paris undressed: The Secrets of French Lingerie vydaného nakladatelstvím House of anansi Press inc. V Kanadě roku 2016 přeložila Barbora Lyčková, ilustrace Paloma Casile. Vydala Mladá fronta a. s. jako svou 9378. publikaci, vydání první, stran 264. ISBN 978-80-204-4291-8. 

neděle 2. dubna 2023

Výlet do zahradnictví

Plánovali jsme, že budeme dneska sázet. Jenže se ukázalo, že je hnusná zima, leckteré plodiny (fazole a řepa) chtějí sázet spíš v polovině dubna a ještě by mohl přijít nějaký přízemní mrazík, který by jim uškodil. A tak jsme přemýšleli, co budeme dělat. „Vyrazíme do zahradnictví“, navrhl manžel. Souhlasila jsem s nadšením a připustila, že jako malá jsem ráda chodila nakukovat do hračkářství a úplně stejně nadšeně se teď procházím zahradnictvím a přemítám, co bych ještě chtěla příště pořídit, co můžeme zasadit ještě letos a co by bylo krásné, ale nemáme na to prostory, čas, peníze nebo jiné zdroje.

sobota 1. dubna 2023

Blíží se Velikonoce

Už je to zase tady – Velikonoce. Nevím, jak vy, ale my je jako děti neměly moc rády. Pro holky je to trapný nechat se oplácávat pomlázkou a kluci se zase stydí chodit somrovat vajíčka. Navíc k nám nikdo moc nechodil: pár strejdů, sousedů a kamarádů. Pro spolužáky jsem bydlela příliš daleko a navíc jsem o ně nestála. Buď by byli suroví, nebo trapní. A ještě by se mohli posmívat mým neumělecky udělaným vajíčkům. Mamka mě učila malovat voskem, ale vajíčko je prevít a vždycky se nějak pootočí. A vosk taky stéká různými směry podle nálady. 

Stejně se všem nejvíc líbila vajíčka obarvená v cibulových slupkách. Já obdivovala ta s přitisknutou rostlinkou a pak obarvená v cibulových slupkách. Můžete je vidět třeba u mě v článku Velikonoce (2020).

Rozhodně vám doporučuji podívat se na velikonoční rozcestník k nejrůznějším článkům s tímto tématem, najdete ho zde.

Rozhodla jsem se, že letos blog doplním článek o velikonočních jídlech, tak snad bude čas ho napsat. A případně i nějaké velikonoční zážitky. A co plánujete vy? Pečete beránka? Aspoň z piškotového těsta? Nebo mazanec? Nebo velikonoční nádivku? Malujete ještě vajíčka?