Sůl nad zlato (1982, Der Salzprinz) (***)

Když jsem v rámci Inktorberu 2022 kreslila heslo Salty (zde), napadlo mě podívat se na pohádku Sůl nad zlato. S překvapením jsem zjistila, že existuje i jiná verze, než chronicky známá Byl jednou jeden král. A dokonce v ní hraje Libuše Šafránková. Tak to musím vidět!

Na ČSFD má 61 %. Já bych zůstala klidně u těch padesáti jako minulý týden. Ale zároveň jsem hned jednu hvězdu sebrala pohádce Byl jednou jeden král. Tahle verze mi totiž připadá lepší.

Jasně, jasně, začátek je stejný. Král Pravoslav má tři dcery a neví, které předat království, tak je požádá, aby mu řekly, jak moc ho mají rády a představily mu svoje ženichy. Jedna tvrdí, že ho má ráda jako zlato, druhá jako drahokamy, protože jsou krásné. Jen Maruška, jeho nejoblíbenější, mu řekne, že ho má ráda jako sůl, protože jí její tajemný princ Milivoj, se kterým se potají scházela o samotě, řekl, že to je nejdůležitější věc, že bez ní by nebyl život. Král se ovšem rozzlobí, protože se ho dotkne, že by ho měla nejmilejší dcera ráda jako něco, čeho má i žebrák plné hrsti. Vyhodí Marušku z hradu a řekne jí, aby se vrátila, až sůl bude dražší než zlato a drahokamy. Pak že dostane trůn. Zjeví se Král podsvětí (Milivojův otec) a zakleje krále Pravoslava i s královstvím. Všechna sůl v království se pak promění ve zlato. Akorát tady tak úplně nechápu, proč zaklel i svého syna? A stane se z něj solná socha. To jako že tu kletbu řekl tak blbě ve vzteku, že si neuvědomil, co to udělá?

Jinak exteriéry jsou skvělé. Hrad Pernštejn si nemůžete splést. A pak se snad točilo i v Punkevní jeskyni. Takových krápníků tam ta Šafránková osahala!

V závěru se točí samozřejmě  Demänovskej ľadovej jaskyni. Kde jinde by vzali tolik ledu? Tak že by to nebyla Punkevní, ale vše se točilo tam?

Král: „Budete mít za muže vítěze.“
Komoří: „Zabijáky.
Král: „Hledám svého nástupce. Ne zahradníka.“

Kočky na stromě

Vlevo Mejzí, vpravo Žužu, vzadu Felix

Někdy si připadám trochu divně, když v kočičím domečku hladím Žužu, který se měl jmenovat Gigi, ale manžel mi ho přejmenoval a on na to slyší, a volám: „Františku, Felixi, Macíku, Mejzí!“ No, stejná legrace to musí být, když máte pět dětí. Takový svolávání na večeři musí být zážitek.

U nás je legrace, když kočky přebíhají po střeše domečku a pak se spouští dolů nebo seskakují. Nejednou skočí jedna druhé na záda, a kdybych si nedala pozor, možná by skočila i na mě, nebo by se mi připletla pod nohy.

Kočky na své zahrádce (najdi tři kočky)

Roztomilé jsou taky když okupují celý strom, což je taky důvod, proč nekrmíme ptáčky. Posloužili by hned vzápětí jako krmivo pro kočky.

Kočky na stromě (nejvýš je Felix, vlevo Žužu a vpravo Mejzí)

Miluju Florentýnu

Přišel čas to přiznat. Miluju Florentýnu. Ne jen její recepty, které můžete najít hned v několika jejích knihách, ale i její články a celkově způsob vyjadřování. Poučuje, vysvětluje a ukazuje s takovou laskavostí, že to vůbec nezní jako poučování. Vlastně je docela zábava její recepty a zkušenosti  i číst z pohledu slohového

A co jsem podle ní vyzkoušela a nadchlo mě to?

• Kuřecí křídla, kde vám vysvětlí, jak je správně naporcovat a použít, aby se vám celá upekla a přitom část nespálila.
• Rajčatovou polévku, kterou si od té doby pořád dělám. A mám ji náramně ráda.
• Teplý čočkový salát s pečenou dýní a balkánským sýrem měla před časem v časopise ČD pro Vás.
• Aktuálně mám největší radost ze svatomartinských rohlíčků, které jsem pekla do práce na sv. Martina, protože se tam tak nějak střídáme a občas něco přineseme. Byly tak luxusně jemné a hebké. Jsou lepší než jen kynuté od babičky díky triku s překládáním. Prostě musíte upéct a ochutnat. Slovy to popsat nejde. Překvapivě byly famózní i druhý a třetí den, ne jen teplé. 

Chutnali mnohem líp, než vypadaly ;-)

A jak jsem byla z těch rohlíčků celá unešená, napsala jsem autorce děkovný vzkaz pod článek:

Text jsem nestihla přečíst, potřebovala jsem něco upéct do práce. Časově trochu náročnější kvůli kynutí a postupnému pečení dvou várek. Ale ta chuť. Ta chuť! Už jsem psala, že chutnají skvěle? Slovy kolegyně famózně. Však taky když chci mít jistotu, že recept vyjde, beru recept od tebe. Florentýna = záruka kvality.

A dodatečně díky za recept v časopise ČD pro Vás díky kterému jsme tě objevili. A taky díky za všechny potenciální dcery, které máš, i když já už jsem trochu přestárlá, protože nám výborně radíš a pomáháš, co s čím kombinovat, jak zpracovat a rozporcovat kuře.

Takže moc děkuji za vše a ať se ti daří.

Zareagovala srdíčky v komentáři.

Hledání receptu nyní začínám zadáním suroviny nebo požadovaného jídla do Googlu a za to napíšu Florentýna. A čekám, jestli z toho něco bude. ;-) Jediné, co mě trochu mrzí, že jsem nenašla žádné recepty na husy, krůty a kozy, které chováme. A ani na divočinu. Nějaký vychytaný recept na bažanta by se taky hodil.

A jen na okraj poznamenám, že mám v knihovně objednanou Vánoční kuchařku pro dceru!

Angeliky vánoční deník (2022), 1. část

Advent je už v plném proudu, tak se pojďme podívat, co se děje u Angeliky. :-)

Pá 25. listopadu, kynutí v chladu

Večer jsem udělala těsto, které bude přes noc kynout v lednici a zítra se s ním budu mordovat, jak můžete sami ostatně vidět v článku zde. Takže sobota byla plná pečení.

Ne 27. listopadu, perníkové chaloupky ve Velvarech

Dopoledne jdeme pouštět draka mezi pole. Je parádně slunečno a hrozná zima. Je to naše první pouštění.

Pouštění draka

Odpoledne jsme vyrazili do Velvar navštívit známou/příbuznou, která peče perníkové chaloupky. A letos ji bývalý manžel přesvědčil, ať je i prodává. Napekla jich snad dvě stě nebo tři sta. Malé za 150 Kč a větší za 250 Kč. Na netu prý stojí běžně tři stovky. Laickým pohledem mi přišlo, že se kšefty docela hýbaly. 

Perníkové chaloupky

Osvícená radnice a vánoční strom

Jinak jsem viděla prodávat svařák a langoše, svíčky, dekorace, hrníčky a čokoládové pralinky. Trochu potíž je, že když už máte všechno, co potřebujete, a taky něco navíc, nemůžete si na každých trzích koupit pár hrnečků, i když se vám líbí. A že se mi jich líbí vždycky hodně. Abychom nezmrzli, prošli jsme si pár hezkých uliček kolem náměstí a na závěr zalezli do Muzea technických hraček, které bylo sice maličké, ale překvapilo nás množstvím zajímavých a cenných exponátů. Jako bůhvíjací pamětníci jsme diskutovali, co známe z domova, či co jsme viděli někde jinde. Například mašinky v Litvínově.

Počkali jsme na slavnostní rozsvícení stromu, zafidlání pár koled a odjeli ke stromečku v naší obci, kde jsme si vyslechli zajímavé povídání bývalé starostky o jesličkách, významu jednotlivých pramenů těsta ve vánočce a pár poznámek z historie obce a dali si svařák. Vlastně jsem měla dva a bylo to na mě skoro moc. Ale v té zimě mi to přišlo k duhu, protože už mě zábly i ruce v bezprstých rukavicích.

Po 28. listopadu, nový návod na pletení

V rámci předvánočních slev (Indie Gift Along) na Ravelry jsem si koupila návod na podkolenky s brioche vzorem a vyplétaný svetr. Těším se, až si je upletu.

St 30. listopadu, nová klubíčka z Moje klubko

Mám špatný výsledky nějakých krevních testů, takže sháním endokrinologa. Je to děsný! Buď berou jen těhule, nebo třeba až v červnu. Jen připomínám, že je prosinec.

Po práci jsem se stavila do obchůdku s přízemi Moje klubko, kde už jsem nebyla celou věčnost. Paní prodavačka mě rovnou uvítala slovy, že jsem tam nebyla tři roky, tedy od té doby, co převzala obchod. Zamýšlela jsem se nad tím a nejsem si tak úplně jistá, jestli jsem tam nebyla, ale je to dost možné. Jenže to není kvůli nové majitelce, ale mému bydlišti. Mám to teď zkrátka dost z ruky. A taky míň nakupuji klubka. Fakt! Nepotřebuji nakupovat vůbec, ale občas se objeví nějaká novinka, kterou zkrátka musím mít. A stejně to bylo s DROPS Fabel PRINT 920 barevná fantazie (fantasy land). Skvělý nápad střídat černobílé úseky příze s barevnými. Viděla jsem je na ponožkách (234-67), svetru (237-39) a taky čepici přímo na stránkách Garnstudia.

Byla jsem zrovna nějak mrzutá, a tak mi parádně zvedla náladu zákaznice, kterou nadchla moje čepice Sweet Bunch s vypletenými hrozny vína, právě z klubek Big Merina koupených tady. Navíc jsem se mohla pochlubit šátkem Lothian z Fabelu a právě rozpleteným brioche šátkem Tourist shawl, který mi dnes nezávisle na sobě pochválili další dva lidi. Nějaká zrzavá paní, možná to byla ta s tou vnučkou, co se jí nesmí říkat, že něco musí, protože jinak pláče. A nějaký pán. Oba mi přáli, ať se mi povede a jako dárek se líbí. Někdo další chválil barvy. Hned mi to zlepšilo náladu.

Rozpletený Tourist shawl

Čt 1. prosince, Adventní pletení ve vinárně na Korunní 105

Cestou k doktorovi jsem se stavila v Růžové cukrárně v Roztokách, protože byla hrozná zima a já měla ještě čas. Mají tam i růžový stromek, ha ha.

Růžový stromek

Celý advent chci mít náladu jako tenhle andílek.

Dezert, co jsem si tam dala

Celá nadšená jsem zase jednou konečně vyrazila na pletení do vinárny. Předtím jsem si na józe parádně protáhla záda (a trochu prochladla), a tak jsem se těšila do tepla. Na webu Šárky Mošové s jejími klubky (Yarn Queen Prague) jsem četla, že má spoustu objednávek, tak jsem si řekla, že ji nebudu zatěžovat praštěným nápadem, že by mi mohla do vinárny přinést jedny jehlice na vyzkoušení. Navíc mě jejich cena přesvědčila, že je zatím nepotřebuji. Já vím, já vím, jsou to Addi, německá kvalita. Ale... čtyři stovky jen za jednu velikost? A přitom už mám doma jiné ve stejné velikosti. Jenom na nich občas něco visí.

Dala jsem si mladou Pálavu, která mě bohužel moc nenadchla. Na to, jak mám Pálavu ráda, to bylo vlastně zklamání. Ale taky to může být tím, že už jsem víno dlouho nepila, takže jsem asi odvykla. Měla jsem hlad, tak jsem pokukovala, co si dávají ostatní. Tajně jsem doufala, že budou mít k jídlu něco víc než fast food, ale když jsem viděla tu obr klobásu (měla snad 30 cm! na dýlku a 4 cm v průměru), změnila jsem objednávku právě na ni. Navíc byla výborná! Ženský říkaly, že je tady mají výborné vždycky. No jo, když já už fakt strašně dlouho nebyla.

Povídání bylo super. Řešily se prezidentské volby – kupodivu se zde sešly ženy se stejným názorem, nebo aspoň nedošlo k žádné hádce. Víme, koho nechceme (B), a zbývají dvě varianty: Pavel a Nerudová. V diskusi zaznívaly kladné hlasy pro oba, ale panovala obava, jestli si paní Nerudová dokáže v druhém kole poradit s nepříjemným protivníkem.

Napadlo mě, že bych každý adventní den mohla dělat něco nového. Akorát v průběhu adventu jsem na to tak nějak pozapomněla. Dneska jsem si ale chvilku pletla v kavárně. Sama. A nebylo to zase tak špatný, ani tak moc divný. A taky jsem vymýšlela, co bych mohla během adventu teda dělat, třeba vyšívat? Nebo konfitovat bažanta? Nikdy jsem nic konfitovaného nedělala. A taky nosit vlastnoručně upletený zelený svetr Mist (ještě potřebuje dodělat knoflíky) a uplést si vánoční ponožky se třpytivou zlatou nití. Takový roztomilý kýč.

Když jsem u těch nových věcí, víte vůbec, že jsem půl roku chodila na jógu?

Pá 2. prosince, potenciální nové cukroví a SKA ponožky

Po pracovním callu mi lektorka doporučila Masarykovo cukroví, s tím, že už ho letos jednou dělala a že bych ho měla vyzkoušet. No, uvidím, z vlašských ořechů nejsem zase tak odvařená, protože je máme doma a tchyně je dává do všech buchet, takže se jim v podstatě nedá vyhnout. Doporučení znělo: předem na 10 min. opražit ořechy v troubě na 250°C.

V rámci SKA jsem chtěla včera nahodit ponožky Krumeluuri od Anny Johanny, na prvního prosince by to bylo pěkné, tam ještě žádné nemám, ale asi jsem si je omylem vypárala, a tak jsem dnes nahodila znovu. Krásných 80 ok na moji malou nožku. Ony to totiž nejsou tak úplně ponožky, ale spíš podkolenky. Doufám, že budou stejně krásné, jako má autorka, koupila jsem si na ně totiž velice pěknou přízi. Hodně hodně barevnou Alegríi Manos del Uruguay 9089 Huarache z Yarn Queen Prague.

Huarache

Další dnešní novinkou byl mandarinkový olejíček, který jsem nechala vonět kuchyní. To bude krásný advent!

So 3. prosince, pečení cukroví

Víceméně hned ráno jsme se s mamkou pustily do pečení cukroví. Začaly jsme lineckým – nekonečné vykrajování hvězdiček a stejný počet hvězdiček s dírou uprostřed. Každoročně je slepujeme domácí rybízovou marmeládou. Následovaly perníčky, kde jsem si užila nejrůznější tvary: stromečky, kapříky, delfínky, beránka, sněhuláky a dědu s pytlem dárků.

Perníčky tradičních tvarů

Po medvědích pracnách ještě v dlani válím rohlíčky a na konci dne je všechno čtvero cukroví hotové. Jak to říkala Florentýna se svými minimalistickými Vánocemi: pro každého člena rodiny jen jeden druh cukroví!

Googlím, jestli se perníčky potírají bílkem, žloutkem nebo celým vajíčkem. A jestli před upečením nebo po něm. Jak to děláte vy? Je některý z postupů lepší? Florentýna potírá žloutkem po upečení. A to jsem se hádala, že takhle je to blbost! :-) No jo, Google opravdu zabrání všem hádkám. Blbost to sice může být dál, ale aspoň zjistím, kdo to tak dělá.

Obalování v moučkovém cukru je letos fiasko! Totální. Aby nehrudkoval, je v něm přidaný škrob. Jen tři procenta, ale stejně to pak vypadá blbě vlhce.

Večer vyrážíme na tradiční vánoční vycházku do parku za světýlky. Letos jsou tam vlci! A dostala jsem tam Mikuláše, i když jsem manželovi uvěřila, že pro mě nic nemá. Ve vánočním sáčku bylo Toffifee, sardelový očka, kaviár...

Vlci

Liška a houby

Osvětlený stromek

Stromek a jesle

Jesličky

Ne 4. prosince, trochu jiná varianta vánoční koledy

Novinkou pro mě je Vánoční koleda u Černé zmije (***). Na ČSFD je velmi dobře hodnocená (89 %), tak se těším, že si to užijeme. I když se u ní píše, že je to pojato trochu jinak. Hlavní roli má Rowan Atkinson (Mr. Bean), který je tak hodný a dobrý, že toho každý zneužívá. Sousedi si chodí půjčovat peníze, obírají ho o jídlo a on to jen trpí. Do té doby, než ho navštíví Duch Vánoc, který chce polepšit hříšníky. Ebenezer se ho ptá, jak to dělá, a on říká, že jim ukazuje různé předky a budoucnost. Jenže předci Ebenezera si vedli překvapivě dobře díky tomu, jací to byli prevíti.

Další části vánočního deníku:

2. část: 5.–11. prosince 2022

3. část: 12.–18. prosince 2022

4. část 19.–25. prosince 2022

5. část 26. 12. 2022 – 1. 1. 2023

Vánoční duch (***)

O víkendu jsem měla chuť prokrastinovat, tak jsem si ke snídani pustila film z dlouhatánské fronty na youtube. Jmenoval se Vánoční duch a vypadalo to na americkou romantickou komedii, tak jsem si říkala, že je to pravé k blížícím se vánocům. A taky něco, na co se nebude chtít manželovi koukat se mnou. Mám totiž zálusk na různé další vánoční filmy jako Vánoce naruby nebo Poslední prázdniny, ale to by možná mohlo být něco lepšího.

Vánoční duch (Christmas Cupid) z roku 2010 má na ČSFD 50 %. I já ho ohodnotila jen třemi hvězdičkami, ale to neznamená, že by byl špatný. Je super na jedno, dvě zhlédnutí. Asi bych na něj nemusela koukat pořád dokola, ale bylo to dobrý. Fakt. Ale víc jsem brečela, než se smála. Některý scény se jim prostě tak povedly, že mě to naprosto dojalo. 

Předlohou je prý Vánoční koleda od Charlese Dickense. Jasně, to asi nelze přehlédnout, ale je to všechno tak nějak docela jinak. Nejde jen o to napravit se, ale taky najít lásku. Pravou. Scénář se Aury Wallington opravdu povedl. Je to neotřelá romanťárna a líbí se mi i změna těch duchů. Ne jen obyčejný Duch Vánoc minulých, přítomných a budoucích, ale něco, co neustále pracující Sloan (Christina Milian) chytí za srdce. Její bývalý přítel, současný a budoucí maskovaný za Santa Clause.

Ashley Benson je pro roli klientky: rozmazlené mladičké herečky Caitlin jako zrozená! Umí se tak parádně tvářit a válet po stolech. Působí tak mladě a nevázaně, že člověku svými řečmi náramně leze na nervy. Ale ne jen Sloan se musí během filmu změnit. Caitlin: „Myslíš, že jsem se vrátila ze záhrobí, abych ti dala číslo na Cher?“ Nicméně u Caitlin je ta změna tak pěkně postupná... představte si ducha, který má jít napravovat holku, co si až příliš bezohledně jde za svým a přitom řekne takovou věc jako: Nedivím se, žes ho nechala, ten prstýnek má jen malou cenu. 

A jaká že je Sloan? Celá matka, když ji v obchodě poučuje: „Holčičko, muži se střídají, kdežto diamanty jsou věčné.“

Naopak Ashley Johnson je i přes svůj uťáplý vzhled největší sympaťandou a její život by mě zajímal víc a víc. Má tady trochu přisouzenou roli malého Timyho z původního příběhu. 

Sloanin přítel Andrew (Burgess Jenkins) je tak trochu sladký a trochu slizký, každopádně je to jeden z nejlepších záporáků ve filmech. Ve skutečnosti ani není zlý a není mu moc co vyčítat. A taky je to fešák. Totéž se dá říct o jednom z bývalých partnerů Patrikovi, kterého Chad Michael Murray. Ten je taky hezký, ale zároveň takový milý a příjemný. Chvílemi mi připadá, že z něj dělají trochu moc submisivního troubu. Pochybuji, že by jen tak seděl a koukal se, co se kolem děje v drahé restauraci, kde je se ženou na rande, když tam přikvačí jiný chlap... ale měl to tak ve scénáři. 

Sloan: „Ty jsi s Andrewem...?“
Caitlin: „Ne, je mu skoro třicet. Fuj. Hnus.“ (Asi je to víc pro náctileté. ;-))

Jestli se chcete naladit vánočně – i když sněhu je víc venku, než v tomhle filmu, pusťte si ho jako takovou klidnou oddechovku po práci.

Freddy se dobře trefil se svou kritikou: „...bohužel však ale podezřívám autory filmu z toho, že prostě vše dělali pouze na krásu, tzn. chtěli zaujmout nikoliv filmem a příběhem, ale atraktivitou herců, kteří jakoby vypadli z nějakého módního časopisu. Pánská část publika bude obdivovat úchvatnou mladičkou blonďatou krásku, která ztvárňuji roli Caitlin, dámská část publika potom bude obdivovat všechny milence halvní hrdinky.“ Jojo, ale na tohle jsme v amerických romantických filmech zvyklí, ne? Kdo by se chtěl koukat na kočku, která si vezme Zvíře a z něj se nestane princ, ale ještě větší nestvůra?

Růžičková kapusta

Ať koukám, jak koukám, nemůžu najít žádné svoje články o růžičkové kapustě. Je možné, že jsem o ní vážně ještě nepsala? 

Nebo jenom blbě hledám?

Zasadili jsme ji hnedka na jaře, a protože roste šíleně dlouho, ještě jsme ji nesklidili. V létě jsme dost bojovali s molicemi a hlavně s jejich housenkami, nebo housenkami bělásků, kteří nám požírali listy. Už jsme se skoro smířili s tím, že nebudeme mít žádnou úrodu, ale jak se zdá, všechno nakonec dobře dopadlo. 

Možná že jsme měli vrchní listy zaštipovat nebo otrhávat, jak se píše různě v literatuře, ale vzhledem k tomu, že spodní listy dostávaly zabrat od škůdců, proti kterým jsme se snažili s větším či menším úspěchem používat kopřivovou jíchu, česnekový či mýdlový postřik, úplně marného lepíka, na který se sice nemá chytit užitečný hmyz, ale ty potvory bílý jsme na něm taky nenašli.

Růžičková kapusta 5. 11. 2022

A kromě spodních prokousaných (dírkovaných) listů, můžete vidět, že některé kompletně chybí. To, když jsme byli na dovolené, někomu nejspíš utekly kozy. Naše kozy. Ostatně na tom ani není nic divného, jsou chytré a vynalézavé a Hektor přišel na to, že když nějakou dobu dloube rohy do dveří, hřebík, kterým jsou zvenku zajištěné, povolí. Už jsme tam dali gumičku a má smůlu. ;-)

So 26. 11. 2022, pečeníčko

Původně jsem měla v plánu, že... znáte mě, na 48 hodinový víkend jsem si naplánovala akce tak na 30 hodin, ale spánek mezi nimi není. Respektive, já si neplánovala čas, jen aktivity. Tak třeba ranní pečení je víceméně hotové o půl jedné odpoledne. A navíc ne s výsledkem, jaký bych si představovala. Myslela jsem, že udělám sváteční oběd, když se mi manžel vrací z práce.

Dýňová polévka se smetanou, vanilkou a medem. Tu miluju a je výtečná. A doufám, že se povedla. Ještě jsem ji neochutnala. Ale základ jsem dělala už včera. Manžel není zase takový fanda polévek, ale někdo ty dýně zbaštit musí, ne?

Kapustičkový salát – máme úrodu kapustiček navzdory našemu marnému boji s molicemi, housenkami bělásků a vlastně veškerou havětí žeroucí listy těchto rostlinek. Tak ten ještě není hotový, i když se mi zdá, že se mi podařilo kapustičku udělat tak akorát.

K salátu měly být nivové muffiny, které mě příjemně překvapily tím, že se povedly. Už když jsem je pekla, říkala jsem si, že se chci stát muffinovou královnou! Miluju to dělání těsta. Sypká hmota, tekutá hmota, tekutou nalít do sypké, rychle zamíchat, kydnout do forem a těšit se na výsledek! Jo a dala jsem do nich středomořské koření, které jsem si dovezla z Itálie. Nááádherně voní! Je to oregáno, bazalka, pepř, máta, tymián a česnek.

Kapustičky a sýrové muffiny

A jako dezert jsem si vymyslela skořicové šneky. Od Florentýny, stejně jako kapustičky. Kolegyně v práci – Kris – totiž dělá úplně senzační. Musím ji požádat o recept. A tajný trik je: přelití smetanou po upečení. Nebo před? Teď si nejsem jistá. Každopádně celý kancl miluje Kris, její skořicové šneky a taky nejrůznější dorty. Samozřejmě bych to nebyla já, kdybych chtěla dělat věci tak, jak se mají. Na co se babrat se skořicovými šneky, když můžu použít zajímavější koření, se kterým bych si jinak neporadila. Tonkové fazole. Věnovala jsem se jim v samostatném článku ve čtvrtek.

Ale musím říct, že tentokrát mě recept nějak zklamal. :-( Těsto se rozhodně nestalo „hebkým, hladkým a nelepivým“, bylo to spíš odporně lepivé svinstvo, které se časem stalo méně lepivým, ale stejně drželo na rukou, vařečce i lžíci tak příšerně, že jsem ho do formy dostala jen díky tomu, že se na ni přilepilo také! 

Těsto s oříškovým krémem

Nevím, kde a zda jsem udělala chybu, ale pocítila jsem lehké zklamání. To se musí stát zrovna teď, když pro vás mám na 5. prosince naplánovaný začátek nového seriálu s názvem Miluju... ale moc se netěšte, články plánuji jen jednou měsíčně. A nejspíš trochu náhodně, protože kdyby měli být v konkrétní den, třeba každého 3. nebo 7., mohlo by se stát, že to už zrovna bude čtvrtek, nebo tam budu mít naplánovaný nějaký jiný článek, třeba z dovolené. Ale každopádně se náramně těším na tvorbu nového speciálu. A ne tak časově náročného. I když teď mám třeba „na statku“ připraveno už na celý prosinec. A pořád bych měla co psát!

Málem bych zapomněla, recepty najdete zde:

• dýňová polévka na sladko, s vanilkou (lze podávat místo pudinku): https://www.apetitonline.cz/recept/dynova-polevka-s-vanilkou
• kapustičkový salát: https://www.kucharkaprodceru.cz/ruzickova-kapusta-recept/
• sýrové muffiny: https://www.apetitonline.cz/recept/syrovo-olivove-piknikove-muffiny
• skořicové šneky: https://www.kucharkaprodceru.cz/skoricove-sneky/

Tonka fazole

U Letenského náměstí v Praze je krámek s čaji a kořením. Je to kousek od zastávky Kamenická, kam chodím na zbytkové látky k Mrázovi. A tam jsem před nějakou dobou koupila perníkové koření, pašerácké na maso a nějaké do polívky. A taky fermentovaná semena stromu s názvem silovoň obecný (cumaru tree). (Nejedná se o překlep, není to slivoň, jak jsem si původně myslela.) Stromu se také říká mexická vanilka.

Slivoň obecný roste hojně v Jižní Americe, především pak v Brazílii a Venezuele. [2] Vypadají jako černé fazolky s vrásčitou slupkou. [1] Jen připomínka: nejedná se o fazole, luštěniny. Díky tomu vrásčitému vzhledu vypadají semena jako rozinky nebo vanilkový lusk, který ve skutečnosti není luskem, ale tobolkou. [2]

Tonka fazole se „objevují zejména ve francouzských receptech. Aroma celých semen je ostřejší a blíží se hořkým mandlím. Po nastrouhání připomíná nugát, bílou čokoládu, griliáš nebo ořechy. Zmiňovány bývají i tóny višní, hřebíčku, skořice nebo opia. Aroma se dále může lišit podle toho, zda je koření použité pro studený nebo teplý pokrm. Pokud je tonka podávána za studena, například ve zmrzlině, chutná po vanilce, karamelu a tmavém medu. Za tepla tonka chutná jako kořeněná vanilka. Vůně těchto bobů může být tak silná, že by člověk přísahal, že tu vůni může ochutnat. Připomíná to prý silnou vůni opia, která nemá žádnou chuť, přesto ji lidé cítí na jazyku.“ [1] Jejich typické aroma je obvykle popisováno jako sladké, medové, mandlové, ovocné, květinové, dřevité a kořenité. [2]

V kuchyni ji můžete použít do [2][3]:

• bublaniny 
• čokoládových krémů či náplní,
• dušených mas a zeleniny,
• chleba, 
• koblih,
• koláčů,
• majonéz,
• mléčné rýže,
• paštiky a teriny,
• pudinků,
• smetanových dezertů, kde se ve smetaně nechají fazolky vylouhovat,
• tonkového extraktu (naložit do vybraného alkoholu. Nejčastěji se používá bourbon, koňak nebo třtinový rum.),
• sušenek,
• vánočky,
• zmrzlin.

Já ji dala do pomalu zastudena kynuté buchty a do dýňové polévky místo vanilky. Obojí bylo super. 

„Tonky jsou vítaným zpestřením všude, kde jste zvyklí použít vanilku. Při přípravě créme brulée nebo panna cotty je vylouhujete ve smetaně, stejně tak jimi můžete ochutit oblíbený čokoládový krém ganache. Nalámanou čokoládu zalijete horkou smetanou ochucenou tonkami, necháte rozpustit a vymícháte ganache, ze které se dělají čokoládové lanýže nebo ji použijete jako potahovací krém na dort. Smetanu s tonkami stejně jako jiným kořením ale nepřevařujte, jen zahřívejte, převařením byste přišli o velkou část aroma a ve smetaně by se oddělil tuk.

Kromě extraktu jsou populární i mleté tonky. Mletí je v domácím prostředí náročné, tonky jsou hodně tvrdé, ale můžete je stejně jako muškátový oříšek nastrouhat na drsném ostrém struhadle. Pár špetek pak bude svědčit každému sladkému pečivu – muffinů, banánovému chlebíčku, klasickému perníku na plech nebo do vánočního cukroví. Perfektně se doplňuje s jahodami, malinami nebo meruňkami“ – k těm ji spolu s mandlemi má nejraději Janina. „Tonka svědčí i kávě, ať už přímo při jejím pití nebo při přípravě kávových těst a krémů. Zamilujete si ve zmrzlinách, ovocných sirupech nebo karamelové omáčce.“

Ve Spojených státech amerických se v gastronomii nesmějí tonkové boby používat. Obsahují totiž kumarin. Vysoké množství kumarinu může totiž lidem způsobit problémy a v extrémním případě i smrt. Nicméně kumarinu je v semenech poměrně málo. Museli byste sníst asi 30 bobů, abyste se přiotrávili. Zřejmě i proto Američané zákaz často porušují. [1] Navíc je kumarin obsažen i v dalších potravinách, například ve skořici, lékořici nebo levanduli. Což mi připomíná, že jsem možná od jednoho prodejce právě slyšela, že jejich skořice (cejlonská) obsahuje menší množství kumarinu než ta běžná, a proto je lepší na žaludek. Ale to by chtělo ověřit. Každopádně je chuťově zajímavá, ale o tom třeba zase jindy. Že bych udělala kořeněný speciál?

V Jižní Americe byly tonka boby původními obyvateli považované za magické fazolky s léčivými účinky. Často byly používány jako ochranné amulety, a dokonce do poloviny čtyřicátých let minulého století sloužily ve Venezuele jako oficiální platidlo. [3]

Kromě kuchyně se tonkové fazole používají též v léčitelství a kosmetice, zde jako přísada „do pleťových vod, parfémů, krémů, mýdel, ale také produktů pro provonění domácnosti, např. svíček, protože působí jako přírodní insekticid a odhání můry a jiné nezvané hmyzí hosty. Bývá součástí vykuřovadel.“ V aromaterapii údajně pomáhá při pocitech strachu a posiluje psychiku. Používá se též v tabákovém průmyslu. [1][2]

Při delším skladování se mohou na jejich povrchu objevit malé bílé krystalky, nejedná se o plíseň! Vykrystalizování je přirozeným procesem a nesnižuje kvalitu produktu. [3]

Když mě 6 gramů stálo 17 Kč, kilo by mě vyšlo na 2834 Kč.

Zdroje: 

[1] Popelková, Marie. Styl instory.cz, Znáte tonka fazole? Dezerty povýší na pokrm bohů, zaženou bolesti uší a ještě po nich zkrásníte, 22. října 2018, https://styl.instory.cz/2704-znate-tonka-fazole-dezerty-povysi-na-pokrm-bohu-zazenou-bolesti-usi-a-jeste-po-nich-zkrasnite.html, cit. 24. 11. 2022

[2] Janina, decoDOMAblog, Tonka fazole místo vanilky, 5. května 2022, https://blog.decodoma.cz/tonka-fazole/, cit. 24. 11. 2022

[3] Pusťte do kuchyně nové ingredience! Znáte černuchu, galgán nebo tonka boby?, https://fresh.iprima.cz/clanky-ze-sveta-vareni/novinky/pustte-do-kuchyne-nove-ingredience-znate-cernuchu-galgan-nebo-tonka-boby, cit. 24. 11. 2022

[4] Eva, kitchenaffair, Sváteční tonka rohlíčky, 10. prosince 2017, https://www.kitchenaffair.cz/tonka-rohlicky/, cit. 24. 11. 2022 (zde najdete i recept)

Koza Líza má bebí

Zavázaná noha

Hnědá Líza je ta víc plachá a řekněme tím pádem hodnější. Nicméně se psem má střety výhradně ona. Tentokrát je v tom ale fenka nevinně. 

Manžel měl někam zrovna jet a ještě na poslední chvíli krmil zvířátka, když tu jsem si všimla, že hnědá Líza se nějak divně klátí. Připadalo mi, že trochu kulhá. Ale co krok, tím rychleji se to zhoršovalo. Než se dobelhala k plotu, u kterého jsem stála, už se pohybovala spíš hlavou (krkem) a hopkala po jedné zadní noze, druhou se snažila držet zvednutou. Řekla jsem to manželovi, protože se vyzná. Bývalý zootechnik s pětiletou praxí, ne? ;-)

Zkušeným okem jí mrkl na levou nožičku, ale nic tam neměla vraženého, jak jsem se domnívala. Došel si pro kleště a ostříhal jí pazneht, který se nějak vydul, no a pod ním byla bublina, která to všechno způsobila. Koze se celý zásah moc nelíbil, ale celkem pokojně stála, i když jsem ji pro jistotu držela. Ještě jí to pak zavázal a bylo to. Vydrželo jí to asi tak den, ale už zase spokojeně hopká a tlačí se, když jim nesu seno.

Koza se zavázanou nohou a výrazem: mám prázdnou misku

Co jsem podnikla na podzim na základě bucket listu

Vzpomínáte na Podzimní bucket list 2022?

Zveřejnila jsem ho hned třetího října a kromě mých položek z bucket listu obsahoval i nějaké obecné, co byste si do svého seznamu přání mohli přidat vy. Udělali jste to? Naplánovali jste si, jak si užít jedno z nejméně oblíbených období roku?

Nebo jste jenom hodili flintu do žita a řekli si, že to nějak přežijete? A není to škoda, když se dá dělat tolik pěkných věcí?

Já se k tomu rozhodla přistupovat svědomitě a splnit co nejvíce položek. Tady máte výslednou bilanci:

• Dny otevřených ateliérů (DOA) na Vysočině jsem už navštívila po osmé, s tím, že pokaždé navštěvujeme s Kamilem víceméně bez výjimky nové umělce, takže už máme slušnou (asi 70 kusů) sbírku navštívených kovářů, sklářů, keramiků, textilních umělců i malířů a všech možných dalších. Zde si dovolím malé upozornění, že DOA nejsou jenom na Vysočině, a kdybyste už teď věděli, že si je na příští rok nemůžete dát do diáře, podívejte se po dalších, bývají i v Jižních Čechách nebo na Moravě či v Rakousku, odkud to pochází.
• S burčákem to klaplo. Dvakrát jsem si koupila vlastní, jednou jsme dostali od tchyně a pak jsem okoštovala dva od Kamila na výše zmíněných ateliérech. Holt vzpomínky na Brno, kde jsem se naučila pít víno a kde se říká: jaro, léto, burčák, zima. Tohle mě snad nikdy nepřestane bavit.
• Jít sbírat houby se mi podařilo koncem září a byl to tedy úlovek. I když jsme jeli do lesa, který od doby, kdy jsme tam chodili dříve, už dost vykáceli kvůli kůrovci, našli jsme spoustu hub. Nejvíc to vytrhlo několik obrovských praváků, který rostly kousek od cesty, spíš mimo les než v něm. Ryzce jsme večer měli na másle a taky jako řízky a druhý den k obědu s těstovinama. (Jako šunkofleky, akorát místo šunky použijete houby. P. S.: My je nezapékáme, takže to pak není odporně suché jako ze školní jídelny. Ale třeba vám to tak chutná.)
• První zapálení v kamnech je pokaždé zážitek. Letos byl ještě o malinko větší, ale to je na samostatný příběh. Vždycky si užíváme první ohýnek, jako by to byl kdovíjaký svátek. 
• Na samosběru jablek jsem byla úplně poprvé v životě a líbilo se mi, jak je to snadné. Proto jsem to zařadila do podzimního bucket listu. Určitě si chcete snadno a levně zásobit spižírnu v takovém pochmurném počasí, jaké bylo letos během podzimu. To člověku hned zvedne náladu.
• Pustila jsem se do pletení (pod)zimních ponožek My Flock od Daniely Mühlbauer s ovečkami, protože pak je na nich dvojnásobek vlny, ne?
• Vytáhnout plyšové povlečení na peřinu (a taky prostěradlo) je klasika. V našem chladném domečku bychom jinak asi nepřežili. Zvlášť když letos vůbec netopíme elektřinou od ČEZáků. Takže tu někdy máme ráno krásných 12°C. A protože jen výroční bavlněné a plyšové povlečení je dostatečně dlouhé na manželovu megapeřinu, musím ho prát při hezkém počasí a měnit hned za to druhé, protože jinak by neměl pod čím spát. Na noc používáme každý dvě peřiny.
• Kominík u nás byl 14. 11. a vyčistil oba komíny. Jasně, není to tak úplně do bucket listu, ale je docela sympatický a navíc ochotný s námi diskutovat, kde bychom mohli mít do budoucna v kuchyni digestoř: v dalším komíně, a jaká to má úskalí: zapnutá digestoř i oheň v kamnech mohou způsobit, že nám kouř z nich půjde dovnitř.
• Jak už jsem psala, na svatomartinskou husu jsme zašli k švagrové. A byla výtečná. Stejně jako svatomartinské rohlíčky, které jsem upekla podle Florentýny.
• Na podzim jsem si nechala udělat nový účes. Jakýmsi pečujícím šampónem jsem jen lehce přibarvená do měděna. Líbí se mi to, i když jsem původně chtěla nějaký extra červený odvaz. Ale kadeřník to odhadl líp než já. Asi by mě to začalo už za týden prudit. Přece jen mám nejraději svůj přirozený vzhled.
• Začala jsem víc nosit své vlastnoručně upletené vlněné ponožky. A musím říct, že je to boží. Jsou mnohem teplejší než bavlněné. A to i ty tenké! Na svetry si teprve zvykám.
• Pod pohodlnou deku (od tchyně vloni k Vánocům) se sice chumlám, ale místo knihy koukám s manželem na filmy. Teď na podzim docela ve velkém. Kdybych na to měla čas, mohla bych napsat spoustu recenzí. Jo a taky při tom koukáme na praskající ohýnek v kamnech. 
• Výlet do zoo jsme si udělali v rámci dovolené v Teplicích. Pro zvědavce: byli jsme v Děčíně.

P. S.: Jak jsem říkala, nebudu se tvářit, že můj podzimní bucket list je opravdu na celý podzim, to by končil až za měsíc. Tou dobou už chci dávno pracovat na svém zimním bucket listu. ;-)

Jsem dobře naložený (česnek)

Když se ukázalo, že máme trochu větší sklizeň česneku (viz zde). A lehce neočekávaně ji musíme zpracovat ihned, okamžitě jsem uvažovala o nakládání.

Česnekové třídění

Samozřejmě jsem nejdřív hrozně nadávala, protože jsem se těšila na zaplétání copánků a sušení česneku, místo toho jsem celou sobotu loupala jeden stroužek za druhým a manžel řezal dřevo na zimu. Samozřejmě mi to šlo celkem dobře, protože když měl každý stroužek jen kousek slupky, nebylo toho tolik, ale brzy mě začaly pálit ruce, a tak jsem postupně kreativně přecházela k dalším a dalším prstům, jejichž nehty jsem seškrabovala slupku, která moc dolů nechtěla, ačkoliv jsme sklízeli za suchého počasí. Vyrývali jsme rýčem, abychom žádné stroužku nezapomněli v zemi a hned jsme odkrytou půdu zamulčovali posečenou trávou ze dvora.

Naštěstí si na mě udělala čas jedna kamarádka, se kterou jsem během loupání telefonovala. Ona pro změnu venčila dítě na hřišti. Myslím, že to bylo pro obě zpříjemnění soboty (3. 9. 2022).

Na nakládání došlo ale až v pondělí. Na internetu jsem našla recept (a už mi ho nejde najít znovu :-() a trojčlenkou si přepočítala správné množství na svoje množství. 

1. Naskládejte stroužky česneku do sklenic společně s pár kuličkami pepře a kouskem bobkového listu. (Vybrala jsem schválně ty malé či úzké, abychom se s nimi při vaření nemuseli matlat a navíc jich tam takto bude víc.)
2. Zalijte horkou vodou, zavíčkujte a nechte dvacet minut stát bez povšimnutí. (Tak jsem se dostala k množství vody, od kterého jsem vše odvozovala. V mém případě to bylo pouhých 350 ml, zatímco původní recept počítal s litrem vody.)
3. Po vychladnutí přelijte vodu do hrnce a přiveďte ji k varu společně se solí (24,5 g) a cukrem (52,5 g). Následně přidejte ocet (87 ml) a ještě horkým nálevem zalijte česneky ve sklenicích.

Recept má jednu významnou nevýhodu – zatím nedokáži okomentovat chuť, protože jsme ještě žádnou ze skleniček neotevřeli – neuvádí, jak dlouho naložené česneky vydrží, ani kdy je nejvhodnější začít s jejich konzumací, tedy jak dlouho by se měly rozležet.

V octovém nálevu naložený česnek

Ještě bych ráda poznamenala, že ačkoliv jsem nacházela na internetu různé návody ohledně nakládání česneku do oleje (jak ho můžete vidět v některých zajímavějších krámech, nebo třeba v Itálii), tak to se v domácích podmínkách nedoporučuje z důvodu možné otravy (botulismus, odkaz na wikiskripta), na což se dá snad i umřít, takže jsem to nehodlala riskovat.

Skleničky jsem udělala experimentálně pouze tři pro případ, že by to bylo málo kyselé nebo slané. Předpokládám, že česneky z mrazáku by šly bez problémů rozmrazit a naložit jako nová várka, kdyby se ukázalo, že je to potřeba.

Česnek zmodrá

A ještě jedna malá poznámka: už v receptu se psalo, že mi česnek asi zmodrá a že se toho nemám bát. Pro jistotu jsem to oznámila manželovi a napsala to na skleničky. Kdo by si to třeba v březnu pamatoval, že jo?

Prý je to proto, že česnek obsahuje síraté složky a kombinací s některými roztoky vzniknou sirníky mědi. [1]

24. 9. 2022, deník

Jednu z menších skleniček jsme zbaštili ještě v září, protože jsme byli hrozně zvědaví, jaký to bude. Bylo to skvělý!!! A zaslouží si to tři vykřičníky. Jen jsem zvědavá, jestli se ty další dvě skleničky víc nerozleží, protože tenhle česnek pořád celkem dost pálil, ale jinak byl boží: malinko slaný a kyselý. Žádný extrémy. Musela jsem se držet, abych ho jedla jen po troškách. Jak se říká: dobrého pomálu. Aby mě pak třeba nepálil žaludek nebo tak něco. Ještě větší radost mi udělalo, jak nadchl manžela. Že prý to je dobrá pochutina k ozvláštnění studené večeře. 

19. 11. 2022, deník

Předevčírem jsme načali druhou skleničku. Ukázalo se, že jsem měla pravdu. Česnek sice chutná výborně, ale téměř vůbec nepálí. Což je mi trochu líto, protože to bylo náramný chuťový vzrůšo. Teď je lehce kyselý a trochu slanější. Ale ne moc. Zkrátka tak akorát.

P. S.: Ten bobkový list jsem si natrhala v Itálii. Nádherně voněl. Prý by ho šlo pěstovat i v Čechách...

Zdroje:

[1] Proč se mi skladovaný česnek mění na modro-šedý? FOOD-INFO. http://www.food-info.net/cz/qa/qa-fp63.htm, cit. 22. 10. 2022

Věčně odkládané úkoly

Znáte to, některé věci je potřeba udělat hned, některé později a některé zkrátka někdy.

Jenže když je to „někdy“ málo konkrétní, snadno se vám stane, že úkol odkládáte a odkládáte, dokud vás ho něco nedonutí udělat.

Máte nějaké takové úkoly? 

Zamyslete se na chvíli. Pak vám poskytnu drobné vodítko.

Mezi oblasti, ve kterých často najdete „věčně odkládané úkoly“, patří:

• preventivní prohlídky u lékařů (obvoďák, oční, zubař, gynekolog, kontrola mateřských znamínek atp.)
• sestavení fotoalba
• cvičení
• zdravější stravování, nebo přímo hubnutí
• zbavování se zlozvyků a závislostí (alkoholismus, kouření)

Miluju ten pocit, že je všechno hotové!

Sedím u notebooku a rychle klepu tenhle článek do klávesnice. Potřebuju to napsat dřív, než přijede manžel a pojedeme spolu na oběd ke švagrové. Pekla naši husu a dělala k ní karlovarský knedlík! To hlavní ale je, že jsem dneska stihla parádně uklidit kuchyň a ještě upéct dýňový koláč. A taky se nalíčit a natočit si vlasy. O la lá.

A teď si užívám ten zcela neobvyklý pocit, protože většinu času mi nejrůznější – pracovní i soukromé – úkoly přibývají rychleji, než je stíhám odbavovat. A tohle je téměř jedinečný a dost překvapivý zážitek. Mít všechno hotovo! Všechno naplánovaného samozřejmě. Ale i tak. Takový klid a mír v duši... chtěla bych to častěji.

Podle krátkosti článku můžete poznat, že jsem ho dopsat nestihla, protože bych tu náladu rozhodně popsala víc. 

Ale husička byla senzační, a když jsem pak ochutnala ještě jatýrka... mmm, musím si na ně od tchyně vzít recept. (A zvyknout si, že se to píše s krátkým y.) Ale moje svatomartinské koláčky mi chutnaly víc než ty švagrové. ;-)

Seriál o lázních, Teplicích a okolí

Pokud jste se delší dobu nedívali na můj blog, ráda bych vám doporučila svůj teplický speciál plný fotek z mého pobytu v lázních v Teplicích (v Čechách). 

Cesta do Teplic v Čechách vůně podzimu z vlaku

Vítejte v Teplicích! příjezd a úvodní povídání plné fotek architektury

Procházka na Letnou v Teplicích je o budově obchodní akademie, restauraci s rozhlednou, podivném objektu

Hrad Škvárovník je asi nejzajímavějším objektem, kterým jsem v lázních viděla. Už kvůli materiálu, z jakého je postaven. A taky kým.

Minizoo, Zámecké náměstí a další věci z prohlídky Teplic: článek obsahuje především fotky

Duchcov, město, od kterého jsme nic nečekali, a přesto se dočkali dvou kostelů (barokního a secesního) a príma stylové cukrárny

Duchcovský zámek rozhodně stojí za prohlídku. Stihli jsme jen valdštejnský okruh, ale chtěli jsme jít i na Casanovu.

Zámecký park v Duchcově stojí za prohlídku i větší nafocení, než se povedlo mně v tomto ročním období. Mají tam i spoustu růží, ke kterým jsme se vůbec nedostali. Zato jsme viděli fretku. A mohli si ji i pohladit.

Cisterciácký klášter v Oseku jen rychlé omrknutí areálu a návrat zpátky na večeři

Zřícenina hradu Doubravská hora patří radioamatérům. Exteriéry jsou celoročně volně přístupné. Nezapomeňte se jít podívat na bastiony a nádherný rozhled do okolí.

Nechala jsem manžela na pokoji o porcelánové kašně v Teplicích

Jak to chodí v lázních a moje procedury 

Tahák do lázní 

Miluju papír

O víkendu mám zálusk na Papírfest, o kterém mi řekla kamarádka, zakladatelka a spolumajitelka papírnictví Printintin (ten název opravdu nesnáším, přijdu si jako když koktám, ale věci mají krásné). Potěšilo mě, že vstupný je jen dvacka, takže možná vylákám i sousedovic děti, které mám docela ráda. Vždycky mě překvapí, jak může být desetileté dítě dospělé a zodpovědné.

Ale abych se vrátila zpátky k názvu dnešního článku: Miluju papír! Papírnictví byly moje nejoblíbenější obchody dlouho, předlouho. Vlastně do té doby, než jsem propadla klubíčkové vášni (žije jich s námi asi tisíc) a taky látkové, i když do té šicí se zatím jenom dostávám.

Když jsem byla malá, rozuměj v pubertě, milovala jsem prohrabávání dopisních papírů v našem malém papírnictví. Ještě že tenkrát nebyl internet, to bych si zoufala. Tolik krásných věcí, které nemůžu mít. A které nemůžu nikdy stihnout popsat! Ani dopisy kamarádce ze základky, a to jsme si psaly několikrát týdně. Už ani nevím, kdy jsem naposledy dostala dopis. Dnes se to zdá tak nemoderní. A pomalé. A kdy jsem nějaký poslala? To bude tak čtyři roky zpátky jednomu dobrému příteli na Slovensko.

Ale jinak, však víte. Kreslím si na papír a Anička z Printintinu říkala, že je to lepší než do tabletu, že to tam sice můžete upravovat (to je mi taky jasné), ale že to nemá tu atmosféru. Jo, jako deník psaný do počítače! Naprosto chápu. Jen je otázka, jestli ho pak píšu na ten papír...

A ještě jednu malou koincidenci na závěr. Jen připomínám, že za koincidence jsou považovány podezřelé shody náhod, psala jsem o tom na Čarodějce, mém nejméně využívaném blogu. Když si totiž k většině otázek můžete najít vědecké výzkumy, moc vám té ezoteriky nezbude. Každopádně na Papírfestu mezi více než čtyřiceti vystavovateli najdete i Divokou tužku. Náhodou jsem pak zabloudila na seznam své četby a tam objevila Tajemnou ponožku 2022 od Vlněných sester. Jedná se o swap (= výměnu) upletených ponožek. My si takhle v práci hrajeme na Secreat Santu, kdy si každý vylosujeme někoho, koho máme obdarovat. Ale abych zase neodbočovala. Logo téhle hry nakreslila právě Divoká tužka. Zvláštní náhoda, ne?

P. S.: O tom, že miluju papírnictví, už jsem psala tady. Kdybyste se chtěli mrknout na trochu starší článek z roku 2013.

Podzimní viróza

Zase jsem byla nemocná. Ach jo. Jako by už tak člověk neměl problém všechno stíhat: v práci se toho teď dost nakupilo a tak to byl hrozný stres. A já byla navíc od předminulé středy úplně hotová. 

Nejdřív jsem si myslela, že jsem prostě jen přetažená, přepracovaná, příliš vystresovaná a tak dál. Že se toho na mě po dovolené zkrátka navalilo příliš moc. Ale ukázalo se, že mi ve středu 26. 10. bylo tak blbě, že jsem nedokázala na zazvonění budíku vstát. Nevadí, myslela jsem si, pojedu dalším autobusem. I tak přijdu dřív, než většina mých kolegů. Ale jak se blížil čas vstávání, čím dál víc jsem si uvědomila, že rozhodně nedokážu vstát, nakrmit zvířata a vydat se na autobus. I smsku, že je mi fakt hodně špatně, jsem vedoucímu psala snad půl hodiny. A musela jsem zapojit všechny síly, protože se mi zvedal žaludek, bolela mě hlava a vůbec mi to nemyslelo. 

Chvíli jsem podezřívala sousedovo víno, na které se druhý soused šklebil, že by to nepil. Ale že bych po dvou sklenkách spala dva dny a dvě noci? Takhle asi kocovina nevypadá. Středu jsem včetně noci prospala tedy kompletně celou a měla takové ty hnusné částečně halucinoidní sny jako za Covidu. Takové to, kdy nevíte, jestli se to opravdu stalo, nebo jestli se vám to zdálo, až když se nad tím víc zamyslíte, můžete to někdy lépe posoudit. 

Ve čtvrtek jsem spala jen do odpoledne, kdy mě manžel vzal k doktorovi. Udělali mi testy na Covid (negativní, i když to byl jen antigen), na CRP (bakterie jako v dubnu, ale taky negativní) a ještě jeden test (snad na viry). Všechno negativní, jen teplotu mám 37°C oba dva dny. 

Na týden mám zalézt do postele a odpočívat. Nemusím být nutně ležet, někdo prý radši sedí, ale rozhodně to má být v teple (ha ha, když všichni šetříme), pít čajík, šetřit se a odpočívat. Takže ne, nemůžu deset hodin sedět u počítače a pracovat. (Kdo by to byl řekl, že to není odpočinek? ;-)) 

Jsem rozmrzelá a zklamaná. Myslela jsem si, že si užiju krásný prodloužený víkend zakončený Halloweenskou oslavou. Ne, že bych měla něco připraveno a naplánováno, ale vždycky se dá něco vymyslet. A místo toho jsem jen spala.

Přes víkend se mi zdálo, že už je to lepší, tak jsem si myslela, že se po víkendu pustím do práce. Protože když toho mám hodně a pak na týden vypnu, bude to ještě mnohem horší s množstvím práce. Navíc jsme na konci října měli speciálně důležitý termín pro odevzdání tabulek. A samozřejmě se odevzdávaly mně. Vůbec jsem si neuměla představit, co bych dělala, kdyby mi pak během týdne už nebylo líp. Jen v pondělí jsem zase celé odpoledne spala. Výhodou je, že mi pak nedělalo problém spát i v noci. A taky jsem se doma mohla docela dobře soustředit na práci, protože mě nikdo nevyrušoval tím nebo oním.

Samozřejmě jsem neudělala nic z toho, co jsem si myslela, že udělám, když jsem doma. Vždycky si totiž myslím, že být doma znamená mít spoustu volného času na tvoření, ale pak se ukáže, že potřebujete jíst, a předtím připravovat jídlo, potom umýt nádobí (docela zodpovědně dělal manžel), vyluxovat, vyvětrat, zatopit, nakrmit zvířata..., a hlavně mnohem víc spát a odpočívat, protože jste nemocní. Takže se omlouvám, ale nestihla jsem připsat ani žádné další články k lázeňskému pobytu, jelikož odpočinek a počítač k sobě moc nešli. Ale aspoň se můžete mrknout na blog o tvorbě, kde se budou celý listopad objevovat moje kresby z říjnového Inktoberu 2022. A ne, není to jasné, ve skutečnosti jsou Inktobery,  první (pravý) s třiceti tématy: na každý den v říjnu jedno, a druhý s 52 tématy na celý rok, kdy máte každý týden v roce nakreslit jeden obrázek. Tak můžete koukat zde:  https://angelikytvorba.blogspot.com/search/label/fix.

Dýňová sklizeň

Podle fotky byste možná očekávali, že letos to byla s dýněmi stejná paráda jako vloni, ale chyba lávky: z hromady kompostu se nám vyplazila především spousta listů. Většinu dýní mám letos oranžových, ale pár se mi urodilo jakýchsi bílých čehosi. 

Kompost s dýněmi

První dýně jsem sklidila ještě koncem září, dalších pár jsem nechala na záhonku do poloviny října a s trochu bušícím srdcem odjela na dovolenou. Snad nebude mrznout!

Ochladíme Prahu milionem stromů

Vyfoceno v metru

Reklama pirátské strany má možná něco do sebe v létě, ale teď, když všichni šetříme na topení, v práci nám netopí a září je chladnější než dřív, je reklama s prvním řádkem textu

OCHLADÍME PRAHU

trochu mimo mísu, ne?

Já si nejdřív celá schoulená v kabátu myslela, že si ze mě někdo dělá srandu. Nutno podotknout, že jsem to fotila v období, kdy jsem ještě ani vymýšlela Bobříka nestěžování si, takže jsem měla náladu blízce připomínající soudek s prachem.