Co mi pije krev?

Kdo sledujete blog aspoň jakžtakž pravidelně, nebo jste se mrkli jednou za čas, možná jste si všimli článků Otázky 1, 2, 3, 4, kam jsem psala různé otázky, které mě napadly a na něž bych ráda znala odpověď. Některé jsou větší a některé jenom takové malé blbostičky. 

Když mohu mít samostatné články na otázky, napadlo mě, že by se hodil i článek (v horším případě s několika pokračováními) o tom, co mě štve. Existuje i kniha 1000 věcí, co mě serou, ale do něčeho takového se nechci pouštět – minule jsem měla problém vymyslet i stovku věcí, co mi dělá radost, aby se tam pořád neopakovalo to samé. 

Ale s tou rouškovou/karanténovou šíleností už se to vážně nedá vydržet... Takže jen tak namátkou bez pořadí.

• Řeči, jak vláda zvládá pandemii. Čísla nakažených klesají. Pochopitelně, když všichni trčí doma a ti, co to mohli chytit v práci, když tam ještě chodili, by už měli být odhalení. A přitom hned pod tím na vás bliká článek „V Číně znatelně přibylo nakažených. Denní statistika se blíží stovce“, který až příliš jasně říká, co nastane, až se nouzový stav uvolní. Překvapení! Znova se zvedne počet nakažených, pokud si ze samé euforie přestaneme dávat pozor.
• Jak se všichni prsí ekologií, tváří se důležitě a pak najednou úplně zapomenou, že máme nedostatek vody, že se všude budou válet plasty a tak dál.
• Bordel v tom, zda se smí jezdit na výlety. Mělo se chodit jenom do práce, ne? A do přírody? Najednou se nám kolem domu toulá spousta turistů.
• Udavačství a nenávist k nemocným. Všichni vědí, že chlapi umírají i na rýmičku a dělají si z toho srandu. Tolerují to. A když pak máte někoho, kdo je opravdu nemocný a trápí se vysokými horečkami a bolestmi, nejspíš má i strach, zda to přežije a aby někoho nenakazil, tak div, že by lidi nevyvraždili pro jistotu celou vesnici nakaženou „morem“.
• roušky – Hodilo by se i do otázek: Dává smysl nosit roušku? Opravdu to někoho chrání? Kromě psychiky jedinců, kteří věří, že to má nějaký vliv. A pardón byznysu výrobců roušek, i když se na tom třeba neobohatí, aspoň prodávají. ... Z toho jasně plyne, že jsem odpůrce roušek, který si myslí, že jsou k ničemu. V tomto mě utvrzuje i vláda, když dovolí, aby někteří (malé děti) roušky nenosili, protože se jim v tom špatně dýchá. To přece není důvod. A především důchodcům, astmatikům a sportovcům se v tom také špatně dýchá. Zde nová změna – ani sportovci nemusí nosit roušky, když jsou dostatečně daleko od sebe? A jaký je rozdíl mezi tím, jestli jdu, nebo běhám v lese? Zde najdete nějaké další (už spíš neaktuální) moje rouškové články:
• Roušky hýbou světem
• Osobní zkušenost s rouškou
• Pár překvapivých videí o koronaviru
• Koronavirus – vážně o něm musím psát? – Zde vtipně na obrázku ministerstva v podstatě naznačeno, že roušky mají nosit jen lidé pracující s nemocnými. To bylo tak v počátcích, že se ještě nevěděl, že bude nedostatek roušek, takže to neříkali proto, že by je neměli.
• Ještě k rouškám: videa v rouškách. Přes kameru nikoho nenakazíte, tak proč se chováte jak paka? Já se na video taky nedívám v roušce, nejsem debil. 

Tři měsíce na zrní

Takhle to přišlo

Když jsem vloni vymýšlela Mikuláše pro přítele (jojo, potrpím si na dárečky – a taky je ráda dávám), sáhla jsem po relativní jistotě: něco k zakousnutí od firmy Mixit. Rovnou jsem vzala i nějakou mňamku pro sebe a ostatní členy rodiny k Vánocům. A pak i k lednovým narozkám pro kámošku, protože cvičí a hubne a zdravá snídaně ji potěší i prospěje. 

A jelikož sama občas nestihnu snídat, pořídila jsem i něco pro sebe. A pak mě napadlo, že by mohla být legrace psát si recenze na to, co mi chutnalo a co mě zase tak moc nezaujalo. Takže kdybyste měli chuť se na ně podívat, najdete je na blogu Angelika vaří. (Jojo, vím, že ten název není úplně přesný. Zejména v tomto případě.)

Po rozbalení s dopisem

Nakonec se to zvrtlo a pořídila jsem si tříměsíční členství v Mixitklubu. Nebylo to špatné a moc jsem se těšila na překvapivé balíčky, které by měly obsahovat něco extra.

Trochu se mi to nepovedlo, nebo spíš jsem to nedomyslela a někdy jsem si zároveň s balíčkem (dopravu máte zdarma) doobjednala nějakou specialitku a teprve potom jsem ji obdržela v mixu, takže najednou jsem ji měla dvakrát. Naštěstí ve všech třech případech mi to naprosto vyhovovalo. Jenom je potřeba myslet na to, že vám v daném měsíci přijde mix na ten měsíc, ne dopředu. Takže březnový mix dostanete opravdu v březnu, a tudíž není vhodné si k němu objednávat březnovou novinku, protože ji nejspíš budete mít uvnitř. 

V únoru mě navíc lehce zklamalo, že se v balíčku nenacházel žádný speciální mix, který by jinak nebyl v prodeji. Ano, máte pravdu, objednala jsem si ty balíčky proto, abych měla něco extra. Baví mě být VIP. ;-)

A protože jsem pořád nestíhala a nestíhala, dostala jsem se k nafocení až u posledního (tedy březnového) balíčku. Abyste z toho taky něco měli, že? 

Už jen jedlý obsah

Musím říct, že mi byly moc příjemné dopisy, které vysvětlovaly, co se v balíčku nachází, a dávaly mu takový punc jedinečnosti. Jako že ten balíček někdo dělal s láskou přímo pro vás. Hýčkaný zákazník, to jsem ráda. A v dnešní době je to skoro bych řekla i nutnost. A samozřejmě mít kvalitní produkt. Mixit je podle mě docela drahý (srovnejte s obchody), ale je fakticky dobrý, působí na mě jako vyvážená směs (píší, kolik je tam bílkovin, tuku apod.) a leckdy mají i docela zajímavé ingredience. Některé sestavují známí lidé, třeba jednomu kámošovi lezci po skalách jsem posílala reklamu na ten, který vytvářel Adam Ondra. Mělo by v něm být hodně proteinu. A tak jsem ho zároveň koupila příteli, protože teď dost cvičí (a tajně doufám, že mu budu moci ujídat, když teď „tolik“ běhám, ale o tom více v pátek) a to se prý má jíst více bílkovin kvůli svalům (a v tomhle mixu jich je 29 % díky syrovátkovému proteinovému koncentrátu a taky je tam dost čokolády, takže mu to bude zaručeně chutnat).

V balíčku se nachází vždy dvě müsli, což je na měsíc celkem málo, když to chcete zodpovědně snídat každý den. Pravda, leckdy si mlsnu i ke svačině v práci. Zejména odpoledne. Na druhou stranu jsem ráda, že svačím a neláduji se pak tak velkými večeřemi. Pak je tam vždy něco dalšího zajímavého: mrazem sušené ovoce (třeba teď višně a broskve, které takhle miluju), oříšky v čokoládě, mixitka nebo nějaká kaše. Zkrátka něco na ochutnání z jejich produkce, co byste si třeba ani sami nekoupili. Pokud Mixit neznáte, je tohle asi nejlepší varianta. Pokud už jste zběhlejší, dokážete podle mě sami lépe posoudit, na co chuť máte a na co nikoliv.

Máme novou postel

To bylo tak, kamarád, co nám pomáhal s výměníkem (o tom zase příště), se zmínil, že by měl postel. Asi jsme se nejprve neprozřetelně zmínili my, že ta naše stará je jednak tak trochu stará – a tedy out, co se týče vzhledu, a jednak by to do ní chtělo rošt, protože v tuto chvíli jsou tam jakási péra či pružiny a už jsou dost proleželé. A taky madraci. Ke shánění ani jednoho jsme se dosud moc neměli. Jednak máme pořád co dělat jiného, a jednak vytápět ložnici znamená vytápět celkem zbytečně další místnost. A bez toho tam byla donedávna opravdu zima. Ostatně ani dnes by to asi ještě nebylo nic moc. A tak jsme spali v obýváku na rozloženém gauči. Taky je starý a dost to tlačí. A není na něm moc místa, ale dá se jít spát hned po filmu a v relativním teple. 

A tak jsme se jednoho dne dozvěděli, že můžeme mít postel, jestli chceme. Dva metry na dva. Ve skutečnosti jsou to dva metry na metr osmdesát, ale stejně je to obr. Večer mi ještě přítel volal a než jsem se nadála, druhý den v poledne ji kluci přivezli. Ještě ji pomohli složit z auta a že prý ji večer pomůže kámoš dát dovnitř. Tím jsem si nebyla tak docela jistá. Dveře sice máme dva a půl metru vysoký, ale to ty vnitřní, ale venkovní mají jenom dva metry. I samotná matrace byla dost děsivě veliká.

Najednou vyvstala další otázka – kam s ní? Jak se rychle zbavit velké postele v ložnici a chceme ji vůbec vyhodit? Rozhodli jsme se, že než uděláme nějaký ukvapený závěr, novou postel vyzkoušíme, třeba v obýváku. Zbavit se staré můžeme i později. Ostatně... kdoví kde bude v budoucnu ložnice?

Zatím si na ni ještě zvykáme. Je podezřele vysoko, takže jsme z toho trochu nesví. Matrace je ale příjemně středně tvrdá a bez jakýchkoliv zjevných vad, ze kterých by nás ráno bolela záda. Ale protože jsme nedali pryč zatím ani gauč, spíme blíž k oknu a tedy i světlu a možná i proto se nám někdy hůř usíná. Nebo to bude tím, že se v ní opravdu nemůžeme najít?

P. S.: Pokud vám připadá, že zabírá celý pokoj, tak vám to připadá správně. Když si chci sednout k šicímu stroji, musím sedět na posteli.

Jak jsem byla připravena?

V článku Kdo je připraven, není překvapen jsem psala vám i sobě, co mám v plánu dělat, kdybych se ocitla v karanténě. Nakonec se to zvrtlo a jsme doma „uvěznění“ všichni. Ale když jste doma a s blízkými rádi, nemělo by vám to vadit. Pokud tomu tak není, měli byste se zamyslet nad třemi věcmi:

• co doma změnit, aby se vám tam (víc) líbilo (Vždycky jsem tvrdívala, že s trochou snahy si udělám domov všude – potřebuji k tomu jen pár svých obrázků, kytek, nádobí... a klubíčka. Ale byl jeden podnájem, kde jsem to neměla ráda snad nikdy.),
• jak napravit vztahy se svými blízkými. Teď na to konečně máte čas a prostor. Kdy jindy? Možná je to v tomto směru dobře. 
• Případně se můžete zamyslet nad třetí variantou – možná máte s touhle situací takový problém, protože nezvládáte sami sebe, svoje myšlenky a volný čas. 

Jak jsem tedy psala dříve, máme home office. Dalo by se říct, že je to pohoda, ale je to jak kdy. Jeden den ano, to si užívám, že můžu pracovat hned od rána a dát si k obědu skvělé jídlo, nedezinfikovat si ruce, nenosit roušku a podobně, zatímco jindy mě frustruje, že mám spoustu mailů, nové problémy (některé věci online dělat nejdou) a vedoucí má pocit, že se nudím, takže děláme na dalším projektu, do toho si ale miniprojekty vymýšlí i jiní kolegové a já na jejich prosby potřebuju reagovat. Do kanceláře chodím jednou týdně a docela se tam těším, protože mám samostatnou kancelář (aktuálně skoro i budovu), a tak si můžu sundat roušku.

Když jsem přemýšlela, co bych mohla dělat, napadly mě následující věci a teď bych se k nim ráda vyjádřila podle toho, co opravdu dělám a co nikoliv.

Psaní blogu je super. Pořád sice píšu míň, než bych ráda (při home office jsem u počítače až dost, takže pak už na to tak úplně není nálada) a dost taky o koronaviru, ale stejně mnohem víc než kdy dřív (v nedávné minulosti). Ovšem žádné články nejsou dopsané, pořád jenom hrnu před sebou novinky. Na druhou stranu seriál „na statku“ se mi zatím daří úspěšně publikovat každé úterý.

Ohledně šití je to bída s nouzí. Ráda bych se do toho víc pustila, protože psát teoreticky není problém ani jindy, ale k šití se moc nedostanu v běžné pracovní dny. Začala jsem šít roušky a taky pyžamo – ale to bylo ještě před tímhle vším (22. února).

Co se týče malování, jsem na tom asi jako s šitím. Rozkreslila jsem jednu krajinku pastelkami, krásnou barevnou Mowray, kterou jsme si myslela, že dodělám do 20. března, prvního jarního dne, protože jsou na ní kvítky a krásně by se k tomuto tématu hodila, ale hned za pár dní padal sníh, takže to až tak nevadí. A pak další krajinku od téže autorky dětským olejovým pastelem. Je hrozně tlustý, takže není sranda s ním malovat. Ani nevím, proč jsem si ho v Lídlu pořídila. Ale asi jsem to tak nějak chtěla zkusit. A teď jsem je poprvé vytáhla, aby mi jen tak zbůhdarma neležely ve skříni. 

Pletu velice pomalu a málo (když nejezdím do práce, pokud si vzpomínáte, pletla jsem hlavně cestou), především malý svetřík Flax Light pro dítě. Testovací kousek... tak nevím, jestli bude na skutečného lidského tvora. Nemám na kom vyzkoušet. Další prioritou je dokončit svetr Avion z příze Titus od Upletusi na PraktiKAL, tedy do 31. 5. 2020. A pak by se vidělo.

Zato jsem se ale 23. března, tzn. asi týden od vypuknutí velkých změn, pustila do pokračování háčkování. Makám teď na rozdělané dece Charlotte's Dream Blanket, kterou jsem začala vloni. Jelikož je to celkem komplikované, je lepší se na každou řadu nejprve podívat na videu a pak ji uháčkovat. I tak se mi stalo, že jsem musela dvě řady párat, protože jsem je uháčkovala špatnou barvou. 

Vyprat prádlo bylo to nejjednodušší, hned v úterý vám k tomu povím víc. 

Dělání kolem domečku se mi celkem dařilo. Natřela jsem nějaké ty kůlničky či dveře od komůrky a špejcharu, připravila jsem si tu zahrádku na jaro a sázení (i něco zasadila), rozuměj zryla malý kousek půdy. Ale k oknům jsem se nedostala – a ne jen kvůli ochlazení (taky se mi nechtělo) a to samé platí o skříních. 

S kocourkem Frantou jsem se mazlila víc než dřív, až si na mě pěkně zvykl a světe div se, kočka taky. Normálně jsem naučila Macíka trochu se mazlit. Pořád je to ještě takové váhavé a trochu divné, ale rozhodně je to posun! Aspoň už přede mnou neutíká.

A k čemu jsem se nedostala? Třeba ke čtení. Nebo cvičení (smutnej smajlík). Taky ke kurzu psychologie na Courseře. Taky jsem nepaličkovala, nepředla, neudělala inventuru klubíček a nepřipravovala motorku na sezónu.

Navíc jsem začala zahradničit, viz moje články v úterním speciálu Na statku, vyzkoušela matný lak na nehty (takové divné, nelíbí se mi to). Ale začala jsem běhat. Tomu by se dalo říct prozkoumávání okolí...

Historky o koronaviru

Už před nějakou dobou jsem se kolegyni zmínila, že vedoucího nemám v práci, protože se na něj lidi divně dívali. Jako jak divně? No, báli se ho, protože se před nedávnem vrátil z Itálie. (Bylo to ještě v době, kdy to tam teprve skoro začínalo, resp. byly tři rizikové oblasti a on byl úplně jinde.)

Odpověděla mi: „Ale to se ho báli už předtím, ne?“

Do banky přišli nějací lidé s rouškou přes obličej. Třásli jsme se hrůzou, že jde o nemocné koronavirem. Naštěstí se brzy ukázalo, že jde jen o normální přepadení.

Restaurace se zavírají ve 22, bo Covid chodí v noci.

Další vtipy najdete zde, nemá smysl vše opisovat:

https://www.dotyk.cz/magazin/vtipy-na-koronavirus.html
https://www.patriotmagazin.cz/je-to-dobre-cesi-si-zacinaji-delat-z-koronaviru-legraci-tady-je-top-50-vtipu
https://www.patriotmagazin.cz/koronavirus-jak-terc-vtipu-vybrali-jsme-dalsich-top-50
https://zdarsky.denik.cz/zpravy_region/video-lidi-na-vysocine-neopousti-humor-sdili-vtipy-o-koronaviru-20200324.html
https://chrudimsky.denik.cz/zpravy-z-ceska/internet-se-bavi-koronavirus-epidemie-panika-vtipy-memy.html
https://www.novinky.cz/zahranicni/koronavirus/clanek/az-vam-bude-smutno-ze-nejdete-na-koncert-muzete-si-precist-nove-vtipy-o-koronaviru-40316188
https://kreslenyvtip.cz/search?combine=V%C3%A1clav%20Veverka%20Koronavirus
https://kreslenyvtip.cz/search?combine=Roman%20Kelbich%20Koronavirus

https://www.msn.com/cs-cz/zpravy/koronavirus/lid%C3%A9-vym%C3%BD%C5%A1lej%C3%AD-vtipy-na-rou%C5%A1ky-a-koronavirus-psycholog-rad%C3%AD-sm%C4%9Bjte-se/ar-BB11sd36?li=BBOoZca

Balounovy perličky

Už jsem psala, že máme na statku dvě perličky. Dvě někam zdrhly – torzo jedné z nich už jsme našli pod střechou, kde je taková skrumáž všeho možného (= ještě jsem se pořádně nedívala, co tam vlastně je, onehdy se ukázalo, že třeba rýč).

Jsou bílé a hlučné. Dělají takové zvláštní zvuky. A když ráno řvou, připadáte si opravdu jako na venkově. Jinak mi to tak ani moc nepřijde. Žádné bučení krav, smrad prasečáku, nic. Vlastně takový příjemný klídek. 

Až na to, že sousedi zvedají barák o patro, takže tam každý všední den něco buší, vrže, bouchá, vrtá...

Přibližně před týdnem jsem si všimla, že se perličky motají kolem Balouna. Nebezpečně blízko jeho zadních nohou. Zrovna jsme vyklízeli suchý bez z Kombího domečku (o něm zase někdy příště) a kozy se přišly nejprve podívat a pak okusovat nejtenčí větvičky. 

Pozorovala jsem perličky a od přítele jsem se dozvěděla, že vedle Balouna onehdy spaly. A tak jsem si začala dělat srandu, že Baloun je jejich kozí máma. Chtělo by to udělat experiment – jestli za ním půjdou, když odlákám Balouna. Nebo jestli se kolem něj pohybují jenom náhodou. Třeba je to nejopatrnější koza. I když to se mi moc nezdá.

Jinak perličky nám zatím nenesou (nebo nevíme kam), ani není jisté, jestli jsou to vůbec holky, prý se to dá jen těžko poznat, když jich člověk nemá hejno, aby mohl odlišit samečka od samičky) a k jídlu je taky zatím neplánujeme. Jsou pro okrasu. Ty se mají, co?

P. S.: Když si zvětšíte fotku (stačí na ni kliknout) a kouknete se jim na bříška, zjistíte, že na bílém peří mají ještě bělejší puntíky. Jejich pírka jsou moc pěkná. Uvažovala jsem, že z nich udělám nějakou velikonoční dekoraci. 

Rozcestník ohledně koronaviru

Důležité aktuální informace najdete:

Světová zdravotnická organizace (WHO) – v angličtině
Státní zdravotní ústav (SZÚ)

Ministerstvo zdravotnictví

ČTK - České noviny, složka koronavirus

ještě nezveřejněné články

Moje články:

• FAKTA
• Iniciativa Sníh: zaujalo mě video (stačí na poslech) o dezinformacích (co to je a proč je lidi sdílejí). Co dělat, když někdo věří dezinformacím? Zeptejte se ho, co by změnilo jeho názor? Nějaká studie/výzkum? Pokud nic, pak je ten člověk o dezinformaci přesvědčený a nic s tím nejde dělat. Je třeba probírat zdroje, ze kterých dotyčný čerpá.
• Koronavirus – vážně o něm musím psát? Takový všeobecný souhrn z doby, kdy jsem si myslela, že jeden článek o koronaviru bude stačit. Ne snad proto, že bych se k němu taky potřebovala vyjadřovat, ale spíš pro shromáždění základních, podstatných informací a bludů, abyste věděli, co nedělat. 
• Roušky hýbou světem O tom, na co vlastně jsou, jak si ji vyrobit a proč ji nosit. A že dává smysl jen pokud tu textilní dezinfikujete.
• Pár překvapivých videí o koronaviru
• Smrtnost na chřipku/koronavirus
• P. S.: Jdeme do finále. :-o :-( Do konce března se očekává 3.000 nakažených a do konce dubna 15.000 včetně vyléčených. (zdroj: Česko má tři oběti koronaviru, chystá chytrou karanténu) ... Jojo, tou dobou jsme si mysleli, že něco jako finále bude, zatím (v srpnu) to vypadá, že se situace výrazně nemění (tzn. ani nezlepšuje), aktuálně je potvrzených skoro 20.000 případů včetně 14.000 vyléčených, mrtvých je asi 400. Tzn. odhadnutá smrtnost v ČR je 2 %.

• POVÍDÁNÍ PRO ODLEHČENÍ, AKTUALITKY
• Karanténa Stačí pozitivní kolega v práci, rizikový kontakt (třeba oběd) a už jdete do karantény na 5 dní
• Jsem po třetí dávce očkování Jak mi bylo po očkování jeden den špatně
• Jsem pozitivní – zážitky, dojmy a tak dál:
• Otvíráš novou rubriku, zdravotní? Jak to začalo.
• Proč zrovna já? Je to nespravedlivý! úvaha
• Co vás čeká, když vás někdo nahlásí Smsky, hygiena, informace
• První týden s Covidem Deníkové vyprávění o tom, jak jsem se cítila a co mi bylo.
• Covid je jak mozkomor
• Druhý týden s Covidem
• Třetí týden s Covidem
• Kdo je připraven, není překvapen Jenom takový vtípek z doby před začátkem karantény, když lidi začínali nesmyslně panikařit a vykupovat jídlo. O tom, že já potřebuju na pobyt doma mít klubíčka. 
• Jak se žije za časů koronaviru? Osobní zpověď o tom, že mně se nic zase tak hrozného neděje, ale že to není sranda. Tak trochu deníkový záznam o tom, jak to v této době vypadá, aby se tomu člověk mohl za pár let divit a říkat si: „To jako fakt?“ 
• Osobní zkušenost s rouškou Takové moje povídání o počátcích nošení roušky v mém případě.
• Historky o koronaviru Něco jako vtipy, ale z reality. A taky ty vtipy. 
• Mirai ft. Nikol Štíbrová: Dej si roušku (písnička) 
• Jak jsem byla připravena? Reakce na první článek v této sekci.

• ÚVAHY
• Koeficient 1,6? O mých výpočtech, resp. odhadech reprodukčního čísla, které je ve skutečnosti 2,1. Respektive se průběžně mění.
• Ekologická zátěž koronaviru Pár krátkých zamyšlení o tom, co bude následovat a jak moc jsme či vůbec můžeme být ekologičtí. (26. 3. 2020)
• Koronavirové nesmysly Drobná úvaha, nebo spíš otázky o tom, co dává či nedává smysl, resp. překvapivé zjištění, že značná část doporučení smysl nedává.

• TVORBA
• Pletením proti koronaviru Jak různě návrháři poskytují návody zdarma nebo se slevou, abyste zůstali doma.
• Další návody ke koronaviru O tom, jak i ostatní dali své návody zdarma, nebo podpořili pletařskou komunitu.
• Kde byste chtěli být v karanténě? Takový malý pletařský vtípek.
• Jak se doma nenakazit aneb Vláda objevuje, že nejpravděpodobnější přenos je doma Snaha o pár vlastních rad s humorem, protože tohle nejde brát vážně.

Smrtnost na chřipku/koronavirus

Dumám nad tou smrtností. Na wikipedii se píše, že „Smrtnost neboli letalita je demografický ukazatel, udávající podíl zemřelých ze skupiny zasažené určitým jevem, například chorobou nebo dopravní nehodou.“ Takže vezmu-li 470.000 mrtvých a vydělím počtem nakažených chřipkou, např. 4.000.000, měla bych dostat smrtnost po vynásobení stem v procentech, tzn. 11,75 %. A tak se ptám, jak může být koronavirus, co se týče smrtnosti horší než chřipka?!

Vycházím z článku Chřipka versus koronavirus – podobnosti a zásadní rozdíly, situace k 18.3.2020. Ostatní rozdíly chápu, ano, vím, četla jsem už kde co. Je to každé úplně jiná nemoc. Ale co ta čísla?

Bylo tam uvedeno, cituji: 

„Na rozdíl od COVID-19 je chřipka hromadně se vyskytující onemocnění, celosvětově dochází každoročně v průměru k 3 - 5 milionům závažných případů chřipky a k 290 000 - 650 000 úmrtí na onemocnění dýchacích cest v souvislosti s chřipkou.

Úmrtí: U infekce koronavirem je 30 až 40x vyšší pravděpodobnost úmrtí, než je tomu u běžné chřipky. Toto v zásadě platí pro všechny věkové kategorie dospělých, u dětí zatím není dostatek dat pro porovnání. Podle dostupných údajů se u onemocnění COVID-19 uvádí celková smrtnost 0,5-2,8 % (konkrétně v Číně 2,3%, v Itálii 2,8% a v Jižní Koreji 0,5%, tj. průměr dle celkového počtu případů okolo 2,5%), výrazně se zvyšuje s věkem, přičemž nejvyšší je u osob nad 80 let (3,7-14,8 %). U chřipky je celková smrtnost maximálně 0,1 %. Vzhledem k tomu, že se jedná o hromadně se vyskytující onemocnění, v ČR v souvislosti s chřipkou zemře každý rok přibližně 1500 osob, samozřejmě ve značném rozptylu podle závažnosti konkrétní chřipkové epidemie.“

P. S.1: Protože je to doslovná citace, neopravila jsem krátké pomlčky na dlouhé, ale vadí mi to. ;-))
P. S.2: Ještě mě napadlo, že bych mohla mít chybu v tom, že se jedná o závažné případy chřipky... a já je brala jako všechny. Aby byl údaj 0,1 % správný, muselo by být nakaženo 290 až 650 milionů lidí.

Ekologická zátěž koronaviru

Přemýšleli jste, k čemu nás nutí koronavirus? Jaká opatření máme přijímat, abychom se více chránili před nějakým mrňavým virem?

Více si mýt ruce vodou, mýdlem, případně dezinfekcí. Tak to máme vyšší spotřebu všech tří věcí plus dezinfekci na různé prostory, které dříve nebylo potřeba dezinfikovat. Nebo bylo a nedělalo se to? ... I tak si ale můžete namočit ruce, kápnout si do nich mýdlo, zastavit vodu, mydlit a mydlit (20 nebo 30 sekund, nebo třeba dvě hodiny), zapnout vodu a umýt si ruce.

Pak tu máme doporučované jednorázové papírové kapesníky, osušky na ruce a roušky. To nesu docela těžce, protože se snažím propagovat látkové, vypratelné. Které normálně tolik neškrábou do nosu (či rukou). Tím, že teď roušky nejsou, objevila se spousta návodů, jak je vyrábět – především textilní pletené či šité. O jejich účinnosti se vedou diskuse. WHO tvrdí, že jsou neúčinné, v Praze je máme v MHD nakázané. Lze použít třeba jen šálu přes obličej.

Tím se dostáváme k dalšímu bodu – MHD. Leckdo se jím bojí jezdit, někteří zaměstnavatelé ani nechtějí, aby jím jejich zaměstnanci jezdili, a tak se rozmáhá ježdění autem sólo. Nejlépe každý sám. 

Doručování jídla taky není právě ekologické.

V tuto chvíli by bylo nejvíce oceňované, kdyby mohl každý bydlet sám a pracovat z domova. Kdyby se lidi vůbec nemuseli potkávat a mohli být jenom online. I tohle zvyšuje ekologickou zátěž. Ne snad proto, že děláme všichni na počítačích – to bychom dělali i v práci, ale pokud zůstaneme doma, musíme si tam topit. A vařit. Hromadné stravování je podle mých odhadů efektivnější, i když možná při něm vzniká takové množství odpadů, že to ani není hezké.

Na druhou stranu, kdyby to takhle trvalo dlouho, ukázalo by se, že ženy potřebují mnohem menší počet kusů oděvů (doma stačí pyžámko/domácí oděv lidově zvaný tepláky, slušný oděv pro videohovory s nadřízeným či kolegy a nějaké sexy prádlo pro manžela).

A to jsem ještě nemluvila o ekonomických dopadech. O tom, že asi dost lidí přijde o práci. Pan Čermák sice psal, že se možná u někoho zjistí, že je nadbytečný, ale to by nebyl ten hlavní problém. Horší budou delší dobu zavřené restaurace, zábavní parky, ale i některé malé prodejničky. Hodně z nich sice má e-shopy, ale lidi možná tolik nakupovat online nebudou, když na to nejsou zvyklí a není to nezbytné. V mém případě se jedná třeba o klubíčka (radši bych koupila něco, co znám, než na co jsem si ještě nesáhla) nebo látky. A taky jich mám samozřejmě dost. Ale třeba online jsem oblečení (ani jídlo) nekupovala nikdy.

P. S. 1: Sedm letadel má letět pro roušky z Číny, když bychom si je tu byli schopni ušít sami. Tomu říkám uhlíková stopa. A já si nedávno na nějaké online kalkulačce počítala, jestli mám jezdit autobusem, nebo na motorce... resp. jak je obojí špatné.

Když sleduju kozy, říkám si, že jsme někde udělali chybu

Jako lidstvo, myslím. Taková koza žere, leží, kadí, strká se s ostatníma. My lidi jsme prý něco vyššího (nevím proč), lepšího a chytřejšího. Takže třetinu svého času v tak zvaném produktivním věku (absurdní název, že?) dřeme v práci, třetinu spíme a třetinu máme volný čas. Nemělo by to být tak, že by každý mohl pracovat, jak moc ho baví a jak dlouho ho baví? Mě třeba moje práce baví, ale spousta lidí ji dělá jenom pro peníze.

Kdyby byly kozou, nic takového by dělat nemuseli. Na druhou stranu by asi byli závislí na svém majiteli stejně jako nezaměstnaní na státních dávkách. Ti mají aspoň výhodu, že se je stát nerozhodne porazit, když nejsou k užitku.

Pár překvapivých videí o koronaviru

Pro mě nejzajímavější bylo video s Hanou Tkadlecovou: Epidemioložka: S koronavirem se dříve nebo později setká každý z nás... – když máte roušku, noste i brýle (ochrana očních spojivek) i rukavice. Šíření se jenom zpomalí, ale nezastavíme ho. Pobavilo mě, že jsou vypnuté komentáře, asi by tam bylo i něco dost jedovatého, protože je to už měsíc staré video a paní epidemioložka je celkem drsná: statistika a data, žádný velký sentiment. Školy by nezavírala, karanténu nedělala, protože to v takhle velkém množství nakažených nemá smysl a přinese to velký ekonomický problém a malý zdravotní dopad. Pokud to nebude třeba půl roku a všichni to nebudou poctivě dodržovat. Mluvila ještě o tom, že smrtnost je podobná jako u chřipky, takže za tu paniku mohou především média. Pravděpodobně bude promořená celá populace. Jinak se toho nezbavíme.

V titulku jsem psala, že se jedná o videa, ale nadchl mě článek o Clare Geradaová, šedesátileté britské lékařce, která se z koronaviru uzdravila. »Nenakazila ani manžela: O tom, že je možné při dodržování základních hygienických návyků a několika dalších doporučeních se chovat tak, aby se nákaza nešířila dál, svědčí i to, že Geradaová nenakazila manžela, s nímž sdílí domácnost. Stačilo vyhnout se fyzickému kontaktu, spát odděleně a mýt nádobí a prát ručníky a prádlo ihned po použití, tvrdí. (...) Pro veřejnost má Clare Geradaová jednoznačný vzkaz: je to nepříjemné, ale zvládnete to. Nezabírejte proto lůžka v nemocnicích těm, kteří je potřebují. „Drtivá většina lidí bitvu s koronavirem vyhraje. Ti, kdo na něj umírají, jsou již nemocní, pro které jsou respirační potíže příliš. To znamená, že většina z nás se může držet dál od nemocnic a nechat v nich volná místa pro potřebné.«

Celkem zajímavá zpověď nakaženého Slováka v Rakouském hotelu. Tak trochu ukazuje, že ani Rakušani nemají přístup k nemocným úplně zmáklý vzhledem k tomu, že neotestují holku bydlící s nakaženým koronavirem. 

Dvě holky, které jsou pozitivními testy na koronavirus. Je to dost upřímné a zajímavé. Vypráví o tom, že je to blbá nemoc, mají horečky, špatně se jim dýchá a je jim tak špatně, že nemají sílu uvařit si jídlo, takže když si budete dělat zásoby, tak jen to, co jde ohřát. Není špatné si uvědomit, že ať už máte koronavirus, nebo jenom nachlazení, pořád budete brát jenom prášky proti horečce (např. paralen) a proti bolesti (měli byste se vyhnout ibuprofenu(1)).

(1) Zatím to není prokázáno vědecky, ale vychází to z případu rodičů, kteří dali čtyřleté dceři ibuprofen a její stav se rapidně zhoršil. Jenže zatím není ani jisté, jestli má dítě koronavirus. Lepší je užívat paracetamol (ten je v paralenu). Je nutné číst příbalový leták a dodržovat dávkování. Jinak paracetamol škodí na játra. Když čtu, že paracetamol má rychlejší nástup na snižování horečky, musím si vzpomenout, jak jsem měla někdy v lednu nebo kdy horečku. Byla jsem týden nemocná, děsně slabá... v zoufalství nejvyšším jsem si (já odpůrce prášků a chemie) vzala paralen. Efekt nic moc. Horečka trochu klesla na zvýšenou teplotu, ale skoro mi bylo líto, že to jím.

Zdroje:

již uvedená videa

https://www.novinky.cz/zahranicni/koronavirus/clanek/vyhnete-se-ibuprofenu-doporucila-who-pacientum-s-koronavirem-40317184

https://www.novinky.cz/zahranicni/clanek/rodice-dali-ctyrlete-dceri-s-priznaky-koronaviru-ibuprofen-jeji-stav-se-rapidne-zhorsil-40317039

Naše stromečky

Pohled přes pole (v popředí neviditelné stromky)

Tenhle článek jsem měla v plánu napsat už na podzim, když jsme po výstavě Zahrada Čech v Litoměřicích dovezli dva stromečky, které jsme zasadili za domem. Jednalo se o jostu, křížence černého rybízu a angreštu údajně dříve dováženého z Německé demokratické republiky. Před pár lety jsem ochutnala šťávu z josty u Franty, od kterého jsme koupili motorku (tuším Rozárku), a byla velice chutná. Nyní jsem se dočetla, že dozrává pozvolna, takže můžeme mlsat celé prázdniny. A také ji nenapadají škůdci, ani ptáci.

Druhou rostlinkou, kterou jsme si velkolepě dovezli, byla moruše. A pak jsem taky měla dva rakytníky, které jsem dostala jako dárek. To bylo takové milé překvápko od přítele.

Na podzim jsme vše zasadili, zalévali, chodili okukovat. A pak někdy v zimě jsme zjistili, že kromě josty všechny tři stromky někdo zabil. Kloním se k tomu, že to byl člověk, i když moc nechápu proč, je to na našem pozemku, i když je to za stodolou, takže to nemá komu co vadit. Moruši ohryzalo nějaké zvíře, ale všechny tři byly zlomené tak krásně a čistě – možná i proto, že třeba byly suché – že si neumím představit, že by to byla náhoda a od zvířete. 

A tak jsme se na jaře rozhodli, že to zkusíme znovu. Já toužila po rakytníku, i když je potřeba mít samičku a samečka, i když má trny a plody jsou jen obtížně jedlé, protože jsou příliš kyselé. Ale jakou z nich mamka udělala šťávu! A jaká to byla lahůdka, když to zkombinovala s vodkou. A marmeláda by to taky mohla být výtečná. 

Znovu jsme pořídili i moruši. Doufáme, že josta přečká nadcházející mrazy, protože vyhodila zelené pupeny. Dřín plánujeme zasadit někde na zahradě, kam se snad nedostanou kozy. A to samé platí pro fíkovník. Jo, fakt jsme si pořídili něco takhle bláznivě exotického. Ale když může plodit na Pražském hradě, proč by nemohl ve Středních Čechách. Mimochodem, věděli jste, že na Pražském hradě je Fíkovna?

Je to renesanční stavba nad Jelením příkopem v Královské zahradě Pražského hradu. Navrhl ji Ulrico Aostalli roku 1572 a od roku 1962 je chráněna jako národní kulturní památka České republiky. „Jedná se o kamennou nezastřešenou stavbu zhruba 12 m x 73 m, na jižní straně otevřenou řadou segmentově zaklenutých otvorů. Na zimu bývala fíkovna zakryta dřevěnou střechou a vrstvou slámy nebo sena sloužící jako tepelná izolace a uvnitř se přitápělo.“

P. S.: Uvažovali jsme i o třešni, protože višeň je spíš na kompoty a džemy. A v zahradnictví měli také oskeruši.

Zdroje:

https://abecedazahrady.dama.cz/clanek/josta-vypestujte-si-drobne-ovoce-ktere-prave-dozrava

https://cs.wikipedia.org/wiki/F%C3%ADkovna_(Pra%C5%BEsk%C3%BD_hrad)

Osobní zkušenost s rouškou

Popisek v metru a dva zodpovědní Francouzi v rouškách

Bylo to asi tak v pondělí 16. 3., kdy jsem v tramvaji uviděla dva kluky s rouškou. Zaujalo mě to. Řekla jsem si, že je to zbytečné, protože nejspíš nakažení nejsou – to by se tu neměli courat, a proti nákaze jim to nepomůže. Ale tak aspoň to uklidní panikařící okolí – prý tím poskytují okolí ochranu alespoň 50 %, záleží na typu roušky. 

Ze zvědavosti jsem si na večer omotala kolem krku, úst a nosu šálu. Jako že si to vyzkouším. Šála byla krásná a efektní, ale bylo to strašný. Hrozný horko v tom. A jak to na tvářích kousalo! Samozřejmě to byla ptákovina, tuhle šálu rozhodně nemůžu vyvařit, ani žehlit na vysokou teplotu. Kdo ví, jestli vůbec prát v pračce. Ale říkala jsem si, že poskytnu řidiči autobusu lepší pocit. Ústa už tou dobou měla zakrytá většina spolucestujících. 

Návod v metru jak se chránit před koronavirem

No a pak ve středu přišla povinnost nosit zakrytí úst a nosu na veřejnosti – všude mimo domov, včetně vašeho osobního auta (pokud v něm nejedete sami) a kanceláře (stejná výjimka, tzn. pokud ji nemáte jen sami pro sebe). Výrobci rtěnek asi pláčou.

A tak jsem si ve čtvrtek vzala šátek. Bylo to výrazně pohodlnější než šála, minimálně to nekousalo, parádní bavlna, ale zase pro změnu padal. Skoro pořád jsem ho musela popotahovat vzhůru. Překvapilo mě, že jsem potkala všechny lidi poslušně orouškované. Fakt všechny. Nejvíc líto mi bylo dělníků na stavbách. Já to mám jenom na cestu, pak jsem sama v kanceláři (a vlastně i v celé budově), takže pohodička. 

První lékárna bez roušek a taky bez paralenu

Připadalo mi vtipné prohlášení, že roušky nejsou a pak vidím minimálně polovinu lidí právě s těma rouškama (sem tam i respirátor), které nejsou. Zásoby z loňska a podobně. Nejlepší byl ale chlapík, který měl přes nos manžetu od košile a zbytek rozstřiženého rukávu mu vysel přes ústa až pod bradu. Vypadalo to docela dobře. Ale on se mi zdál takový nějaký mrzutý, tak jsem si ho nakonec netroufla oslovit, jestli si ho můžu vyfotit.

Můj převažující pocit byl jednoznačně hněv. Šátek byl otravný, iritující a bylo pod ním horko. A to ani nemluvím o tom, padal. Dýchat se přes něj dalo docela dobře a vypadal i celkem hezky, ale přišlo mi to tak absurdní. Tisíc lidí v Česku má koronavirus a potřebujeme deset milionů roušek. Všichni jsme vypadali více či méně směšně. Ještě víc mi přišlo, že tohle není realita, jak v pondělí trefně poznamenala kolegyně. Tohle je jen absurdní sen, ze kterého se musím už brzy vzbudit.

Druhá lékárna bez roušek, ale vstup jen s nimi

Zatím mi ani nijak nevadí, že se může jen do práce a z práce. Stejně je všechno zavřený, tak co. Ale kdyby byl nějaký státní fotograf, určitě by mohl udělat senzační fotky Prahy bez lidí. Nebo skoro bez lidí. V jeden okamžik a téměř všude. Učiněný ráj. 

Po pár dnech nošení – stupidita, když jdu ven do přírody, kde nikoho nepotkám – jsem si celkem zvykla. Už to začíná být i trochu módní doplněk, což je fajn pro děti, aby chtěly roušku nosit, ale jinak mi to připadá stejná hloupost jako krásné designy brýlí. Jak říká Norbekov ve své kritizované knize (i kdyby to byly všechno jen nesmysly, tohle se mi moc líbí a cítím to stejně, jen on to uměl vyjádřit): brýle jsou jako vozíček pro invalidu. Nikdy nemůžou být hezké. Tak jako litujete invalidu a nezávidíte mu krásný červený vozík, tak prý podvědomě litujeme i lidi s brýlemi. Neměli bychom si na roušky zvykat a hrát si s nimi. Pro mě za mě, ať klidně vypadají pěkně s nějakými obrázky, ale ať se to nezvrtne v módní doplněk, který ztratil funkčnost. Je otázkou, kdy se objeví krajky, stužky, střapečky a korálky.

3. 4. 2020 Nošení roušky už pro mě není tak nepřekonatelný problém, i když si pořád myslím, že je zbytečná. Už jsem s ní byla i běhat a řekla bych, že je to trochu zátěžový test. Už z ní nejsem tak strašně nešťastná (Ještě mi někdo tvrďte, že se v ní malým dětem špatně dýchá! Jako kdyby mně se v ní dýchalo dobře!), ale pořád mám obavy, jaká rizika nám její dlouhodobější nošení může způsobit. Nevdechujeme tak náhodou nějaká látková vlákna, prach a podobně?

7. 4. 2020
Tak fajn, ode dneška už můžu běhat bez roušky. Když budu mít od každého odstup dva metry. Jupí!

Nejkrásnější období roku: jaro

Jaro. Říká se o něm, že je to nejkrásnější období roku. Období začátků. Příroda i lidi se probouzí. Všechno je plné síly po uspávající (či vyčerpávající) zimě. Stromy začínají pučet, květiny kvést a ptáci zpívat.

Je čas dát si nějaké předsevzetí. Něco nového začít, zkusit. Teď, ne v lednu, když se rozkoukáváte jako čerstvě vyorané myši. Nemusíte si určovat kdovíjaké cíle, stačí udělat aspoň něco.

Udělejte si jarní očistu. Ať už si pod tím představíte cokoliv, od dvou kedluben týdně navíc po pořádný detox jednoho zeleninového týdne či delšího půstu. Zkuste na sobě pracovat. Jít cvičit, jíst zdravěji. Teď je pro to nejlepší čas. A letos v karanténě zvlášť. Můžete se učit meditovat, nebo japonsky. To je jedno. Najděte si čas na to podívat se, jak žijete a zjistit, co byste chtěli změnit. Zlepšit. Mohou to být jen drobné krůčky, nebo třeba celá nová kuchyň. Nespokojte se s málem – zjistěte, jaké jsou vaše tužby a možnosti a udělejte první krok.

Vyrazte do přírody. Nachytat pár prvních paprsků. Slunce vám udělá dobře. Jen tak chvilku sedět na lavičce a slunit se. Dívat se do krajiny či si povídat s kamarádkou. Můžete udělat i první minipiknik. Vezměte s sebou třeba bagetu a čaj v termosce. (Samozřejmě nemyslím letos, kdy se nesmí ven, leda do parku a s rouškou, s tou by byl piknik dost na prd.)

Odlehčete jídlo. Zkuste nahradit typickou českou kuchyni jídly s větším množstvím zeleniny. 

Zasaďte bylinky. Třeba jen tak do truhlíku za okno. Petrželku, šnytlík (pažitku), mátu nebo meduňku. Nebo rovnou květiny. Nebo si pořiďte nějakou krásnou kvetoucí primulku domů. Obdivujte se jejím květům. Pokud máte chuť, můžete je zkusit namalovat.

Pokud máte dva šatníky, nechte si venku jeden teplý svetr a kabátek a přejděte na letní šatník. Vezměte si na sebe něco veselého: žlutého, oranžového, růžového, provokativně červeného... už je zase čas na barvy. 

Roušky hýbou světem

Od včerejší půlnoci jsou povinné. Čili dnes na veřejnosti jen jako muslimky.

Nejčastěji používané a vyhledávané slovo teď bude asi rouška. Ovšem hned po koronaviru. Je to trochu bláznivé vzhledem k tomu, že chirurgické roušky mají nosit jenom nemocní. A teď najednou velký boom a noste je všichni. Sice jsem to předtím taky tak trochu říkala, že kdybychom je nosili všichni, tak i ti nemocní a my zdraví bychom před nimi byli chráněni. Má to jeden drobný detail – jak je nosit a kdy?

S rouškou asi těžko budete jíst. Takže žádné jídlo na veřejnosti. Jenže ani doma. Protože pokud to roznosíte i ve vlastní domácnosti, mohl by to být problém. 

Druhá věc je, jak často to na někoho „prsknete“ – údajně byste s ním měli mluvit aspoň čtvrt hodiny a dost zblízka, aby to od vás opravdu chytil, – a jak často dostanete, protože jste se dotkli stejného předmětu jako někdo, kdo koronavirus má. Ale teď ať promluví fakta. 

Pravda o rouškách

Dle WHO musíte nosit roušku (mask), když jste zdraví a staráte se o osobu s podezřením na infekci 2019-nCoV, když kašlete nebo kýcháte. Masky jsou účinné pouze při použití v kombinaci s častým čištěním rukou desinfekcí s alkoholem na ruce, mýdlem a vodou. Pokud nosíte roušku, musíte vědět, jak ji používat a řádně zlikvidovat.

Novinky.cz, speciál o koronaviru: Rouška slouží k ochraně okolí před šířením virů a bakterií. Je určena těm, kdo mají příznaky onemocnění, aby nákazu nešířili dál. Roušky jsou určené na jedno použití, v krajním případě je možné je připravit k více použitím – horkým vzduchem (fénem).

„I podomácku vyrobená rouška z bavlněného trička velmi efektivně chrání okolí před vykašlanými infekčními částicemi. Zatímco lidé bez roušky vykašlali podle studií v průměru 200 infekčních kapének, lidé s vlastnoručně vyrobenou rouškou pouze 43.“ (Jak se starat o doma vyrobenou roušku) Přestože rouška virus nezastaví, omezuje šíření kapének s virem, takže to má smysl. (Ovšem jak jsem již poznamenala, pokud ho máte.)

Jediné místo, kde roušku nemusíte nosit, je vaše domácnost. Příp. když jste sami v kanceláři nebo v autě. Při pohybu a pobytu na všech místech mimo bydliště ochranné prostředky dýchacích cest (tedy i šátek nebo šála, či ústenka) musíte mít, jinak vám hrozí pokuta až do výše 20.000,- Kč. 

Jak si vyrobit roušku

• Noste bavlněný šátek, který si uvážete přes nos a ústa. Ale pozor, nemají tam být mezery. – Látku byste měli mít možnost vyvařit nebo vyžehlit na vysokou teplotu, z toho důvodu se běžné šály příliš nehodí.
• Speciál na Novinkách nabízí, jak si vyrobit roušku, odkaz (https://special.novinky.cz/covid-19/covid-19-jak-si-vyrobit-rousku.html) obsahoval i video návrhářky, které bůhvíproč změnili na návod nějakého chlapa. Najdete tam i průchodnost různými druhy materiálů. A návrh na výrobu respirátoru od rektora ČVUT docenta Vojtěcha Petráčka.
• Našla jsem i to původní od Dayi. Emotivnější, přirozenější, ale ne tak profi. https://sever.rozhlas.cz/videonavod-jak-si-usit-rousku-8164109 Návod je téměř stejný. Jenom mi přijdou lepší dva metrové proužky na šňůrky, než čtyři kratší. Celkově je to asi vzhlednější, ale určitě ne pracnější. Snaží se šít roušky i na prodej, zvládají 50–100 ks denně. Prodávají je od 190 do 290 Kč.
• Taková jednodušší rouška bez stroje je např. https://www.youtube.com/watch?v=K4uBOK9QgwA&feature=emb_rel_pause, nebo tady: https://www.youtube.com/watch?v=tRuGqhO_atE&feature=emb_rel_pause.

Kde shánět roušku?

Ministerstvo průmyslu a obchodu zveřejnilo seznam, kde si můžete sehnat roušku nebo materiál: https://www.mpo.cz/cz/rozcestnik/pro-media/tiskove-zpravy/mpo-zverejnuje-prehled-firem--kde-muzete-koupit-rousky-nebo-material-na-jejich-vyrobu--253572/, další seznam najdete zde: https://www.mesec.cz/clanky/seznam-firem-kde-koupite-rousky-nebo-material-pro-vyrobu/.

Pravidla pro použití roušky (dle WHO)

Roušky jsou smysluplné pouze v kombinaci s častou dezinfekcí (i mytí mýdlem a vodou) rukou.

1. Před nasazením roušky očistěte ruce otřením dezinfekcí na bázi alkoholu nebo mýdlem a vodou.
2. Zakryjte ústa a nos rouškou a ujistěte se, že mezi obličejem a maskou nejsou žádné mezery.
3. Během používání se roušky nedotýkejte; pokud tak učiníte, očistěte si ruce desinfekcí nebo mýdlem a vodou.
4. Vyměňte roušku za novou, jakmile je vlhká. Chcete-li odstranit roušku: sejměte ji zezadu (nedotýkejte se přední strany roušky). 
5. Očistěte si ruce otřením dezinfekcí na bázi alkoholu nebo mýdlem a vodou.
6. Jednorázovou roušku vyhoďte do uzavřeného odpadkového koše, bavlněnou roušku sterilizujte. 

Na stránkách Jak se starat o doma vyrobenou roušku doporučují měnit každou hodinu, zejména pokud se pohybujete mezi větším množstvím lidí a také v případě navlhnutí.

Jak sterilizovat roušku

Vyprat, vyžehlit, uschovat na vydezinfikované místo.

„I podomácku vyrobená rouška by měla splňovat možnost snadné sterilizace po každém použití. Nejjednodušším způsobem sterilizace je vyvaření. Obecně se doporučuje nechat vodu s rouškou projít varem a pak nechat samovolně vychladnout. Pro tento účel je velmi vhodný materiál 100% bavlna, která var vydrží. Na jiné druhy materiálu se dá použít například horký vzduch z fénu.“ (Speciál na Novinkách)

Na stránkách Jak se starat o doma vyrobenou roušku doporučují nechat vodu vařit minimálně 5 minut, nebo odděleně prát v pračce. „I když existují studie u příbuzného koronaviru, který způsobil v minulosti epidemii onemocnění SARS, jež tvrdí, že virové částice jsou zničeny již při teplotě 60 °C po dobu praní 30 minut, raději zvyšte teplotu na 90 °C. Roušky je pak zapotřebí ještě vyžehlit, ideálně párou. Pokud nemáte parní žehličku, pak alespoň na nejvyšší stupeň po dobu 5 minut.“ Roušku uschovejte na vydezinfikovaném místě.

A nějaké další detaily ze zpráv

V Moravskoslezském kraji je od středy 18. 3. 20 20 povinnost chránit si nos a ústa ve veřejném prostoru. Můžete použí roušku, šátek nebo šálu. Nenošení je bez pokuty, ale měla by to být základní občanská povinnost, apeloval hejtman. (Roušková neschopnost...)

V jednom z článků se tvrdí, že používání roušek je neúčinné, ale konkrétní data či důkazy chybí. „Ve Francii poukazují na neúčinnost povinného nošení roušek či ochranných masek, které mimo jiné nařídila i česká vláda. »Masky jsou vzácná komodita a je skutečně nutné si je vyhradit pro situace, kdy je to užitečné,« kritizoval na úterní tiskové konferenci hlavní představitel francouzského boje s koronavirem Jérôme Salomon. Zdůraznil přitom, že masky, které vidí v ulicích, jsou často opotřebované a špatně používané. Na neúčinnost používání roušek poukazují i další francouzští experti. Připomínají přitom stanovisko WHO, podle níž je nejdůležitější mýt si ruce, dodržovat odstup od dalších osob a nedotýkat se obličeje.“ (Francouzští experti poukazují na neúčinnost používání roušek)

Zdroje:

https://www.novinky.cz/zahranicni/koronavirus/clanek/rouskova-neschopnost-vlady-uz-vytaci-i-moravskoslezskeho-hejtmana-za-ano-40316993?seq_no=4&source=hp&dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku&utm_campaign=null

https://special.novinky.cz/covid-19/covid-19-jak-si-vyrobit-rousku.html

https://www.novinky.cz/zahranicni/koronavirus/clanek/jak-se-starat-o-doma-vyrobenou-rousku-40316990
https://koronavirus.mzcr.cz/otazky-odpovedi/

P. S.: Opravdu je to sterilizace. Steriluje se ovoce nebo zelenina.