Velké ohlédnutí za rokem 2023

Přemýšleli jste někdy nad tím, co jste za uplynulý rok stihli? Zažili? Co jste si plánovali na začátku a do konce roku jste se k tomu nějak nedostali? Míváte z podobných úvah spíš depku, nebo vás naplňuje radostí, co vše krásného vás potkalo, i když jste se o to třeba vůbec nezasloužili?

Zkusila jsem něco nového:

• S úspěchem jsme pěstovali cibuli a krmnou řepu. Neúspěšně muškáty.
• Koupila jsem si kdouli a pak zjistila, že nejde jíst za syrova!

Moje letošní úspěchy aneb na co jsem hrdá:

• Naučila jsem se dávat si injekce, protože to bylo potřeba. Ty malý, inzulinky.
• Šla jsem k psycholožce se svými problémy. Měla jsem stres z práce. A víte co? Pomohlo to. 
• Úspěšně jsem pletla celý Tour de Fleece (detailněji viz červenec níže) a taky o tom reportovala na blogu.
• Sepsala jsem náhled do chorvatštiny a také přehled typických chorvatských jídel, dezertů a alkoholu.
• Uvažovala jsem o tom, jak se víc socializovat a sepsala si k tomu drobný manuál. 
• Konečně jsem napsala článek o sametkách.
• Sepsala jsem seznam, co mě bavilo, když jsem byla dítě, a zkusila jsem se jím řídit při výběru položek do svého volného času.
• Sepsala jsem přehledový článek o tom, jaký svetr bych mohla uplést se vzorkem 24 ok. 
• Sepsala jsem přehledový článek o různých způsobech nahození při pletení s odkazy na videa.

LEDEN

Pořídili jsme si novou kozu – Melindu. Psala jsem o tom v článku Do nového roku s novou kozou.

Ještě nějakou dobu jsme sklízeli naši růžičkovou kapustu. 

A topili si v kamnech s teplovodní výměníkem dřevem.

Začala jsem plést chundelatý šátek Powerlicious Hap od Raina K. Ve stejném duchu pletu šátek So close od Joji Locatelli.

ÚNOR

Letos jsme si nepořizovali žádnou drůbež, protože plánujeme rekonstrukci.

BŘEZEN

Ještě 15. března 2023 sněžilo. Udělala jsem krásné fotky na statku. 

Navrhla jsem jarní bucket list.

Zasadili jsme cibuli.

Líze se narodila kůzlátka: kozička a kozlík. A to nám před třemi lety veterinář říkal, že už s takhle starou kozou nemůžeme počítat.

Pustila jsem se do návrhu vlastních ponožek. Ale zatím jsem moc nepokročila.

DUBEN

Zveřejnila jsem Velikonoční bucket list.

Začal náš nekonečný boj s parazity. Nejprve onemocněla Líza, takže neměla mléko pro malá kůzlátka, která se brzy začala pást. Později to chytla druhá koza Melinda. Pozná se to tak, že nejdřív má nateklou hubu a nevypadá nic moc. Časem přestane mít mlíko a jen tak postává a nechce žrát. A taky je hubená. V průběhu léta jsme několikrát nechali udělali koprologické vyšetření na množství parazitů v hovínkách. A domluvili se s parazitologem z České zemědělské univerzity na poskytnutí rad a pomoci s odčervením, protože běžné přípravky od veterinářů neměly vůbec žádnou účinnost (víme díky koprologii).

V sobotu 22. 4. 2023 jsem se poprvé vydala na zahradu opalovat, abych nachytala nějaký ten vitamin D.

Již podruhé jsem se přihlásila na výstavu obrazů ve Světlé nad Sázavou. Měla jsem tam asi 14 kousků. Mohli jste na ní vidět například Dobbyho z Harryho Pottera, pražskou uličku, domek v Praze, kapličku na návsi, křivý domek v Polsku, hasičskou zbrojnici v Pohledi a pastelkami malovaného baseta pro manžela.

Začali jsme intenzivně pracovat na plánované rekonstrukci. Balili jsme a stěhovali věci a rozhlíželi se po možnostech. Necháme si udělat podlahovku? Dáme na ni vinyl, lino, dřevo nebo dlažbu? Jako první jsme si vybrali uměleckou dlažbu do kuchyně. Ale dlažbu jsme řešili ještě mnohokrát poté. 

KVĚTEN

Poprvé jsem si hrála s umělou inteligencí. Za chvíli ji budeme všichni používat úplně normálně jako papír a tužku. Teda, používá se dnes ještě normálně papír a tužka? Zrovna nedávno mi kolegyně říkala, že doma nemohla najít papír, protože si nic na papír nepíše. Všechno ťuká rovnou do mobilu.

Konečně jsem zveřejnila fotku dokončené pletené čepičky Sweet Bunch od Marzena Kołaczek.

ČERVEN

Melinda nám porodila zdravé krásné kůzlátko, které jsme pojmenovali Bublina. Psala jsem o ní sice v článku Nemocné kůzle/Bublina, ale to proto, že se nám jeden bývalý zootechnik (tchán) snažil namluvit, že některé z našich kůzlat je hrozně nemocné a ani nevstává. A ono to bylo čerstvě narozené. Takže už nějakou dobu si to připomínáme jako vtipnou historku, protože po všech těch strastech s parazity, které touto dobou nebyly ještě u konce, by nás ani takový konec moc nepřekvapil.

Zahájili jsme rekonstrukci našeho statku. Zpočátku se to vyvíjelo velmi rychle a zároveň to pro nás bylo trochu děsivé: vytrhané podlahy, omlácené zdi...

Zveřejnila jsem bucket list na léto.

ČERVENEC

Učila jsem se žádat o pomoc, jak mi radila psycholožka. A byl z toho pěkný článek na blog. 

Nechala jsem testovat vodu, abych zjistila, jestli je pitná. Není a zřejmě by bylo lepší se v ní ani nekoupat.

Zahrádce se dařilo navzdory tomu, že jsme nebydleli doma, ale u tchyně. P. S.: V prvním roce se rebarbora nesklízí, takže doufáme, že v roce 2024 si budeme moct udělat první domácí koláč.

V červenci se s oblibou věnuji záležitosti zvané Tour de Fleece. To představuje každodenní předení nebo pletení ideálně podle etap odpovídajících Tour de France, jímž je celý „závod“ inspirován. Průběh jsem chtěla tentokrát zdokumentovat po týdnech, protože denně reportovat pokrok nestíhám. První týden najdete zde, nahodila jsem během něj šátek Latticework od Rosemary {Romi} Hill. V druhém týdnu jsem nahodila ponožky s krajkou v nártové části Grün ist die Hoffnung od Stephanie van der Linden, v překladu to znamená zelená je naděje. V třetím týdnu jsem pletla krátké melounové ponožky a nahodila ponožky Polly Jean od MJ Kim a vanilkové Ph.D. ponožky, které si slibuji dýl, než mám hotový doktorát. A taky svetr Rosina Pullover/Sweater od FadenStille. O čtvrtém týdnu jsem psala zde a na závěr jsem vytvořila souhrnný článek s krásně napsanými názvy všech nahozených či pletených věcí v rámci Tour de Fleece, k němuž plánuji jednou za čas zveřejnit pokračování, kde jsou dokončené věci odškrtnuty fajfčičkou na znamení úspěchu. První najdete v článku Adventní pletařské ohlédnutí.

SRPEN

Překvapilo mě, jak v pohodě je bydlení u tchyně, až na ten naprosto nemožný internet.

Sepsala jsem bucket list na dovolenou. Jo, tak trochu miluju bucket listy, jak jste si stihli všimnout. Ale je to jedna z mých oblíbených věcí pro zlepšení nálady, takže doporučuji ji nepodceňovat. Když se cítím pod psa, vytáhnu bucket list pro příslušné roční období a najdu maličkost, která se mi líbí, a chtěla bych se jí v příštích chvílích nebo dnech věnovat.

Po problémech s kozama začal mít problémy pes. Pořád se škrábal, kousal a my nevěděli proč. Od veterináře měl antibiotika, něco proti blechám (ale ty neměl) a pak další antibiotika. Zkoušeli jsme i koupání.

Jeli jsme na dovolenou do chorvatského Umagu na Istrijském poloostrově. Bylo to super, i když nás na začátku dovolené chytil déšť a také následné počasí bylo relativně chladné.

ZÁŘÍ 

Vymalovávala jsem příšerky do kampaně Nenech se rozladit, kterou pořádá Vize nula a Čechomor. Myškař, Lepič, Vybržďovač a také můj vlastní Přechodník minulý, který nedává přednost na přechodu, protože si ještě pamatuje dobu, kdy chodec neměl přednost. Klidně jste ho mohli na přechodu nechat čekat do soudného dne.

Myslela jsem si, že začnu malovat podle knihy Tvořte svůj věčný příběh od Tamary Laporte, protože vypadala tak nádherně, že jsem si ji koupila. A to se snažím nákupu knih vyhýbat, protože doma na ně máme stop stav. = Malou knihovnu a málo místa. Realita ovšem byla taková, že jsem stihla načrtnout první obrázek, pak jsem objevila, že má knihu Vytvořte svou Knihu života a půjčila si ji z knihovny. Když jsem o Tamaře psala článek na blog, hledala jsem nějaké detaily o jejím životě a tvorbě na internetu. A tak na mě vyskočila testovací verze online Knihy života na příští rok. Na konci září jsem se pustila do kreslení Life Book Taster Sessions. Bylo to boží! Deset dní jsem nedělala nic jiného jen malovala. Manžel mi k tomu dal zelenou a pro mě to bylo snad nejkrásnější období z celého roku.

ŘÍJEN

Přečetla jsem knihu od Stephenie Meyerová Půlnoční slunce, což je Stmívání napsané z pohledu upíra Edwarda (zatímco originál je z pohledu lidské dívky Belly). Bylo to fakt hustý, číst to znovu, ale jinýma očima.

Noví majitelé starého rozkošného domku v sousedství se ho rozhodli zbourat a postavit na jeho místě nový. Netrpělivě čekáme, jestli bude hezký, nebo bude kazit ráz vesnice. A taky jestli zachovají starý špejchar.

Švagrová slavila půlkulaté narozeniny. Její bratr tam omylem dotáhl covid a já ho chytla těsně před dovolenou. Takže jsem místo odpočinku v lázních trčela týden doma s příšernou rýmou, což vedlo k tomu, že jsem konečně sepsala článek, jak se zbavit rýmy. Ale nešlo jen o nekonečné smrkání, které neneslo žádnou úlevu, trápil mě také dusivý kašel a o víkendu uprostřed nemoci mi bylo tak špatně, že jsem si dokonce vzala paralen a to si ho vždy nechávám až pro chvíle nejhorší.

LISTOPAD

Na začátku listopadu jsem konečně mohla za manželem vyrazit do Františkových Lázní. Cesta vlakem sice byla trochu komplikovanější než bych očekávala, ale všechno jde zvládnout, když razíte na dovolenou. Na výletech jsme obrazili nějaké hrady: Seeberg, Libá atd. Navštívili přírodní rezervaci SOOS a samozřejmě ochutnali spoustu místních pramenů. Dokonce dvakrát jsme byli až v Aši.

Na zimu se nám vrátil kocour František (asi proto, že jsme byli v těch Františkách), ale po Felíškovi ani vidu ani slechu. :-(

Protože zimní bucket list už mám hotový z dřívějška, sepsala jsem si, co bych chtěla podniknout tuto zimu (zde).

Jako každý rok jsem navrhla adventní zentanglový kalendář zdarma k vytištění pro čtenáře mého blogu. (zde)

Zapojila jsem se do Indie Design 2023 Gift-A-Long, ale žádnou věc jsem nestihla do konce prosince doplést. Nevadí. Pletené dárky se dají dávat i jindy než na Vánoce.

PROSINEC

Do vánočního speciálu jsem zařadila články: Výroba vánoční purpury nebo pot-pourri a České vánoční tradice a zvyky, tradičně jsem o každém týdnu psala ve speciálním Angeliky vánočním diáři: 

• první míchali jsme modrou barvu na linku do ložnice a byli na vánočním rozsvěcování stromku,
• byli jsme se podívat na adventní trhy na Křivoklátě 
• v kině jsme viděli Napoleona a absolvovala jsem školení o konfliktech, 
• třetí týden: přečetla jsem knihu Brooke McAlary: Jak si zjednodušit a zpomalit život, upekla jahodový koláč s mascarpone, byla na premiéře filmu Eliminated a nutila umělou inteligenci navrhnout vavřínový věnec, který chceme nakreslit do obýváku na zeď,
• čtvrtý týden pekelně sněžilo, navštívila jsem výstavu obrazů Jolany Čechové a keramických sošek Jindřicha Kostelníka a koukala na pohádky,
• pátý týden jsem zdobila stromek, koukala na pohádky, fotila dárky a povodně
• Na blogu jsem zveřejnila PF 2024 a na tvorbě jiné PF 2024, které se vám líbí víc?

Zajímavý kalendář na každý den v roce jsem obohatila o Kaffe Fassetta, Friedensreicha Hundertwassera, Anne Golon, ještě jim potřebuji domalovat portréty.

A na závěr chci ještě zmínit pár článků o našem psovi: Tulíšek kulíšek, Kam chodí pes spát.

Chceme si pořídit kuželky do obýváku

O víkendu jsem se opět věnovala malování. A opět v obou druzích. Jednak jsem se učila malovat podle lektorů na internetu a jednak jsem se snažila načrtnout kuželky do našeho pokoje.

Ne, že bychom byli fanoušci tohoto netradičního sportu. Mimochodem, věděli jste, že existuje Česká kuželkářská asociace? A že první zmínku o hře v kuželky uvádí už Homér? Kuželky se kromě jiného od bowlingu liší tím, že hráč hraje do té doby, než shodí všechny kuželky?

Ale zpět k našemu pokoji. Nechceme si tam udělat kuželkovou ani bowlingovou dráhu. Chceme si kuželky namalovat pod okno jako zábradlí, takzvanou balustrádu. Uvažovali jsme také o balustrovém sloupku mezi okna, ale nakonec se asi uchýlíme k jinému typu sloupu.

Inspirací nám byl Letohrádek královny Anny (Belvedér) na Pražském hradě a především film Il Boemo o skladateli Myslivečkovi, kde se na stěnách nacházely nádherné malby zábradlí, sloupů a krajinek. Možná že právě to byl ten impulz, nebo definitivní posun k rozhodnutí, že si to domů pořídíme také. Teď už jde jen o to nějak to pěkně vymyslet, navrhnout, načetnout šablonu, překreslit a vybarvit pozadí. A taky vlastně vystínovat!

Začali jsme vyměřováním. Kuželky včetně podstavce by na výšku měly mít šedesát čtyři centimetrů. Na obrazovce ve filmu mají 6,7 cm, takže můžeme brát, že jejich velikost bude téměř desetinásobná. Ze zvědavosti jsem porovnala velikost kuželek ve filmu s hlavou pana hraběte, který před nimi seděl. Zdá se, že to vychází velmi podobně naší velikosti kuželek. Což je fajn, protože aspoň budou vypadat hodně realisticky jako v tom filmu, ani žádní prckové, nebo vytáhlé příšery.

Pak přišlo na řadu překreslování a obmalovávání. Ukázalo se, že kuželky ve filmu nejspíš byly na zeď kresleny umělcem od ruky, nikoliv nějakou počítačovou postprodukcí, protože každá je trochu jiná. A při zvětšení na reálnou velikost působí poněkud kostrbatě a neforemně. Doufám, že až je přeneseme na zeď, bude to opět umělecké dílo.

Také jsme si spočítali, kolik se nám jich vejde pod okno. Původně jsme mysleli, že celý okenní parapet v obýváku budou podpírat kuželky. Ale co bychom pak udělali se sloupem mezi oknama?

Rozhodli jsme se, že sloupek mezi okny vymalujeme jako sloup (asi antický jako v ložnici – moment, už jste ho měli možnost vidět?) a dole pod ním, pod parapetem bude sokl tak velký, aby se pod každým oknem nacházel právě lichý počet sloupků. Protože lichý počet je dle malířské teorie hezčí.

Máte nějaká předsevzetí pro letošní rok? Co vám doporučí AI?

Dlouho jsem přemýšlela, jestli si budu dávat předsevzetí. Nakonec jsem se rozhodla, že jo, protože to bez nich ani neumím. 

Vlastně mi ani tak nezáleží na tom, jestli ho splním/dodržím/dosáhnu, to podstatné pro mě je, že jsem se o něco pokusila a aspoň kousek se posunula. A vůbec nejlepší je, když si ho v průběhu roku připomínám – zde mi nejlíp fungoval papír s citáty a přesvědčeními nalepený na peřiňáku na vysokoškolské koleji, ale to mi ve vlastním domě přijde trochu prasárna. Taky už člověk nejí všechno z jednoho talířku a jedním příborem. ;-)

Ze zvědavosti jsem o novoroční předsevzetí požádala umělou inteligenci, konkrétně Microsoft Copilot. Byla jsem zvědavá, jestli nahodí nějakou klasiku, o které se vždycky mluvilo jako o předsevzetích: přestat kouřit a zhubnout. Pořád znám dost lidí, kteří by si to mohli dát, někteří i oboje. Ale byla jsem opravdu příjemně překvapená, i když vždycky začal slovy „začni (se více)“:

• Jóga prý zlepšuje fyzické i duševní zdraví. 
• Učení se nového jazyka může být zábavné a užitečné. Může ti pomoci rozšířit své kulturní a sociální obzory a zlepšit své schopnosti komunikovat s lidmi z různých kultur.
• Začni se více smát: Smích je skvělý způsob, jak zlepšit své zdraví a pocity štěstí. Může ti pomoci snížit stres, zlepšit imunitu a zlepšit kvalitu spánku. (Tak to nevím, jestli to takhle opravdu funguje.)
• Začni se více vzdělávat: Vzdělávání je klíčem k osobnímu růstu a rozvoji. Může ti pomoci zlepšit své schopnosti a znalosti a otevřít nové příležitosti v práci i v osobním životě.
• Začni se více angažovat v komunitě: Angažování se v komunitě může být zábavné a užitečné. Může ti pomoci zlepšit své sociální dovednosti a navázat nová přátelství, zatímco zároveň pomáháš ostatním a zlepšuješ svět kolem sebe .

A jako bonus jsem dostala informaci, že „novoroční předsevzetí jsou skvělým způsobem, jak si stanovit cíle a motivovat se k jejich splnění. ... Ať už si vybereš jakékoli novoroční předsevzetí, pamatuj si, že klíčem k úspěchu je trpělivost, vytrvalost a pozitivní přístup. Hodně štěstí!“  Horší je, že zdroje, ze kterých vychází jsou: westwing.cz, prozeny.cz, radynavsechno.cz, vlasta.cz.

Samozřejmě jsem se rozhodla vyzkoušet i ChatGPT, zde jsou upravené výsledky:

• „Zdravý životní styl: Mnoho lidí si v novém roce přeje začít cvičit pravidelně, věnovat se zdravému stravování nebo se více věnovat sebekultivaci. Můžeš si naplánovat příjemné a zdravé jídlo, zařadit do svého rozvrhu pravidelnou fyzickou aktivitu nebo se pokusit objevovat nové způsoby relaxace.
• Učení se nové dovednosti: Nový rok je skvělý čas začít se učit něco nového. Možná by tě zajímalo naučit se hrát na hudební nástroj, zlepšit své vyjednávací dovednosti nebo naučit se nový jazyk. Zvolení tématu, které tě zajímá, tě bude motivovat ke zdokonalování.
• Rovnováha mezi prací a osobním životem: Nový rok může být výbornou inspirací, abys se zamyslel nad tím, jak vytvořit lepší rovnováhu mezi prací a soukromím. Například si můžeš naplánovat pravidelný časový rámec pro své zájmy a koníčky, nebo se naučit lépe organizovat svůj čas.
• Pomoc druhým: Začít nový rok se záměrem pomáhat druhým je nádherný cíl. Můžeš si například vybrat dobrovolnickou činnost nebo se zaangažovat ve své komunitě. Malé činy laskavosti, jako například vytvoření darovacího plánu nebo podporu charitativní organizace, mohou mít velký dopad.
• Sebe-reflexe a seberozvoj: V novém roce je čas na sebe-reflexi a seberozvoj. Můžeš si vytvořit seznam svých cílů a snů, které chceš dosáhnout, a pak rozdělit je na menší kroky, kterými se k nim budeš postupně přibližovat. Také se můžeš zaměřit na sebevzdělávání a rozvíjení dovedností, které tě zajímají.“

Nechci nikomu nadržovat, ale musím říct, že výsledky z Chat GPT mě obvykle uspokojují víc. Mají ovšem jednu zásadní nevýhodu – vůbec nevím, kde k nim přišel. A to se mi moc nelíbí. Nechci přece publikovat článek někoho jiného. A ještě bez uvedení zdroje! Nebo zjistit, že je to nějaký pofiderní zdroj a to, co říká, jsou holé nesmysly.

Zdroje:

Microsoft Copilot
Chat GPT, 14. 1. 2024, https://chat.aiapp.org/chats/-No6f5D0a3_bfmppR03O ... No, moc dobře mi neporadil, jak ho správně citovat, ale tak ještě se učí, tak buďme shovívaví: „Podle AI App, inteligentního asistenta, který používá technologii GPT-4, jsou některé z nápadů na novoroční předsevzetí zdravý životní styl, učení se nových dovedností, rovnováha mezi prací a osobním životem, pomoc druhým a sebe-reflexe a seberozvoj.“

Novoroční rozkoukávání

Zajímalo by mě, jak to máte vy?

Vkročíte do nového roku plni optimismu, sil, nápadů, předsevzetí, cílů a smělých plánů?

Nebo tak trochu jako medvěd rozespalý po zimním spánku koukáte všude kolem, jak ostatní blázněj, plánujou, organizujou a zatímco vy máte plán tak akorát na dnešní večeři nebo večer, ostatní už mají diáře plné nejmíň do června?

Já se řadím spíš k té druhé skupině. Na začátku každého roku mám spoustu (blogových) nedodělků ještě z minula. Sice si říkám, že začnu připravovat vánoční dárky už teď, ale pak nad nimi přemýšlím až v prosinci. A stejně mám ty nejlepší nápady až ve chvíli, když už nejdou sehnat, nebo už pro dotyčného něco mám.

Podobně je to s předsevzetími. Málokdy si je stihnu připravit před začátkem nového roku. Ostatně to vidíte i na mých článcích. Ještě mi chybí poslední příspěvek Angeliky vánočního deníku.

Angeliky vánoční deník (2023), 6. část

St 27. prosince

Napadlo mě, že jsem teď nějak zaujatá zlatem. Vždycky jsem měla raději stříbrnou, ale teď si pletu fialový svetřík Field s připlétanou třpytivou zlatou přízí. A když jsem přemýšlela, co bych mohla nahodit za nový projekt, vyhrabala jsem ze svých zásob hnědé klubíčko opět s třpytivou zlatou nitkou. A aby toho nebylo málo – v krabici s čaji na mě vykoukl zimní Basilur Mrazivý večer. Tohle jsem prostě musela všechno vyfotit spolu!

Zlato všude kolem

Večer koukám na Peřinbabu (****), pohádku z roku 1985, kterou jsem nikdy neviděla. Nebo si to aspoň nepamatuji. Kvalita na youtube (zde) je příšerná, ale pohádka se mi moc líbí. Trochu připomíná Popelku – macecha a nevlastní sestra utiskují hodnou Alžbetu, ale zároveň je tam pohádková bytost Perinbaba, která skákáním na své speciální peřině pouští sníh na zem.

Pá 29. prosince, výlet do Ledče nad Sázavou

Vyrážíme na Pochod krajem pověstí E. D., tedy Eduarda Doubka, které mám doma v původním vydání, protože jsem je někde koupila v antikvariátu. Pořádá ho Gymnázium Ledeč nad Sázavou. Letos již popáté. Trasy jsou 12 a 16 km. V propozicích se nachází osmisměrka, kterou lze vyluštit díky nastudování právě zmíněných pověstí, s nimiž se potkáme cestou. Dozvídáme se o zkamenělém stádu oveček, svítící kosti a zlovolném vodníkovi žijícím v potoce. Slogan zní: „Opusťte gauč, televizi, pohádky a cukroví a pojďte se s námi provětrat!“

Hrad v Ledči nad Sázavou, pohled ze zastávky vlaku

Hrad v Ledči nad Sázavou, pohled ze splavu

Ozdobený vánoční strom v Ledči na náměstí

Když se v lese kácí, můžou to oslavit houby

Krásný pes, kterého jsem zahlédla během vycházky

Statek

Stodola

Taková nezdravá novoroční idylka

Spadlo to...

... asi větříček

Krabička s hlasovacími žetonky

A po otevření

Ne všechny statky se podaří zachovat a opravit... :-(

A zase ten hrad

Rozkošná vánoční výzdoba

Vždycky jsem chtěla domek s takovou věžičkou

Ne 31. prosince, rozesílám PF a fotím kočku

Spát se dá na novinách i na deštníku

Další části vánočního deníku:

1. část: 1.–3. 12. 2023

2. část: 4.–10. prosince 2023

3. část: 11.–17. prosince 2023

5. část: 24.–27. prosince 2023

6. část: 28.–31. prosince 2023

PF 2024

Angeliky vánoční deník (2023), 5. část – pohádkové Vánoce

Ne 24. prosince, Štědrý den

Dopoledne zkoušíme pohádku Když draka bolí hlava (*). Jsme na tom podobně jako někteří recenzenti na ČSFD, vydržíme 10 minut. Což je fakt hrůza vzhledem k tomu, jaký jsem milovník pohádek. Asi by bylo dobré na úvod říct, že kdyby to bylo nějaké studentské dílko, dalo by se tomu leccos prominout, ovšem Gott mluvící slovensky nikoliv. Na ČSFD má 12 % a ocenění 35. nejhorší film. Režisérem je Dušan Rapoš a co tak koukám, ani jeho další filmy nemají právě dobré hodnocení. Kritici mu mimo jiné vyčítají, že se snaží, dělat si vše sám a pak to podle toho vypadá. Souhlas – drak je naprosto příšerný. Ještě před dvaceti lety by obstál, ale dnes už divák čeká víc.

Ocituji mou oblíbenou Jezinka.Jezinka z ČSFD: „Když dvouhlavého draka bolí hlava, je problém v tom, že neví která, protože ... je debil? Kovář mluví pseudoslovenštinou tak strašnou, že to uráží i mé, vůči prznění slovenštiny zcela inertní, ucho. Další postavy zas na oplátku przní češtinu. Jinak drak prokleje dvě království, protože ... proto. Královské děti se do sebe zamilují, nebo to aspoň tvrdí. Chovat se tak nechovají. Přijde prokletí, vysvobození, po němž se ti dva zamilovaní ani nepoznají. Celé to vypráví dvouhlavý drak dvěma dětem, které ... prostě je to blábol nikoli česko-slovenského, ale galaktického rozměru. Kdybych dávala pohádkám odpad, tady bych ho dala.“

Naštěstí jsme to vzdali opravdu brzy a spravili si chuť loňskou pohádkou Největší dar (****), která má sice na ČSFD 51 %, ale je moc fajn. O režii se postaraly pro mě dosud neznámé dámy: Daria Hrubá a Marta Santovjáková Gerlíková, z nichž první psala s Pavlou Horňákovou scénář. Líbí se mi ten nápad, že je to o slovanských bozích Svarožicovi, Radegastovi, Černobogovi a taky o Jaru (Vesna), Létu (Živa), Podzimu (Oseň, mimochodem výborná role pro Polívkovou, které krásně sedla) a Zimě (Morena).

Pobaví mě hláška „To bysme měli po ptákách,“ protože ta se používá i u nás doma. A výborná je francouzská lektorka tance (jezinka učící víly) „zajměte pozice“, „nestrpím abstinenci“ místo absenci, „slyšela jsem to na vlastní oči“ atp. 

„Slyšel jsem o někom, kdo uměl měnit vodu ve víno.“
„A proč bych měnil slivovici ve víno?“

„Sejčkování nech laskavě na mě. Ponurá nálada se hodí spíš k podzimu než létu.“

Vánoční stromeček v kuchyni

Mohli jsme to udělat dřív, ale jsme tak zvyklí, takže nás to nenapadlo, a zdobili jsme vánoční stromeček zase až na Štědrý den po obědě. Ke kterému jsme měli tradičně rybí polévku. 

Nejprve vždy věšíme kolekce – koupila jsem je vloni po Vánocích se slevou –, abychom pak v případě neopatrnosti neshodili skleněné baňky. A pak ještě mamka dává řetězy a někdy i třepení. Na závěr táta dává svíčky v kalíšcích (jde to ještě někde koupit?) a prskavky. 

Kolekce patří na vánoční stromeček jako první

Ozdobený stromek letos vypadá takhle:

Ozdobený vánoční stromeček

Vzpomínáme (jako každý rok), jak jsme jednou měli dva vánoční stromečky. Vzniklo to nějak nedopatřením: jeden jsme koupili a druhý nám darovala tátova kolegyně. Smrček v kuchyni jsme ozdobili skleněnými koulemi a vším možným blyštivým (jako to děláme každý rok) a borovičku v obýváku slaměnými ozdobami. Bylo to úplně jiné a taky moc krásné. Celkově bylo nádherné mít dva stromky. Všude se linula krásná vůně lesa. Což mi připomíná, že se mi zdá, že letos stromeček moc nevoní. Ale stejně je to úplně jiná liga než umělý.

Odpoledne jsme vyrazili také na tradiční vycházku na hřbitov a do parku.

Rozbředlý sníh a svíčka v parku, asi to pod ní taje

Vánoční stůl s adventním stojanem a sklenka obalená cukrem na přípitek

Ozdobené cukroví, ovšem nikoliv z mojí tvorby, já se letos zdržela

Navštívil nás Ježíšek a vypadá to, že jsme byli hodní.

Stůl s dárky

Balit se dá i jinak než do papíru, který pak vyhodíte.

Po rozdání a rozbalení dárků jsme si ještě pustili pohádku Zakletá jeskyně (***/****) z loňska od režisérky Mariany Čengel Solčanské. Na ČSFD má 55 % a jak vidíte, hodnotím ji také velice příznivě. Obecně mám asi trochu potíž po prvním zhlédnutí odhadnout, jestli dát čtyři hvězdičky, protože mě v dalších letech bude stále znovu a znovu bavit a nebo jestli ji stačí vidět jednou za pět deset let.

Hned do začátku je zajímavé, že skoro všechny postavy jsou nepříjemné, protivné nebo zlé. Kromě hlavní hrdinky Ady, která poslouchá otce a chápe, že když je něco zakázané, nemělo by se to dělat.

„Ty nevíš, kdo já jsem?“
„Zbabělec. Jenom zbabělec loví zvěř u krmelce.“

„Vládly po boku svých princů.“

Po 25. prosince, fotíme vylitou řeku z břehů

Tradiční vánoční obleva vylila řeky z břehů. Pod tíhou mokrého sněhu se polámala spousta větví stromů. 

Kdo může říct, že má na zahradě řeku?

Pěšinky. Ty stromy jsou obvykle na břehu

Vjezd do řeky

Dumala jsem nad tím, jestli je to ta pěkná pohádka s drakem, a tak jsem si pustila Sněžný drak (***/****). Nebyla to ona, ale nevadilo to. Tuhle jsem viděla už někdy dřív, ale nejspíš ne ten začátek. Líbí se mi kletba. Konečně jedna z těch, co opravdu dává smysl – až se princ Jan stane sobeckým, změní se v draka, a tak budou chráněny všechny ženy, které by si ho snad byly bývaly vzaly.

Přichází sluha a přemýšlí, jak nejlépe oznámit králi narození dítěte, nakonec zvolí: „Vaše královská milosti, dovolil jsem si Vám porodit dceru.“

Ta pohádka, kterou jsem hledala, se jmenuje Legenda o drakovi/Dračí princ (****) a je ruská. Na ČSFD má 71 % a klasifikují ji spíš jako fantasy než pohádku. A je opravdu moc pěkná, vřelo doporučuji ke zhlédnutí. Drak je podařený. Navíc se mi líbí zvláštní zvířátko, které žije v jeskyni. Jasně, je to trochu variace na Krásku a zvíře, ale možná i proto to tak dobře funguje. P. S.: Zvládl se na to dívat i manžel a od té doby občas říkáme: „A ty hlídej.“

Druhá pohádka, kterou jsem si dnes pustila, byla nová Tři zlaté dukáty (***). Jak jsem psala výše, je celkem obtížné odhadovat, jak se mi bude pohádka líbit příští rok nebo třeba za dva roky. Na ČSFD má 54 %, režisérkou je opět Mariana Čengel Solčanská, která psala scénář se Zuzanou Líškovou. Líbí se mi, že je to o pasáčkovi ovcí Jurajovi a zakleté panně Julii, která putuje staletími a nabízí vždy dukát prvnímu, koho potká. A tady je trochu zakopaný pes, jak poukazuje kdekdo na ČSFD. Proč by jí měl někdo vracet dukát, který mu darovala? To prostě nedává smysl. Ale jinak Julie je krásná, krajina nádherná, zřícenina taky super, sobecký a zlý správce je trochu moc zbytečně uřvaný jak Trautenberk a přitom až tak nic zlého nezmůže a nedělá. Nemohl by aspoň trápit služebnictvo? Takhle to není moc uvěřitelné, když si na něj hubu otvírá i kuchařka. 

Našlo by se i pár dalších slabin, jako vzhled pasáčka – opravdu by si pěstoval takový nechutný knírek? Neměl by spíš plnovous? Osobně bych si snad radši vybrala toho troubu ze zámku než jeho. Navíc pořád blouzní o Americe, sám možná sotva umí číst, ale pojede za moře? O jazyku nemluvě. No a to zlomení kletby je pěkná podpásovka. Sice mu Julie nesmí říct, jak kletba zní, ale naštěstí je tu učitelskej, kterej to vyčte v chytrý knize. I když je to asi jediný způsob, jak může být kletba zlomena a divák může věřit tomu, že to takhle někdo udělá.

Na ČT 2 si pouštím film Královna Alžběta: Zlatý věk (***), protože jsem si myslela, že se dozvím víc o vládě potomka Jindřicha VIII. Tudora, o němž jsme přečetli trojdílnou ságu a dokoukáváme seriál Tudorovci (***), který má na ČSFD průměrně 80 %. Film o Alžbětě I., dceři Jindřicha a Anny Boleynové, je sice fajn, ale celý se týká víceméně začátku její vlády a konfliktu se Španělskem, které je katolické a chce napravit protestantskou Anglii. Těšila jsem se na detaily z každodenního života, místo toho jsem dostala bitvu na moři. Ale bylo to super, jen bych to nepojmenovala Zlatý věk, protože ten nastal až po porážce španělské neporazitelné Armády a tím film skončil.

„Proč se bát zítřka, když máme jen dnešek?“

Další letošní pohádka Klíč svatého Petra (****) má na ČSFD 54 % stejně jako Tři zlaté dukáty, ale já ji rozhodně hodnotím jako lepší. Nápad byl u obou stejně dobrý, jenže Karel Janák to prostě dotáhl. Děj dává smysl. Král (Nárožný) je dobrý jako vždycky. Hlavní hrdina „baron“ Tobiáš (Filip Březina) je neokoukaný. I když to není můj typ, je tak hodný a charakterní, že splňuje přesně představu prince. Na ČSFD jsem si přečetla, že roli přijal kvůli své babičce. Dobré rozhodnutí, chlapče, dost ti to sedlo!

Dalšími důležitými postavami jsou Berenika Kohoutová a Mark Kristián Hochman. Objeví se hned v úvodu a strhnou pozornost takovým způsobem, že bych to od pohádky opravdu nečekala. Famózní! Škoda, že pak už ten jejich vtip tolik nevyzní někdy v průběhu. Že tam nejsou nějaké dějové zvraty, které by mě šokovaly jako úvod. Ale nevadí, i tak bych za to nejradši dala pět hvězdiček. Je to něco jiného a je to dobré. A když tak koukám na fotky z filmu, říkám si, že se mi moc líbí i ty kostýmy. Princezniny šaty a hlavně šaty Emílie. 

Vodník (Lukáš Příkazský) je sice trochu zbytečný, ale v pohádce nijak významně nepřekáží. Osobně bych trošku čekala, že když mám ve filmu vodníka, víc se mu věnuju a vyblbnu se s ním. Nebo na něm. Zvlášť, když si režisér nebo scénárista uměl tak pěkně pohrát s těmi dvěma výlupky. Oba rádcové jsou uvěřitelní a sympaticky nesympatičtí (Sabina Remundová, David Novotný).

Pes, který má nějakou posedlost klíčem svatého Petra? Ale jo, to mu odpustíme. Mimochodem Ivan Romančík starší je v roli svatého Petra také výborný. 

„Jak jste se měla?“ ptají se princezny, která právě dorazila.
„Jako v klášteře daleko od domova.“

Svatý Petr: „Ticho! Víte, co to je otvírat nebeskou bránu šperhákem?“
Vilém: „Pardon, ale to je páčidlo. Kdybyste chtěl, já vám vyrobím šperhák. To je mnohem lepší.“
Svatý Petr: „Já nechci lepší šperhák.“

Svatý Petr za sebou nechá hořet plameny a straší lupiče peklem. Lupička: „Musíte nám to pořád ukazovat?“
Svatý Petr: „Tomu se říká motivace.“

„A nyní, vážení, přistoupíme k vážení.“

„Já jsem špatná, ale oproti nim...“

Král: „Já plavat umím. Jenom jsem to ještě nikdy nezkusil ve vodě.“

„Jsem jen chudý muzikant a ještě navíc po smrti.“

Opět ujíždím na luštění obrázkových křížovek. Měli byste to zkusit. Je to skvělá relaxace!

Další části vánočního deníku:

1. část: 1.–3. 12. 2023

2. část: 4.–10. prosince 2023

3. část: 11.–17. prosince 2023

4. část: 18.–23. prosince 2023

6. část: 26.–31. prosince 2023

Angeliky vánoční deník (2023), 4. část

Po 18. prosince

Dneska jsme večer skončili včas a to i přesto, že jsem se musela stavit koupit si jehlice č. 3, protože jsem si jednu rozsedla, když jsem se ji snažila používat jako pomocnou při pletení v posteli. Takže jsme večer trávili koukáním na seriál Tudorovci – ještě jsme ho nedokončili, protože po návratu z lázní nám zbývá jen málo času.

Út 19. prosince, někde chodí Ježíšek s předstihem, to aby to všechno stihl

V práci u nás chodil Ježíšek, a tak jsem si domů přinesla první dva balíčky. Respektive jeden (ten druhý), protože první jsem si hned rozbalila a překvapeně koukala na podivnou hmotu uvnitř.

Zkusila jsem vytvořit reelsko na Facebook. Můžete mrknout na stránku Angeliky bloček a říct mi, jestli se mi to povedlo. ;-) Je to video z malování a rekonstrukce zároveň. Ale samozřejmě není reálné v tu chvíli, kdy jsem ho zveřejnila, protože nemám chytrý telefon, ale fotím foťákem a tahám si fotky do počítače.

Kolegové mi v práci zkazili whamageddon, což je snaha vyhnout se písni Last Christmas až do Štědrého dne. Docela mě to mrzelo, protože už jsem to měla za pár a čas se krátil. Navíc je to moje oblíbená písnička, takže jsem si musela dávat pozor, abych si ji omylem nepustila.

Čt 21. prosince, vánice a bláznivé počasí

Chumelí! Jedu krmit autem. Stěrače to sotva stírají. Jedu pomalu. Naše silnice stejně vypadá spíš jako úvozová cesta, takže víc než padesátkou jedu jen výjimečně. A to je stejně šedesátka.

Nejdřív se sypala kvanta sněhu – čistá fotka, žádné počítačové efekty

Sněhem poprášený dvůr

O chvíli později vše rozzářilo slunce

Pá 22. prosince, deskovky

Večer hrajeme Ducha a Karaka. Užívám si deskovky a pohodu. Večer chumelí. Že bychom letos měli Vánoce na sněhu? I když je to období oblevy?

So 23. prosince, focení se sněhem

Dopoledne vyrážíme do města fotit zimní krajinu a vše kolem se sněhem. Konečně to jednou vypadá jako v Ladovské zimě. Bez té hnusné ponuré šedi. Vybrala jsem tolik pěkných fotek, že z toho bude samostatný článek. Odpoledne si znovu fotím sochu svatého Josefa, před níž se objevily první svíčky za čtvrteční oběti střelby na Univerzitě Karlově. Na radnici je smuteční prapor.

Pietní místo u sochy sv. Josefa za oběti střelby na FF UK

Jdeme se podívat na výstavu nádherných obrazů Jolany Čechové a keramických sošek Jindřicha Kostelníka.

Výstava obrazů a keramiky

Obrázky vypadají téměř jako fotografie, jak jsou povedené

Rozkošné betlémky s ovečkami a oslíky

Váza s ksichtíkem

Čert a čaroděj s věží

Neobvyklý stromeček v okně

Koukáme na Tři přání pro Popelku (***/****), což je v podstatě naše Popelka, akorát natočená Norskem a Litvou. Na ČSFD má pohádka z roku 2021 jen 45 %, ale za zhlédnutí rozhodně stojí. Vidím ji už asi podruhé a miluju tu nádhernou zimní krajinu. Hned se pozná, že to není točené v Čechách. Ale naše je rozhodně vtipnější. Skoro je až podezřívám, jestli ji trochu nevykradli. 

Přemítáme, jak to vlastně v originále je: dostane Popelka tři oříšky, nebo jsou v ní dýně a víla kmotřička? Jak by pak přišla k šatům? A vůbec, kdo sepsal „originál“? Božena Němcová, nebo bratři Grimmové? Tahle je podle předlohy od Boženy Němcové. A snad opravdu i podle té naší české. O to víc mi tam chybí naše rýmovaná hádanka. 

Zdá se, že už si toho moc nepamatuji, třeba mám pocit, že by mělo být víc plesů, vždyť někde se potřely schody lepidlem, aby se tam přilepila. A princi pak zůstane střevíček. A žádné myslivecké hadry a tak.

Trošku tam pokulhává, že když si oblékne myslivecké hadry, přemýšlí, co má dělat s tím lukem. Mě by víc zajímalo, co mám dělat s tím knírem!

Později se díváme na Jak si nevzít princeznu (***/****). V roce 2021 jsem jí dala jen dvě hvězdičky, ale asi se to časem usadilo, teď už se na ni klidně koukám podruhé. A vlastně oceňuji originální nápad. Pohádka vypráví o tom, že ne vždy se do sebe zamilují zasnoubení potomci královských rodů. A když náhodou zjistí, že by se s tím dalo něco dělat, neváhají ukrást sudičkám hodiny času a vrátit se do minulosti.

Jako vždycky koukáme, co by to mohlo být za zámek. Zdá se, že Frýdlant. Sídlem loupežníků je zřícenina Zvířetice, o které jsem psala zde. Mrkněte na fotky. ;-) Dále se natáčelo na Pernštejně, i z něj mám článek.

Pohádku režíroval Karel Janák, můj oblíbenec. Scénář napsal Petr Hudský, který zjevně s Janákem na těch nejlepších pohádkách spolupracoval. Jen tak dál! Miluju to! Na ČSFD má 53 %. A další bonusový bod má Janák za to, že odmítl, aby královnu hrála herečka neevropského původu, protože by se to u diváků nesetkalo s pochopením. No vážně, když to dává smysl, je mi úplně fuk, kdo je hlavní hrdina nebo vedlejší postava, ale co vím, tak jsme nikdy v dějinách neměli jako královnu ani Japonku, ani indiánku. A mezi husity byli Afričani taky jen stěží.

„Když uděláš jednu špatnost, bude pro tebe snazší udělat další. Nikdy nevíš, kdy se to zastaví...“ moudrá to slova sudičky.

„To ste si nemohli vzít nic lepšího...“
„Na tuhle svatbu to stačí.“

„Doufám, že si uvědomuješ, že ses právě narodil. Takhle ošklivýho tě nikdo nezná...“

„Nevím, co chceš dělat, ale rozhodně s tím nesouhlasím.“

Další části vánočního deníku:

1. část: 1.–3. 12. 2023

2. část: 4.–10. prosince 2023

3. část: 11.–17. prosince 2023

5. část: 24.–25. prosince 2023

6. část: 26.–31. prosince 2023