Minulý týden jsem tu psala, že jsem začala číst Hochy od Bobří řeky. A že jsem přemýšlela nad tím, jaká chci zažít dobrodružství a jaká jsem už zažila. Toho, co bych chtěla zažít, jsem moc nevymyslela, a když jsem se podívala na ta, která už jsem prožila, bylo mi jasné proč. Mnohdy k nim totiž došlo „náhodou“. Byla dílem okamžiku, neplánovala jsem si celý život, že se budu týden toulat deštivou Šumavou s batohem na zádech. Chtěli jsme jet na dovolenou, neměli peníze a chtěli vidět Boubínský prales. A tak to vzniklo.
A na jaká další dobrodružství jsem si vzpomněla?
- Šetřit. Zkoušet, co můžu mít zdarma nebo velmi levně.
- Poznávací zájezd do Albánie. Dobrodružství to bylo, protože jsem vůbec nevěděla, co mě tam čeká, a musela jsem zvládnout dlouhé cestování autobusem a bez kinedrylu, protože jinak bych byla celou dobu jen ospalá a nic bych z toho neměla.
- Let letadlem. Bojím se výšek a nemám ráda letadla. Ale tři týdny u moře a téměř zadarmo?
- Kurz kreslení pravou mozkovou hemisférou. Dobrodružství to bylo především napoprvé, kdy jsem vůbec neměla představu, jak moc může být náročné celý den kreslit. Taky šlo o překonání sebe sama a vnucený názor, že „já kreslit neumím a ani nikdy nebudu umět“. A taky jsem propadala zoufalství, když jsem byla unavená a nedařilo se mi zachytit některé tvary. Nebo když jsem byla pomalejší než ostatní. Napodruhé už jsem věděla, že dva nebo tři dny věnované kreslení jsou pořádná fuška, a tak si musím předem pořádně odpočinout, vzít si svačinu a dostatek jídla a pořádně spát. Jo a brát to s klidem.
- Ujít pěšky 50 kilometrů za jediný den. Nevěděla jsem, co mám čekat, obvykle jsem chodila dvacet kilometrů a vždy záleží na náladě, botách, počasí, jídle, pití, oblečení a spoustě dalších faktorů. Někdo tvrdil, že to nezvládnu a já sama nejlíp věděla, že nejsem zrovna dvakrát rozchozená. Rychlost jsme měli dobrou, ale když se začalo stmívat, trochu se člověk bál, že se k tomu všemu ještě ztratí.
- Vyrobit vlastní knihu vázanou v kůži. Nevěřila bych, kolik to dá práce. A že to přitom bude tak úžasné. Ne jen pro ten výsledek, ale i pro tu činnost samotnou. Jak vám dílko vzniká pod rukama. Jak příjemné je odborné vedení...
- Volný pád v tunelu ve Skydive aréně! Bylo to jiný, než jsem čekala. Hezký i děsivý zároveň. Každopádně hodně nový.
Napadlo mě, že do tohoto seznamu třeba jednou za čas něco přidám. Původně byl publikován 10. března 2014. Dnes 12. května 2014 doplním další dobrodružství, která jsem si už dříve napsala. Co chci vyzkoušet? Zažít a je to svým způsobem dobrodružství?
- Dojet k moři na motorce.
- Navštívit běžně nepřístupné jeskyně v Moravském krasu.
- Navštívit Singapur.
- Uspořádat výstavu vlastních výrobků.
A teď, co jsem už zažila za dobrodružství.
- Řídit Velorex.
- Jet v kabině náklaďáku - autovleku.
- Udělat si řidičák na motorku.
- Udělat radikální jarní očistu.
- Jít na (lymfatickou) masáž.
- Navštívit kartářku.
- Strávit noc v knihovně.
- Učit na vysoké škole. Přednášet.
- Pustit se do paličkování a chodit na kurz. Upaličkovat první obrázek.
- Zkusit si uháčkovat dlouhé letní šaty.
- Chodit na břišní tance.
- Učit se šít - kurz v Moravské Třebové.
- Vydat se do Prahy na CSR Akademii.
- Být 25 hodin vzhůru. V kuse.
- Zkusit celý den nejíst.
- Napsat stostránková skripta.
- Začít chodit do kurzu kreslení a rozhodnout se, že se to naučím.
- Vybrat si na e-shopu látky a objednat si je tak, že mi přijdou v den mých narozenin (náhoda :-)). Dobrodružné je, co s nimi udělám.
- Po osmi letech se přestěhovat k rodičům se všemi věcmi.
- Potkat někoho, kdo mě naučí síťovat.
- Vidět zblízka netopýra v Pekárně.
- Stopovat.
- Pořídit si Hradníka.
- Psát blog a vytvářet "seriály" článků.
- Zdolávat kopce na horách: Tatry, Roháče, Fatra, Pieniny...
- Doplavat na nedaleký ostrov.
- Luštit malované křížovky. Sama zjistit, jak na to.
- Obarvit si vlasy henou.
- Svézt se na motorce.
- Koupit si ve večerce pivo, i když nemám otvírák, protože chci tu novou retro etiketu od Kozla. Zeptat se, jestli ho nemá prodavačka a nechat si ho rovnou otevřít. A poté co mi venku pěkně vypění, utřít si ruce do vlasů a tak poprvé vyzkoušet doporučované pivní tužidlo, na které jsem dosud neměla odvahu a teď nemám jinou možnost.
2 komentáře:
Zaujala mě ta poznámka o rozchození. Šlo by to v nějakém příspěvku rozvinout? Konkrétně by mě zajímalo Jak rozchodit dlouhodobě kancelářsky formovaného člověka aby těch 50 km pěšky nejen zvládl, ale aby si je dokázal i užít a prožít si procházenou krajinu. Vytrvalost je prý nejlépe trénovatelná lidská dovednost. Výlety jako maraton a odškrtlý výkon mi nepřipadají totiž vůbec přitažlivé.
Určitě by to šlo... jen nemám pokusného králíka, protože chodím už dětství, a všechno, co jsem si na tuhle padesátku plánovala ztroskotalo, takže jsem to šla téměř bez jakékoliv přípravy a druhý den jsem byla relativně v pohodě.
Můj tip: začít chodit pěšky krátké úseky místo jezdit autem nebo MHD, pak začít chodit více a více, nebo každý víkend udělat patnáctikilometrovou túru, tak pětkrát po sobě, ideálně v sobotu i v neděli a pak přejít na 25 každý víkend a třeba někdy v týdnu, zeptej se Ivi, dělá na Facebooku vycházky kolem Brna. No a v létě byla - jediný trénink na tu padesátku - skvělá týdenní dovča na horách, kdy jsme každý den nachodili tak dvacet kilásků. Takže trénink v těžším terénu a pak jít opravdickou 50 v něčem mírnějším. Jo a taky si předtím zkusit, kde jsou limity... tzn. teď ujít 15 km několikrát, třeba třikrát (každý víkend), pak 25 km a uvidíš. :-)
Okomentovat